Přiznejme si to, už nejsme nejmladší, vstávačka v 8:00 po nočním tahu nebyla snadná pro nikoho, ale yolo! Trochu se stydím, že jsem už od sobotního rán neudělal ani ň, bojím se každé zprávy od Martina, kdy přijde další motivační Grznár…aktuální výmluvy jsou hned 2:
- příliš horko a vlhko
- uzavřená posilovna
Sraz na výlet dnes máme kousek od ubytování, tak to spojíme se snídaní (Anež), já McDondu bojkotuji. Od sympatického průvodce A (čti ej, nikolv a) dostaneme hromadu instrukcí a v 9 přijížďí lednička ve tvaru autobusu. Cesta zabere cca 90 minut, princezna spí, já poslouchám výklad + podcasty, horkým tématem je evidentně stále Fico, Grznára bych mu poslal rovněž.
První zastávka je železniční trh Mae Klong. Trochu podobný Train street z Vietnamu, jen si tam nemuší nic dát, pokud chceš jen po trati projít, ale jen když chceš v jejich stánku stát, při průjezdu vlaku. Kupuji mango sticky rice, Anež kafuje + něco sladkýho pro mě a sedíme těsně před příjezdem vlaku (jestli jsem již nezapomněl, tak jede jen 2x denně, ale vždy přesně na čas).Samotný průjezd je mega pomalý, viz přiložené video. Vlak ve stanici končí a jede zpět, my tedy do něj nasedáme a čeká nás zhruba 15ti minutová cesta přes rejžový pole. Na další zastávce nás vyzvedne naše lednička a pokračujeme směr Damnoen Saduak Floating Market – trhy na vodě. Pokud jsme doteď nebyly účastníky sehraný show, tak tady už tuplem, rozdělí nás hezky do lodiček po 5-7, záleží na hmotnosti. Nás jede 5. Nechápu. Pak se kodrcáme průplavy, vzletný název by mohl být Benátky východu. A nebo raději ne. Postupně si nás zastavují prodejci všeho, od piva, přes zmrzlinu, až po podavače hadů, nebo opiček. Naše skupina je disciplinovaná, nepustí ani floka. Pak je rozchod, jdeme s Anež na jídlo a pivo, s černým uhlím jsem si chtěl dát pauzu, ale raději ne dnes.
Sraz se povede se všemi na čas, výhružky a příhody od A (průvodce) zjevně působí spolehlivě. Po cestě zpátky nás vysadí u obchodního centra Iconsiam na břehu řeky, moc pěkný. Rady na cestu přes město si bereme k srdci jen na půl – přes řeku lodičkou – OK, dál pak metrem s přestupem – NOT OK, volíme Grab, i s frontou nás vyšel jako rychlejší způsob přepravy. A (princezna) se prospala, takže je svěží a jde pracovat, já zalehnu, ale usnout se bojím. Se západem slunce vyrážíme na Khaosan road, další epicentrum nočního Bangkoku. Dnes nejdeme na buchty, ale snad potkáme Grošupa (ne, nepotkáme). Bary duní a jsou i poměrně plný, restaurace jakbysmet, my tu jsme ale kvůli Pad Thai ze stánku (18 Kč), pak jdeme na pivo a drink. Anež hučí kvůli manikůře, jako na náhodu hned naproti je spa, takže ona jde na nehty, já jdu na masáž. Pak zas do baru. Vybíráme podle hudby, takže skončíme u Taylor Swift. Ještě než donesou Blue Lagoon a Borůvkovou margaritu, tak už hraje něco jiného, což později přejde v živou (a uřvanou) hudbu, nevadí.
Máme chuť na něco drobného, tak hledáme nějakou mňamku. Smažení brouci, škorpiónci, hadi, pavoučci, ani stonožky nás neuchvátí a mango sticky rice už jsem dneska měl. Ráno vstáváme na letadlo, tak neděláme stejnou chybu 2x po sobě, rozloučíme se tu a jedeme se vyspat.
Dobrou!