Ranní vstávání bylo pro někoho bolestivé, pro někoho časné (rozptyl mezi všemi účastníky zájezdu byl zhruba 3 hodiny). Když už všichni vnímali, vytáhl jsem noční eso v rukávu. Ano, myslím večerní googlování sportovních událostí v oblasti San Francisco Bay. V nabídce byla NHL, pre-season NBA nebo univerzitní americký fotbal NCAAF. Koneckonců jsme Češi, hádejte co asi vyhrálo.
Vzhledem k pokročilému dopoledni bylo nutné zasytit prázdné žaludky – vyrazili jsme do Sprinkle Donuts. Opět jsem prokázal své orientační (ne)schopnosti a zaparkoval a vrazil přímo do motorestového, zaplivaného casina (nebo je to jen znak závislosti?). Buchty nakrčily nosíky a řekly, že tady donut papat nebudou, správné dveře byly hned za rohem. Pak nám již nic nebránilo opustit pohostinně nehostinnou Nevadu a zamířit do Suisun na víno.
Po příjezdu a prvním kolečku po krásných vinicích si holky všimly místního farmářského trhu, který se rozhodly náležitě prošmejdit. Výsledkem bylo poznání všelijakých divných dýní a menší panická ataka, když jsme se ztratili v bludišti kukuřičného pole. Navíc jsme si odnesli trochu čerstvého ovoce a zeleniny a příjemný pokec s přičmoudlým (sorry Pavle) Američanem, který nějakou dobu žil v Čechách.
Z opravdu velké nabídky vinic jsme si neomylně vybrali tu nejlepší. Ochutnávka vína byla podmíněna konzumací pěti panáků olivových olejů a jednoho vinného octa (zřejmě se inspirovali u Franze Straky). Při poutavém vyprávění zdejší oliérky jsme křivili držky a těšili se na víno. Párování olejů s tapas už bylo lepší. Vinnou degustaci řídil žoviální Američan, typujeme řecký původ. Na rozdíl od oliérky si nás someliér pohlídal a nenechal nás vyžahnout první várku degustaci bez patřičného proslovu. Pak jsme již vedli edukovanou debatu o muškátu, Zinfandelu a Valdique, neptejte se nás, jak jsme si ty znalosti vycucali z prstu. Po ochutnávce si holky dopřály ještě skleničku, já jakožto zodpovědný řidič jsem s díky odmítnul a Kačka mě hrdinně podpořila – alkáči se opět projevily…
Posléze jsme vyrazili ubytovat Kačku a rolovali směr San Jose (ve svých propočtech jsem nepočítal s páteční dopravní špičkou a proto jsem lehce znervózněl / zhrubnul a Anežka se mě snažila uklidnit dělaním bublin. Chtěl jsem totiž stihnout začátek zápasu San Jose Sharks s Golden Knights Las Vegas, za které nastupují Hertl + Radil vs. Nosek. Ostatní hráči jsou do počtu. I přes zácpy jsme se dostali ke stadionu včas. Helča musela odevzdat příliš velkou kabelku (rozměr zhruba tak na peněženku a možná půl balíčku žvejkaček / kapesníků – oboje by se již nevešlo), Anežka se svojí o prsa prošla. Výhled jsme měli super a mohli jsme si dosyta užít, jak výkony hráčů na hřišti tak diváků v hledišti. Ze soutěže nejlepších fanoušků bude Helču strašit tancující špek minimálně do konce života.
Brácha chtěl přivézt dres Davida Pastrňáka, ani já nechtěl fandit nasucho a vyrazil jsem tedy pro dres Tomáše Hertla (ještě musím promyslet jakým způsobem změním barvu, logo, jmenovku a číslo, ale to se podá), na který budu mít dvě vzpomínky. Ta dobrá se váže k zaryté fanynce Sharks, která mi ušetřila značnou část ceny včetně prodejní daně. Doteď nechápu, proč mi tuto slevu zprostředkovala. Ta špatná se váže k Anežce a jejímu nejapnému žertu. Po mém šťastném návratu z obchodu se mě s vážným výrazem ve tváři zeptala, proč mám na zádech napsáno BURNS (Burns je obránce Sharks, který mi neni přiliš sympatický a jeho dres visel na stejném stojanu jako dres Hertla). Bylo to jako setkání s Mozkomorem, hrůza a děs v očích, veškerá radost fuč. Holky tento okamžik zpětně pojmenovaly dle reklamy Mastercard – k nezaplacení.
Zápasu dominovalo brankově Las Vegas (ale převaha byla stejně jako naše srdce na straně domácích), výraznou stopu zanechal Tomáš Nosek, z jehož úspěchu jsme se potají radovali. Za stavu 5:0 pro Vegas, začali diváci houfně opouštět stadion, my jsme vytrvali do konce (za ty peníze tam budeme až do zhasnutí). Odměnou nám byla branka domácích a několik menších strkanic. Po zápase se hala okamžitě začala přestavovat na jinou událost a my vyrazili k Chevymu
Ještě bych rád vzpomenul holčičí fandění. Moje průpovídky byly jen slabým čajíčkem jejich skandování. Byl jsem rád, že mluví česky a nikdo jim nerozumí. Až na Radila, Noska a Hertla, kteří se cítili jako doma.
Cestu zpět nám trošku zkazilo mýto, které nešlo zaplatit kartou, nešlo se otočit a to, že nemáme hotovost je bráno jako porušení předpisů, můžu se tedy tešit na (snad první a poslední) pokutu z USA. I přes tento negativní moment se dnešní večer a den zapisuje mezi nejlepší zážitky výletu do USA.
Panda
