USA 2019

Občas mám pocit největšího génia..jako třeba když si vyžehlím košili (jednou za rok), nebo nalepím v obýváku tapety (snad poprvé a naposled), většinu času však vykazuju známky dítěte, v horším případě deb*la, jako třeba když si na sluníčku v Grand Canyonu přidám k výhledům a pohodě úžeh/úpal (5 hodin na slunci a 0.5 litru vody, kdo se pak může divit) a je mi pak celou noc zle.

žádné houbové plantáže se na něm zatím nerozléhají, tak usuzujeme, že bude ještě poživatelný. No co v nejhorším se poděláme všichni 😂 Stavíme na benzínce pro doplnění vod a holky si kupují kafe. Helča kombinuje asi 3 příchutě a Anežka po chvíli jízdy v autě prohlásí „asi si budu muset převlíknout tričko“ – polila se kafem 😂

Předem upozorňuji na edit včerejšího dne, který byste neměli opomenout.
Po volnějším tempu ve Vegas jsme se rozhodli nebýt hned přehnaně aktivní a na dnešek si naplánovali v podstatě jen přehradu Hoover Dam a přejezd do dalšího státu, Arizony. Nutno zmínit, že jsem si usmyslela v každém státě odlovit aspoň jednu geocache a dnes musím ještě stihnout Nevadu, jinak tenhle plán rychle krachne.

rejší prohýřené noci jsme potřebovali trochu detox, a tak obě skupiny (výjimečně nemáme společný hotel) zamířily v dopoledních hodinách k bazénu. S Anežkou jsme byli už na otevíračku, což se záhy ukázalo jako dobrý nápad, neboť jsme si mohli vybrat nejlepší lehátka, která se později ukázala být ne úplně nejlepší…

Sakra. V umyvadle jsem si máčela hlavu, pak seděla v otevřené lednici. Nic moc nezabíralo. Krčela jsem se na posteli jako hromádka neštěstí, a to už jsem svým štracháním vzbudila Káťu a ta u své postele zapla tu děsivou klimatizaci, nejspíš starší než jsme my. Snad kvůli tomu nenastydne, mě to zachránilo.

táváme později, protože včera se to u bazénu trochu protáhlo a dneska tolik nespěcháme. Anežka se jde ještě rychle namočit do bazénu i před snídaní. Snídaně je kontinentální, na výběr ze sladkého nebo sladkého.. 😳 a možná teda sladkého toastu, který si hraje na tmavý s nějakým vajíčkem nebo mazacím sýrem. Vidím bílý jogurt! Jupí!!! Nasypu si k tomu křupinky. No tak i ty hrozinky v křupinkách jsou obalené cukrem… A jogurt je vanilkový!!!!! 😣 Už v 8 hodin tu je 29°C a přes den hlásí až 43.

Dnes nás opět čekají dlouhé přejezdy, a proto opouštíme Morro Bay už před osmou. V plánu je dnes hlavně Los Angeles, ve kterém jsme se rozhodli nezdržet ani celý den, abychom pošetřili čas na přírodu.

„Cesta je cíl“
bez tohoto motta by dnešní den nešel přežít, ale hezky popořadě:
Včera sem holkám v hrubých obrysech popsal teoretický plán a jako alternativu měly zevlování na plážích Morro Bay a okolí přístavního města. Z nepochopitelných důvodů se všechny opět nakýblovaly do auta s tím že teda jako ‚práskni do koní‘. A to sem chtěl mít klid…tak zas někdy jindy.

Abychom stihli dnešní větší přesuny, vstali jsme dřív, opět si sbalili všechny sakypaky a dali si v rámci ubytování snídani. Poslední dny máme „štěstí“ a i tady jsme potkali skupinu Čechů/Slováků. Po půl osmé už se prodíráme ranní špičkou z Fresna na Sequoiu.

Dnešní den začal velmi brzy…z mých sladkých snů mě probral hlasitý křik: „QUIET!!!!“. Nevím kolik bylo, chvíli mi trvalo než mi došlo, že to je Kačka, která si snaží sjednat klid, kdy se zvenku ozývala halasná a neurvalá konverzace. Už jsem opět pomale usínal, když se Kačka začala oblíkat za doprovodu peprných komentářů „my z***ý“ apod. Pár rychlých kroků, bušení na dveře, že jsem opět nevěděl zda to je Kačka nebo medvěd a opětovný křik „SHUTUP“..víc si nepamatuji, nechť doplní další. Každopádně to zjevně negativně ovlivnilo kvalitu spánku a dívky byly ráno mrzutější než obvykle (zima a dětský křik od 06:00 tomu asi taky nepomohl).