Snídaně byla „kontinentální“, tím kontinentem tu ale všichni myslí Ameriku, takže sladký se sladkym. Prostory ale byly krásné, snídali jsme v hale která v sobě nesla prvky divadla, tanečního parketu, bufetu a tělocvičny. Dřevěné stěny lemovala všudypřítomná americká trikolóra a westernová výzdoba.
Po snídani jsme se přesunuli do blízkého národního parku Bryce Canyon. Zatím byla největší zima, co jsme v Americe zažili, kolem 41 stupňů F. Takže jsme šli oblečení jako na běžky. V plánu byl tříhodinový okruh velkolepým kamenným Amphitheatrem. Procházka to byla krásná, bohužel v našem podání jen na hodinu čtyřicet. Více se o krajině nebudu rozepisovat, koukněte na fotky, nejsem Jirásek.
Celkem malý národní park jsme pak až do konce projeli autem a zastavovali už jen na vyhlídkách s kratší procházkou u Yovimpa Pointu a obědem u spáleného lesa.
Do Torrey, kde dnes spíme, nám cesta po Scenic Rt. 12 trvala necelé 3 hodiny. Snad ani nemusim dodávat, že si Dan s Helčou dali obligátní ledovou tříšť. Po cestě, jak už název napovídá, jsme byli okouzleni nádhernými výhledy do krajiny zerodovaných sedimentů, kam až oko dohlédne. Projížděli jsme i oblastí open ranch a u krajnice jsme si s hrůzou všimli obří nafouknuté mrtvé krávy (to už bylo méně Scenic). Kráva to měla za sebou už delší čas, jak naznačil smrad a mouchy. Následující hodinu probíhala v autě diskuze, kdo mohl krávu srazit, jak dopadlo auto a proč krávu hned neodklidili, než začala smrdět.
V Torrey spíme v Days Innu, s Danem jsme navštívili místní Visitor Center parku Capitol Reef a bazén. Véča byla opět ve znamení obžerství z fastfoodu ve stylu 50.let. Helča našla při procházce s Kačkou dvě kešky, den je zachráněn.
Závěrem bychom rádi poděkovali za věrnost a štědrost Vladimíru Suchému a Marcele Nesnídalové (případně Růženě Menclové), včerejší edit byl takový vtip (nebo možná test možného zavedení crowdfundingu do budoucna). Oběma zmíněným peníze vracíme, a ještě jednou děkujeme.
Anežka
