LogoMakr-1LDIPM

Den 7 – Sequoia

Abychom stihli dnešní větší přesuny, vstali jsme dřív, opět si sbalili všechny sakypaky a dali si v rámci ubytování snídani. Poslední dny máme "štěstí" a i tady jsme potkali skupinu Čechů/Slováků. Po půl osmé už se prodíráme ranní špičkou z Fresna na Sequoiu.

Při první zastávce v Sequoia National Park, kde se jdeme podívat na třetí největší sequoiu (dále jen sq) generála Granta, už se rozplývám a ostatní otravuju svým opakovaným „jůů“, „jeee“, „uauaa“ a „tyjooo“. Sq jsou skutečně majestátné, ale na fotkách to bohužel vůbec vidět není. Procházíme vykotlaným kmenem, prohlížíme si jakousi historickou chajdu z 19. století. Během procházky musíme chvíli vyčkávat na místě a sledujeme profesionální kácení stromů, při dopadu se všichni lekneme, protože rána je silnější než jsme čekali. Pak už se kocháme prvním velikánem.

Projíždíme parkem, mohutných sq přibývá a já v každém vyvráceném pařezu vyhlížím medvěda, vážně bych ještě nějakého ráda viděla, samozřejmě z bezpečí auta, ale nepoštěstí se. Naše další zastávka už míří k místnímu nej, sq general Sherman. Tady už procházíme kolem mnoha dalších monumentálních sq, fotíme se objímajíc je a podobně, ale jejich skutečnou velikost zachytit nedokážeme. Vyfotit se s generálem Shermanem je přes turisty už složitý proces, ale naše Kačka si umí zjednat respekt a davy se před ní rozestupují jak Rudé moře před Mojžíšem. Díky ní máme my ostatní krásnou fotku, bez lidí, jen s Shermanem.

Chceme se zbavit co nejvíc lidí a proto popojíždíme dál a hledáme jiného velikána, se kterým bychom se vyfotili na instax. Volba je to nelehká, ale našli jsme a můžeme vyrazit na vyhlídku na Moro rock. Jak už je skoro naším zvykem, po plazení do kopce si dopřáváme oběd s výhledem, dnes ještě s bonusem – sympatickým postarším párem z Floridy, se kterým se dáváme do hovoru potom, co se marně snaží identifikovat náš jazyk.

Tunnel log (atrakce založená na tom, že se auta fotí pod padlou sq) je tady naše poslední zastávka a pro nás intenzivní zážitek. Fronta zájemců o stejnou fotku není naštěstí tak velká, já s Anežkou bereme gopro, instax, mobil a vyrážíme dostatečně včas vpřed, abychom si daný okamžik zachytili na co nejvíc zařízení a vzhledem k naší ohleduplné povaze i rychle. To, že ostatní tak neučiní, napíná naše nervy dost, to, že jsou lidé z jiných aut schopní lézt na daný strom, když neprojíždí jejich auto, jen aby si udělali selfie a zkazili fotky ostatním, naše nervy šponuje na hranici únosnosti. Když Anežka svým silným hlasem odežene bosého indiána kazícího naši fotku, rychle cvakneme všemi zařízeními a už spěcháme pryč. V tom na nás z auta jedoucího v protisměru (nutno zdůraznit, že tohle místo se z druhé strany objíždí kolem a průjezd je jednosměrný) chlapík huláká, jak je od nás ohleduplné, že jsme ho nenechali projet. Nervy praskají ve švech! Vycouvá a naše otevřená okýnka se znovu setkávají o kousek dál, kde Dan řidiči velmi elegantně vysvětlí, jak to tu chodí a pošle ho do patřičných míst.
Pak už vyrážíme na delší přesun na ubytování v Morro Bay. Cestou si všímáme spousty vlajek vyvěšených na půl žerdi a aspoň krátce vzpomeneme na události 11.září 2001. Stavujeme se na nákup a večeři v Taco bell, se zapadajícím sluncem se blížíme k pobřeží a snažíme se západ stihnout na pláži. Stihneme alespoň poslední paprsky a pak už se jen bavíme a děsíme vyplavenými divnostmi v písku.

Helča

edit: Jen bych upřesnil, že General Grant není v Sequoia, ale v Kings Canyon (oba parky leží vedle sebe a na základě našich lingvistických schopností tušíme, že jeden bude mít co do činění s kaňonem. Ne, vážně, i tenhle park stojí za návštěvu, ačkoliv sme ho vzali celkem z rychlíku…
Ještě bych pak doplnil smutný příběh z Walmartu, kde na další fotce je kompletní sortiment čerstvé zeleniny a ovoce (krám má X tisíc m2) a vlastně nemáme jinou možnost, než již zmíněné Taco Bell

Panda