Po ránu nás celkem zaskočil mail od Lufthansy, že jim z nějakého důvodu nevyhovují naše vyplněné formuláře pro vstup do Německa. Vyplníme je znova a uvidíme, snad nás zpátky do Evropy pustí. Po úvahách vyrážíme k Anthropology museum a jdeme se projít k moři. Prší a pak přestane. U moře jsou krásné oblázky různých druhů hornin a nerostů. Helča si máčí nohy, voda je příjemně teplá. Jdeme kolem dvou bunkrů, přijdou nám o dost horší než naše řopíky 37, ještě že tyhle Kanadu nemusely bránit.
Jdeme do muzea lidového umění, jak místního, tak dovezeného. Žasneme nad sbírkou obřích totemů a vyřezaných medvědů, zajímavý. Muzeum spoluzaložil a zadotoval čechoslovák Kerner, který emigroval v roce 1938 nejprve do Anglie a pak do Kanady, kde učil na místní univerzitě. Kdo dával pozor v dějepise, domyslí si, že to byl nejspíš žid. Což teda neštymuje s tim, že hodně svých peněz věnoval muzeu. Omlouvám se za odložený antisemitský vtípek a zdravím zichoveckého Kernera, ten, pokud vím, na akademické půdě nepůsobí.
Velkou část sbírky muzea tvoří dědictví po matce zakladatele, takže si zde můžete prohlédnout haldy talířů a další porcelán především ze Slovenska, trochu z Čech a pak ze zbytku méně porcelánově podstatných evropských států (Itálie, Německo, Rakousko…). Trochu jsme mysleli, že si tu prohlídneme především místní kulturu, ale tak proč ne.
Místní a kdovíproč čínské artefakty jsou zde také ve velmi velkém množství, ale bez interaktivních fíčurin. To mě a Dana trošku znudí, odběhnu nám do nejbližšího pubu pro hrancle, pře už trošku kručí v břiše. Helča je o něco trpělivější a muzeum prochází o dost poctivěji. Doporučovali bychom místnímu kurátorovi zřídit dílničky typu “vytesej si svůj totem” a taky otázky na fun fakty umístěné na otáčivých držácích. Možná i s šatnou – obleč se jako domorodá královna do medvědí a sobí kůže, to by Dana bavilo. Dtto platí pro Náprstkovo muzeum v Praze – to procházet je čistá bolest.
Z muzejka vyrážíme za prozaičtějším účelem – pořádně se napucnout na trh do Granville Island. Auto necháme stát v rezidenční čtvrti (asi jako středočeši na Ořechovce před zavedením modré zóny) a dál jedeme sockou, pardon, hustým metrem bez řidiče.
Na trhu nevíme, co dřív, máme tolik možností! S Danem volíme sushi – hodně levné a hodně mňam, Helča mexickou quesadillu – to byla spíš chyba. Nabídka potravin skvostná, tady by se dalo nakupovat do špajzíku. Celkem nás pobaví kluci klečící u stolu, protože na ně nevybila židle. Udělali si holt pohodu za každou cenu. Během pobytu na trhu se dost rozprší, Dan si bůhvíproč nechal bundu v autě, tak se mu s Helčou celkem vysmějeme.
Celý Granville Island je dost hipster místo, je tu spoustu galerií a giftshopů, co se snaží působit vkusně. Kličkujeme ulicemi, hlavně aby to bylo pod střechou.
Jelikož Dan nemá nepromokavou bundu, začne volit poraženeckou strategii a s Helčou nás zve na atrakci Fly over Canada. Past na turisty – přikurtují vás k sedačce, se kterou hýbou, jako když létáte dronem nad Kanadou a nebo nad Havají (neptejte se proč, nedává to smysl). Ouha, lístky na tuhle parádu vyprodány, s Helčou jsme Dana o dolary nestáhly, tak jdeme zkusit výstavu Van Gogha. Když Danovi položíme kontrolní otázku z oblasti kultury (naše oblíbená kratochvíle), kterou část těla si uřízl – bez váhání odpoví – no hádejte co. Ach jo, tady zas někdo nedával na gymplu pozor, ale Van Gogh by byl teda o dost větší frajer. Na výstavku se ale lístky musí koupit online a internet už máme vyplácaný – u vstupu nám poradí wifi ve Starbucks. Když pak zjistíme cenu, tak i kdyby si Van Gogh uříz péro, je to hodně.
Na wifince si tedy najdeme nejbližší pivovar u nádraží, kde strávíme zbytek večera. Pivíčka mají dost dobrá a ve velkém množství. Dan se chtěl ale hlavně dívat na fotbal Packers vs. 49rs (ne soccer), ale bohužel na televizích jede seriál Taková moderní rodinka. Dan se klasicky stydí říci si o přepnutí kanálu, takže číšníka prosím já. Mám pocit, že jsem byla zatím nejblíž žádosti o ruku. Obsluha kanál po chvíli přepne, což asi neocení většina holek v pivovaru na randíčku, protože pánové se jim okamžitě přestanou věnovat.
Poslední dvě zajímavosti dne – na dámských toaletách tu mají kabinku se dvěmi hajzlíky, asi když si chtějí holky pokecat. V tom by se měla poučit ZŠ Norbertov, vždycky jsme se tam s holkama v kabince hrozně mačkaly. A dále vedle nás sedící dvojice identifikovala naši řeč jako libozvučný jazyk a odchytli Helču, aby se zeptali, odkud jsme. Prý byli dvakrát v Praze a v Českém Krumlově. Jestli tam jeli vodu, tak možná pochopili, jak jsme dneska mohli otočit tolik piv.
Zejtra baleníčko, zápas s místem a kilama. Helča se snaží udat do Danovy tašky svoje hole, Dan říká, ať si je strčí někam. Doporučuju napřed sundat sněžné talířky.
Čaudy Anež a omlouvám se za nekorektnosti
