Dnešní ráno se minimálně ještě u mě neslo ve smyslu dozvuků včerejšího večera, kdy jsem sotva došlapala na hotel. Noční výhled z Empire State Buidingu jsem si po téměř 30 tisících krocích, které jsme během dne nachodili, bohužel už nedokázala užít natolik, jako naši chlapci, kteří byli unešení z každého světýlka a každé budovy na každé ulici velkoměsta. Nohy i mysl přes noc naštěstí načerpaly síly a s příslibem, že se dnes jen krapet projedeme na kole, jsme vyšli vstříc novým dobrodružstvím. Byť Dan s Anežkou mají procestovánu min. polovinu světa, tak nikdy nenavštívili muzeum voskových figurín Madame Tussauds. Ráno jsme tak hned jeli napravit tento nešvar a navštívili jsme jeho New Yorskou pobočku. Za mě malinko zklamání, jelikož jsem zde nepotkala svého oblíbence Jude Law, nicméně na druhou stranu jsem překonala sama sebe, když jsem prošla hororovou částí expozice (asi 4 exponáty) a absolvovala 4DX kino Marvel hrdinů (asi 8 minut projekce). Nebudu lhát, jsem krapet posera. Peťa s Danem mají ale víc fotek, jak Anežka ze dvou museí s uměním 😀
Pak už rychle směr vypůjčit kola a vzhůru prozkoumat Central Park. Z nevinné vyjížďky na kole se nakonec vyloupla cca 17 kilometrová projížďka napříč celým parkem, který poskytuje obyvatelům New Yorku vskutku velký kus zeleně a spousty možností relaxu. Oběd jsme si dali v blízkosti památníku Johna Lennona, tzv. Strawberry Fields. Jediným malým nešvarem byl možná jen místní umělec, který při zpěvu Lennonových písní ne vždy správně trefil výšky. Pod vlivem tohoto zážitku míříme zpět ke kolům, kdy periferně míjím osobu s tričkem, které mělo na prsou slogan „New York, Londýn, Žižkov“ :-). Při pohledu do tváře dané osoby zjišťuju, že jde o našeho souseda Davida Matáska alias Kendyho ze ságy Básníků, kterého na Žižkově potkáváme vcelku pravidelně. Holt svět je malý a ani v New Yorku není o náhody nouze. Po dalších dvou hodinách projížďky a procházky v parku, kde navštívíme i několik míst známých z filmových scén (Podzim v New Yorku, Sám doma 2: ztracen v New Yorku nebo Krásná pokojská) vracíme krapet ulepení kola a jejich vybavení a s Peťou ještě na skok vbíháme do místního obchodu Harryho Pottera. Neskutečné co všechno se zde dá pořídit a chvíli jsem ráda, že mě sága Harryho Pottera nezasáhla, což se nedá říct o Peťovi, kterému nedovolím koupit kouzelnické hůlky všech známých i méně známých čarodějů této kouzelnické ságy (jedna hůlka 39 USD :-)). Krámů, na které doma sedá prach máme vskutku dost. Večer završíme návštěvou Irského baru „The Dead Rabbit“, kde konečně dojde řada na slibovaný drink a Dan si užil i popcorn, od kterého nás všechny neúspěšně odháněl (jak říkal Joey Tribbiani „O jídlo se nedělím“). Zítra nás opět čeká trochu kultury v podání představení na Broadway.
