LogoMakr-1LDIPM

Den 15 – Monument Valley

Občas mám pocit největšího génia..jako třeba když si vyžehlím košili (jednou za rok), nebo nalepím v obýváku tapety (snad poprvé a naposled), většinu času však vykazuju známky dítěte, v horším případě deb*la, jako třeba když si na sluníčku v Grand Canyonu přidám k výhledům a pohodě úžeh/úpal (5 hodin na slunci a 0.5 litru vody, kdo se pak může divit) a je mi pak celou noc zle.

Každopádně k tomu podstatnějšímu – na včerejší superSonic večeři jsme dohodli plán tak, že dnes pojedeme ráno na jednu vyhlídku, poté do Antelope canyon s následným přejezdem do Monument valley a zítra si zaplatíme půldenní jízdu na raftu po Colorado river, následované koupaním na přehradě. Ok – jdu rezervovat zmíněný Antelope, ještě špekuluju zda Upper, či Lower a hle – plno! Sold out hlásí všechny agentury krom jedné, kde mají jedno místo od 8.45 – fajn, změna plánu, pojedem jen na Monument valley a potom koupání, Antelope canyon bude v pátek a rafty škrtáme z To-Do listu
Ráno máme pomalejší, ale po celkem slušné hotelové snídani (nebylo jen sladké!) frčíme na východ očíhnout Monumenty. Čas přeskakuje jako divý, takže přecházíme na indiánsky způsob života – slunce v záhlavníku „nějak bylo, nějak bude“. Za chvíli již budím Anežku, aby se taky podívala aspoň z okýnka a zastavujeme na Forest Gump pointu se super výhledem (mezitím kupujeme vstupné do Monument Valley Tribal Park za lidových 20 $ – jedná se totiž o území indiánů, kde neplatí žádná (vtip) pravidla, a proto je nám náš Annual pass k prdu).

Po krátké a zcela bezpečné zastávce na hlavní silnici kde fotíme jak o život (doslova) již míříme na nezpevněnou komunikaci uvnitř parku vedoucí mezi Monumenty (ano, jsou to jen skály, ale již pár let, od hromadného výletu do Itálie, máme zatížení na výraz „Monumento!“) a trochu kravíme na výmolech, červeném písku a trapně imituji rady bodré indiánky. Když narazíme na Ford Mustang poskakujicím jak já při polce tak trochu lehce kroutíme hlavami do rytmu Vaška Klause kterému právě někdo řekl, že se ruší Brexit.

Děláme několik kratších zastávek, nakupujeme kraviny (všechno to jsou hodnotné dary pro naše ctěné čtenáře, tak prosím o prominutí, že nebudeme blíže specifikovat), fotíme a natáčíme videa., když si najednou všimnu, že GoPro který jsem přilepil na bok auta ke kolu tam není (hups), holky se smějí, Anežka má spokojený výraz „já to říkal“ a já si to šinu na zpátečku v jednosměrce. Po chvíli již vidíme malý černý bobek v zatáčce do které zrovna vjíždí auto, ale naštěstí minul – Kačka vystupuje a běží pro přístroj, zbytek se nadále smějeme (ještě pro dokreslení situace – u Forest Gump pointu jsme měli kameru přilepenou na kapotě auta a takto projížděli silnicí, když najednou Kačka křičí, že jede kamion Coca Cola (stejný jako ve vánoční reklamě) a bum, GoPro se převrátilo na znak a chvíli natáčelo nebe opřené o kapotu, což nám stačilo ke štěstí).

Po dalších výhledech, kdy se nám málem vylamují dveře od auta (už chápu větrnou erozi) se vracíme do Visitor centra na běžnou komunikaci, loučíme se s Monumenty, vysypáváme písek ze všech dutin. Z auta jej vyhazujeme po kyblíčkách a připadáme si jako Jake a Rose na Titanicu a upalujeme směr Lake Powell.

Cesta je až na tankování a chybějící ledovou tříšť (díky Anež) naprosto nudná, když tu najednou!

HAWAII!!!!!! Volám na holky, že jsme právě předjeli auto s havajskou značkou, ty mi nevěří (já si taky nebyl na 100% jist), tak zastavuji u krajnice, oči na šťopkách, ale nevidíme nic, paní jela moc rychle, tak cihlu na plyn, foťák do ruky, ale není to dobře vidět (paní už nervózně zajíždí ke kraji, neb se jí lepíme na zadek a fotíme (s bleskem) její auto), chvíli se takto snažíme značku rozluštit, až nakonec opět předjíždíme a oficiálně si můžeme odškrtnout tuto cennoi značku. To už musí padnout i ta Aljaška.

Přijíždíme tedy spokojeně k Lake Powell lezeme do vody a dáváme pohodu. Když sem po 15 minutách spálený jako rajče, tak tahám holky pryč a používám tu nejhorší a nejúspěšnější metodu – „bude jídlo“…nakonec vyrážíme po necelých 2 hodinách a míříme do již ověřeného Taco Bell (výběr v Page je na poměry USA spíše menší).
Po vydatné večeři se vracíme na hotel, kde Anežka s Helčou ještě míří do bazénu, neb v přehradě se dalo málo plavat a náš hotelový bazén s hloubkou od 0,75 – 1,8 m je mnohem lepší.. Zbytek večera už jen popíjíme místní piva a Helča leze na cizí zahrady lovit kešky, napodruhé to již vypadá že úspěšně..

PS: zítra se můžete těšit na naši cestu do podzemí, vyhlídku Máj a cestu přes most

Panda

Na přilepšenou bych měla scénu z dnešního rána, kdy Dan odkráčel na pokoj po snídani dříve než my holky – hádejte proč. Když jsme přišly, tak seděl na posteli se zoufalým výrazem a záhadně se nás ptal, zda máme pinzetu. Chudák si do ucha narval vatu ze štětičky. Ještě, že mám zdravoťák, hned se mi to podařilo vytáhnout, tak ani nemusíme na ušní.

Anežka