Dan

Karel Gott“ aneb „dobré ráno“ v podání Kačky. Vzbudili jsme se do pohádkově zasněženého kempu a s ničím jsme nespěchali. Na spotify jsme stáhli playlist Goťáka a vyrazili zimní krajinou vstříc národnímu parku Yellowstone.

Předem se omlouváme za zdržení, dnešní den byl nabitý událostmi, řidič nemůže psát během jízdy v autě (aspoň to zatím nezkusil), navíc nás pozlobila wifi na ubytování a výsledkem je prakticky rekordní zpoždění…

Ráno jsme se vykopali později, protože jsme tušili, že bude zas zima, tak se nikam neženeme. Nabalujeme se vrstvami jak pumpičky. Já jsem si dokonce musela půjčit i vysoké ponožky od Helči, protože moje už došly, ale mám přes to ještě jedny nízké. Jedeme na výhled, ale po cestě to vypadá, že to výhled nebude, protože je tu spousta mraků, které se valí až na zemi (v překladu mlha.. ale možná je to i inverze).

Ráno jsme si přispali tušíce dnešní špatné počasí (tušili jsme to popravdě z předpovědi), nabídka snídaně našeho hotelu je rozsáhlá, někomu chybí slanina, někdo si dopřává vajíčka, já si dělám čerstvé vafle a javorovým sirupem je polívám tak dlouho, že se kolem mě prohání celá roční období.

Brzké vstávání v 6:45 mi ulehčil krásný východ Slunce nad Arches viditelný přímo od naší chatičky.
Káťa, Dan a já jsme se po snídani srdceryvně rozloučili s Helčou a vydali se vstříc dobrodružství na atrakci Zip Line Adventure v Moabu.

Dnešní den, jako už je to obvyklé, když spíme v poušti, začal opět velmi brzy. Anežka zase byla náměsíčná, když se snažila ochladit sebe a naši komůrku (chatka velikosti 3×3 metry nejde jinak nazvat). Musím jí ale poděkovat, tím jak seděla ve dveřích, tak na mě foukal lehký vánek a leželo se mi o něco lépe než před tím, nicméně o nějakém kvalitním spánku se hovořit nedá.

Dnes vstáváme až v 8, snídáme ze svých zásob, což je v tomto hostelu velmi příhodné, protože představa snídaně v tomto zařízení je dost nelibá.

Dnes si po nerozmanité motelové snídani zas balíme kufry a vyrážíme na trasu po národním parku Capitol Reef. Z kraje si dopřáváme dvě vyhlídková místa – Panorama point, jehož panoramata nejsou úplně dechberoucí, už jsme totiž pěkně namlsaní a kdejaký pěkný výhled nás do otáček nedostane, a Goosenecks overlook (vyhlídka z husího krku), kde vyvstává otázka „Jsou v Evropě takhle červené skály?“. Moc daleko jsme se nedostali a nic nevymysleli, tak pokud o něčem víte, dejte vědět, odměnu nečekejte.

zapínání topení (!). To jsem hned zatrhla, jelikož se na nás vyvalil smrad a myslím, že i dým. Přes pana Zmrzlinu jsem milostivě přehodila svojí deku, ale prý teplo trvalo asi 5 minut, než jsem usla a přetočila se. Spaní pod jednou přikrývkou nám nikdy nešlo, v Las Vegas byly v pokoji dokonce dvě velké postele, tak jsme zcela neromanticky spali každý ve svojí a bylo to žůžo.

Dnešní den přinesl řadu škodolibých radostí a upřímného smutku.
Vše začalo ještě večer, kdy celých 18 dní od Anežky poslouchám jak se vždycky hrozně spálím, jak mám kůži jako dítě a kdesi cosi. Ale jak jsme se včera koupali na Kolob reservoir, tak Anežka si odnesla spálený zadek i záda, což přineslo první škodolibou radost do našich řad (kromě Anežky samozřejmě, která jen matlala Panthenol).