Dobré ráno Huacacino,
vstáváme v 6, těšíme se na naše usušené prádlo, které nám dal do hotelové sušičky večer obětavý recepční.
Ten bohužel zaspal, takže naše prádlo cpeme do batohů těsně před odjezdem dodávky do Paracasu v 7, stejně nestíháme a trochu ostatní cestující zdržíme.
Pěkně nám zavařila pradlenka Karolina, která měla naše hadry celkem 12 hodin, přivezla je až v 11 večer a tvrdila, že je trochu mokrých jen pár kousků, do rána to na pohodu uschne. Unavené jsme jí s Kikčou daly 145 solů, celé pytle jsme bohužel nezkontrolovaly. Pěkně kecala, máme úplně všechno mokré, akorát vytažené z pračky. Oblečení nám nyní po noci v sušičce trochu smrdí zatuchlinou, na Danových bílých trikách jsou žluté fleky, paráda, dovolená.
Nasedáme do dodávky, průvodce vysvětluje střídavě španělsky a anglicky itinerář cesty, dodávka se klepe a řve, slyšíme sotva každé druhé slovo. Připomíná mi to scénu s mlynářem Na Samotě u lesa, poslechla bych si to ráda někdy ještě jednou. Cesta do Paracasu má prý trvat hodinu, průvodce mrkne na řidiče a dodá “maybe less”. S úděsem zjišťujeme, že se dnešní řidič příliš neliší od toho včerejšího z buginy, s dodávkou jede podobným stylem. Troubí, předjíždí zprava, telefonuje, nekouká do zrcátek, ohrožuje tuk tuky a jede rychle jako hovado. Ve výhledu mu překáží sada lapačů snů, plyšová panda, strašidelná černá panenka, plyšový tučňák a obrázek panenky Marie, ke které se začnu modlit. Je mi líto průvodce, nevyšlo na něj místo a celou cestu, i se svým ohromným břichem, stojí.
Jak říkal Tom u snídaně, chtěli jste Peru, máte ho mít.
V Paracasu si nejdříve jdeme koupit pití, paní v obchůdku z nás tahá soly, 5+6 je v jejím světě 12, neudržím se a hrozím jí prstem, ty ty ty, protože anglicky nerozumí a španělské výhružné fráze jsme s mojí Peruánkou nebraly (velká chyba).
Jdeme se projít po nábřeží, obdivujeme obří pelikány, asi jsem je nikdy předtím neviděla nebo né tak zblízka. Místní Peruánec se podívanou na ně snaží zpeněžit, hází jim rybky a vybírá soles za fotku. Soles už nemáme, ale i tak pelikány s Kikčou zuřivě fotíme, Kikča má pak jednu kapsičku na batohu rozepnutou, náhoda?
Ve frontě na vyjížďku lodí to silně smrdí rybinou a pán bez nohy se nám snaží prodat klobouk nebo kšiltovku. Bohužel je pod mrakem, tak nemá moc kšeft.
Výlet lodí nemá chybu, vidíme zase hejna pelikánů, tučňáky, lachtany, kraby, rybáky inka a peruvian booby. Kormidelník se toho nebojí, s lodí zajíždí pěkně blízko ostrovů, vše si můžeme krásně prohlédnout. Jednu březí lachtanici obtěžujeme tak zblízka, až je mi to nepříjemný, je z nás evidentně nervózní. Také nám průvodce ukazuje obří geoglyf z předincké doby vytesaný do skály z nejasného důvodu, místní must see.
Po vyjížďce jedeme se závoďákem do Paracas National Reserve. Čekají nás krásné výhledy na oceán a nekonečnou poušť. Posléze se vydáváme na oběd u pláže a miradoru, kde jsou asi 4 restaurace, stánek, jinak vůbec nic, ani elektřina. Průvodce nás nabádá, ať jdeme určitě do Sun al Sol, ostatní jsou prý zloději a lákají na ceny v soles a pak účtují stejné částky v dolares. Moc mu nevěříme a googlíme recenze, doporučená reštika je má jednoznačně nejhorší, i když zbylé na tom nejsou o moc líp. Užíváme si nejprve vyhlídky, Kikča čte tradičně Tomův blog, ten jí vyčítá její špatný narativ, prý neklesá hlasem na správných místech, čte text příliš monotónně a celý ho kazí, asi už jsme dohromady příliš dlouho v kuse.
