Po noční snaze se ochladit v umyvadle mám na hlavě kudrny, za které by se nemusela stydět Bejby z Hříšného tance ani Dominik Feri. Bezva. Snídaně v motelu za 60 dolarů nízké ceně ubytování odpovídala. Opět jsme jedli plastovými příbory a pili kdovíproč z polystyrenových kelímků, které jsem měla doposud spojené jen se svařákem na sjezdovce.
Posilněni jsme vyrazili na cestu a po pár mílích nás posedla tíseň a sirný smrad. Projížděli jsme městečkem Trona, kde se těží a zpracovává něco bílého (googlováním zjišťuju, že se jedná o borax, a to Dan tvrdil, že to může být kaučuk, haha). V polorozpadlých domech v poušti tu nejspíš žijí lidé, viděli jsme jen jednu starší paní a pár psů. Jediný fungující obchod je liquer shop (nepřekvapivě) a benzínka. Jedeme dál a jsme konsternovaní rozlehlostí pouště, rovnou silnicí a tím, že jsme asi 60 km nepotkali jediné auto.
Přijíždíme do národního parku Death Valley a naší první zastávkou jsou písečné duny, kde se jen krátce projdeme a vyfotíme.
Dále navštěvujeme expozici v bývalém místě těžby boraxu a začíná nám být pořádné teplo. Rychle mizíme v autě a míříme do visitor centra, kde se alespoň na chvíli ochladíme v klimatizovaném prostoru.
Nejtepleji nám je při zastávce na Badwater Basin – nejnižší místo v USA 86 m pod hladinou moře. Jedná se o dno vyschlého jezera plné soli, kde se dá docela daleko od parkoviště projít. Já to v těch 40 stupních moc dlouho nevydržela, ostatní byli o něco statečnější. Helča se ale pak nechala slyšet, že těch posledních pár metrů před stínem už mlela z posledních sil.
Rychle nastupujeme do auta, pálíme si zadky o rozžhavené sedačky a jedeme se podívat na Devils Golf Course. Cesta je nezpevněná, modlím se abychom nepíchli pneu. Ďábelský golfový hřiště za mě nic moc. Šutráky, sůl a vedro. Podobně to mám i pak s Artists palette. Barevný skoro nefotitelný šutráky a vedro.
Naši pozornost upoutává spíše kojot na silnici. V informačním letáku národního parku se píše, že kojoti naschvál lezou do silnice a loudí. Prý je to tím, že turisté před kojoty zastavují, fotí si je a hází jim jídlo a že se to nesmí. U kojota samozřejmě zastavujeme a fotíme si ho. Jídlo máme sotva pro sebe, a tak aspoň nic neházíme.
Pak už nás čekají jen dvě vyhlídky. Rozpečný Zabriskie point, kde s holkama opět žasneme nad stupiditou některých matek – na 40 stupňovém vedru potkáváme rodinu s hodně malinkým řvoucím miminkem. Říkám opět, protože včera jsme zas potkali asijatku, která nesla mimino jak pytel brambor s hrozivě vyvrácenou hlavou.
Poslední a za mě nejlepší zastávkou v Death Valley je Dantes View v 1669 m nad mořem. Konečně chládek! Jen 87 stupňů F. Příjemný vzduch a výhled využíváme k obídku. Cesta do Las Vegas nám trvá cca 2 hodiny. Helča si dává odporně sladkou a modrou ledovou tříšť, jinak nic moc zajímavého. Opouštíme Kalifornii a vítá nás stát Nevada. Za chvíli jdem na večeři, pošlem tam pořádnej burger v Heart Attack.
Heart Attack je podnik se svéráznou atmosférou. Při vstupu dostáváme pyžama pro pacienty, obsluhují nás zdravotní sestřičky a kdo nedojí svou porci, dostane od nich výprask. Šíleně sexistický a vtipný. Burger nám všem chutnal a tak jsme naplácáno nedostali. Obsluhovala nás sympatická liliputka, máme s ní i fotku.
Po véče jsme si prošli Fremont Street, která je plná pouličních umělců, barů, striptérek a casin. Nejvíc nás zaujala černošská taneční crew a jejich vykloubené ruce. Pěšky jsme se pak vydali na dlouhou štreku na Strip, kde máme hotely. U holek v hotelovém casinu Circus Circus Dan s Helčou hodili do automatu oba po dolaru, ani jeden z nich překvapivě nic nevyhrál. S holkama jsme se rozloučili a vyrazili jsme s Danem k našemu hotelu. Zastavili jsme se u slavné Belagio fontány a shlédli nádhernou vodní show.
Anežka
edit: musím se ohradit proti nepravdivému tvrzení, že sme s Helčou prošustrovali jakékoliv peníze, naopak jsme oba hrdými majiteli výherních losů, důkazem budiž následující fotka mé výhry…
Panda