Naše časově náročné plány po necelých dvou hodinách komplikuje doprava, stojíme v koloně. Otáčí to hodně aut i to přímo před námi a pán v něm při projíždění kolem nás stáhne okýnko a informuje nás, že je před námi nehoda a bude to na dlouho. Povaha místních lidí nás opět překvapuje velkou dobrosrdečností a auto otáčíme na jeho radu taky. Zdržení je nakonec asi hodinové, ale alespoň jsme díky objížďce narazili na zajímavé místo – kouzelné městečko s hrázděnými domy, větrnými mlýny a nápisy odkazujícími na Dánsko. Teta Wikipedie už jen potvrzuje, že Solvang bylo založeno dánskými poutníky a říká se mu dánské hlavní město Ameriky. V tu chvíli ani netušíme, že jsme jen kousek od ranche Neverland Michaela Jacksona.
Cesta dál vede po pobřeží, teplota stoupá, přibývá palem a pláží. Před Malibu ale padá mlha valící se od východu na moře a my nic moc nevidíme. Bez výhledů by se naše návštěva LA ještě zkrátila, ale téměř s hranicí Malibu se mlha zvedá a odkrývají spoustu luxusních vil. Abychom nepukli závistí, radši jen projíždíme. Pláže jsou tu čisté, rozsáhlé, a protože s mraky přišel chlad i skoro liduprázdné, kromě rojících se surfařů. Najednou sledujeme nepočitatelné řady vlajek a zjišťujeme (opět za pomoci strejdy Googlu a tety Wiki), že každá vlajka, a nejsou pouze americké, symbolizuje život zmařený při útocích 11. září.
Přijíždíme do LA a zastavujeme v části Santa Monica, kde se procházíme po pláži, mácháme si nohy v oceánu a jdeme se podívat na molo se zábavním parkem, začátkem známé Route 66, ale i výhledem na tajuplně se přibližující mlhu ze severu, která postupně přikrývá moře i pláže. Rozhodneme se posunout dál a molo nám dopřává už jen jediný „zážitek“ v podobě chlapíka kráčejícího v naší těsné blízkosti, který si hezky hlasitě a bez okolků přímo před námi prdl.
Následuje burger k obědu v dalším z vyhlášených fastfoodů, pracujeme na Anežky cílu přibrat. Nasycení míříme k centru dění, chodníku slávy na Hollywood boulevard. Bereme to ovšem oklikou přes Beverly Hills, abychom omrkli celebrity. Moc se to nedaří, ale s bujnou fantazií nakonec vidíme Brada Pitta sekat trávník tady, Michaela Douglase v autě támhle, a ta holka, co nás právě míjela byla tutově maskovaná Rihanna. Na chodníku slávy celebrit bude určitě víc. Nad cenami za parkování tam jen kroutíme hlavou, ale najdeme i levnou variantu a pak už hurá na celebrity! Haha, tak nic, tenhle boulevard jsme si představovali jinak a jako zřejmě těžce nekulturní generace dlouho bloudíme než najdeme hvězdu někoho, koho známe. Já si nacházím aspoň oblíbence Jacka Lemmona, ale ostatní to moc neocení. „Chodník neznámých“, jak by se to tady mohlo jmenovat, se rozhodneme brzo opustit a abychom viděli aspoň něco zajímavého nahlédneme do místního Hustlershopu. Nejzajímavější je každopádně na tomhle chodníku potkat kozu.
Mizíme odsud a přejíždíme k naší poslední LA zastávce, Griffithově observatoři. Asi míli k ní dokopce dojdeme a nahoře shlížíme na celé město pod námi, LA v plné kráse, za zády máme slavný nápis Hollywood. Se západem slunce se vracíme k autu a cestou nás Kačka upozorní na zvíře, nejspíš kojota (další příspěvek do naší pomyslné sbírky místní fauny).
Cesta na ubytování je dlouhá a tak původní plán stavit se v Pasadeně, městu z oblíbené Teorie velkého třesku, opouštíme (promiň, mami) a ploužíme se večerní hustou dopravou k Palm Springs, kde si po půl desáté, kdy je pořád přes 30°C, dopřáváme pivo a bazén.
Helča