Vydáváme se aspoň na pivo, už nám skoro došla hotovost, tak dopředu ověřujeme možnost platby con tarjeta – sí, no es problema. Né, že bych nějakou tarjetu měla, musím spoléhat na ostatní, Dan už mi nesvěřuje ani hotovost. Ceny jídla tady mají šíleně přemrštěné, vyšší než nejlepší restaurace v Cusco nebo Arequipě. Přitom interiér podniků vypadá jako lépe zařízená garáž, byť v nádherném prostředí přírody. Dle recenzí ani jídlo nestojí za moc, nějaká citlivka našla v seviche mrtvou mouchu, to je toho.
Při placení nastává problém, ajajaj, nemáme soles a co dolares, nebyly by? Samozřejmě, že by bylo obojí, ale jsme k místním po zkušenostech tvrdí a trváme na platbě kartou. Postarší číšnice nám rychle sčítne piva na 42 soles, i když podle lístku by to mělo být “jen” 37 soles, oblíbený tríček, naštěstí tentokrát nenaletíme, opět ty ty ty.
Obsluha odkudsi vytahuje terminál, starší číšnice nás předává do péče mladšímu pohůnkovi a ten s terminálem mini vesnicí běží ke staršímu obtloustlému chlapíkovi, my za ním, úplná olympijská štafeta. Běžíme na kopec, kde chlapík máchá terminálem ve vzduchu a chytá signál. Připomíná mi to moje dětství a lovení signálu na telefony s anténou, alcately, siemense, nokie nebo sexy véčka. Jsme neoblomní, hotovost máme dobře schovanou, nastálá situace nás nepokrytě baví. Nakonec nám chlapík sdělí, že náš řidič je jeho dobrý friend a zaplatíme s ním v centru Paracasu. Jenže ouha, jak posléze zjišťuje, zavítali jsme do restaurace z rajónu od jiných dodávek, to hovado, náš řidič, není friend ani trochu. I tak s ním platbu domlouvá. Zpáteční cesta je čistá hrůza, řítíme se po nezpevněné prašné silnici 95 km za hodinu, předjíždíme hlava nehlava, už i Dan má obavy a smrt v očích – takového ho neznám, Tom celou cestu nadává. V Paracas se vypotácíme z dodávky a jdeme piva zaplatit s řidičem k terminálu do místní večerky, Peru šlape jako hodinky.
Do odjezdu autobusu do Limy daleko, Tom googlí restaurace, máme pořádný hlad. Vybírá italskou trattorii, nejprve jí nemůžeme najít, tak se jdeme zeptat ke vstupu do resortu pětihvězdičkového hotelu a zjišťujeme, že je uvnitř něj. Milý vrátný si nás proklepne, požaduje očkování proti covidu a jedno jméno – diktuju Suča, aby si to napsal správně (ve španělštině ch = č). Suča nás pak všechny veškerý personál oslovuje, je to celkem humorná situace. Celá Suča se dostane do ráje, krásný, čistý hotel, dobré jídlo, pití, výhled na moře, molo, prostě pohoda. V měkkých křeslech trávíme asi tři hodiny, pozorujeme a hodnotíme obyvatele hotelu, cítíme se ve sportovním oblečení lehce nepatřičně. Mockrát znesvětíme záchody, takhle čisté máme k dispozici po 18 dnech. Jdeme se projít k vodě, Tom řve s očima na vrch hlavy – hele žralok, žralok!!! Kikčo, Kikčooo! Kikča běží. Bohužel v ploutvi rozpozná delfína, Čelisti jako v Egyptě se nekonají. Západ slunce a hurá na Peru Hop směr Lima, čekají nás dvě noci v luxusním hotelu za odměnu, jupí.
