LogoMakr-1LDIPM

Den 10 – Joshua Tree National Park

táváme později, protože včera se to u bazénu trochu protáhlo a dneska tolik nespěcháme. Anežka se jde ještě rychle namočit do bazénu i před snídaní. Snídaně je kontinentální, na výběr ze sladkého nebo sladkého.. 😳 a možná teda sladkého toastu, který si hraje na tmavý s nějakým vajíčkem nebo mazacím sýrem. Vidím bílý jogurt! Jupí!!! Nasypu si k tomu křupinky. No tak i ty hrozinky v křupinkách jsou obalené cukrem… A jogurt je vanilkový!!!!! 😣 Už v 8 hodin tu je 29°C a přes den hlásí až 43.

Po půl 10. Vyrážíme na cestu a už je 35°. Z okénka máme výhled na tisíce větrných elektráren.
Po příjezdu do Joshua tree national parku se dozvídáme, že máme jet pomalu, abychom nepřejeli želvy (Helča vzrušeně juchá, že možná uvidí želvu) a taky nemáme strkat ruce a nohy mezi kameny, protože jsou tu hadi (Helča už smířeně smutní). Všechny ty stromy vypadají jako přerostlé pichlavé štětky do záchodu (tak už víme, proč nikde v USA nemají na WC štětky, všechny jsou tady v mnohem větší variantě). První zastávka s okruhem cca na 40 minut byla moc pěkná, potkali jsme jenom rozplácnutého chipmunka na skále a pěkně se zapotili, přestože jsme šli po rovince a velmi volným tempem. V půlce okruhu jsme viděli historickou přehradu Barker Dam.

Další zastávka je záhy a super tady fouká. A dozvídám se, že ta zastávka je jenom na jídlo.. a to jsou to teprv tři hodiny od snídaně (!)… To včera jsme šli na oběd cca po 6 hodinách od snídaně a to jsem poslední dvě a půl hodiny už vyzvídala, kdy už půjdeme jíst.

U stolu nás okukoval modrý ptáček a zašli jsme si za skálu udělat fotky na instax. Když jsme přišli k autu, zjistili jsme, že Dan celou dobu nechal své dveře otevřené dokořán! Naštěstí nic nezmizelo.
Další zastávka byl výhled na zlom San Andreas.

Skull rock neboli „kámen ve tvaru lebky“ na další zastávce jsme zprvu trochu hledali, protože nám nepřišlo úplně jasné, že by to byl on, ale nakonec s (větší) trochou představivosti jsme ho taky uznali, že vypadá trochu jako lebka.
Ještě zastávka ve visitors centru (za mě teda asi s nejlepšími suvenýry, co jsme zatím potkali (takže někdo z vás už se může těšit na dáreček) a nejvíc super byly plyšáci ptáčků, který každý pípal podle toho, jak pípá doopravdy!
Ještě natankovat a koupit místní prasárny a přesun na ubytování. Po cestě si pouštíme písničky od Svěráka a Uhlíře a následně hudbu z filmu Rebelové. A taky už nevíme, jak si sednout v autě.
Ubytko trochu slabší a je tady fakt vedro. Je tu nějaká historická krabice, která se tváří jako klimatizace, ale nejde zapnout. Aspoň to není ke zdi dobře utěsněné, takže fajn kolem toho profukuje.

Kačka

edit: klimatizace funguje! Chief mekánik výletu Anežka si oblíkla montérky, vyletěly oblaka dýmu a smradu a hle! chlad se valí ze stěny. Zjistili jsme, že máme za domem Pizza Hut, tak půjdeme (rozuměj pojedeme autem) ca 500 metrú, ale v současných klimatických podmínkách vážíme každý metr. Po večeři, kde jsme zřejmě dostali s Anež pivo zdarma vysazujeme Káťu v našem Four Seasonu a vyrážíme už po svých do víru velkoměsta. Po x-blocích zahybám do temných ulic této díry a buchty opouští chuť na pivo. Když na nás vybafne místní houmlesák, tak už to vypadá na otočku, ale nakonec rozrážíme dveře a dostáváme dalši dávku amerických klišé – lascivní a výrazně namalovaná barmanka, američan co přijde s dotazem „odkuď si brácho“ a po odpovědi „czech republic“ zklamaně odchází, neb netuší jestli mluvíme o Africe nebo Asii, americkej fotbal, baseball a úchylný reality show, kulečník s lustrem Corona atd. atd. Po chvíli si uvědomujeme, že za chvíli vstáváme, čeká nás dlouhá cesta domů a octopus bypass burger v městě hříchu, tak kvačíme pryč a polemizujeme nad +/- USA..bůhví co převažuje

Panda