Ranní rutina v podobě výběhu a návštěvy Bom Bowls se nemění, překvapení je pouze v druhu misky, který máme, dnes je acaí s něčím. Chceme stihnout kurz vaření, kdy jeden je inzerovaný od 14, druhý od 16, tak startujeme korbu a jedeme tankovat, konečně zjistíme, jaká je vlastně spotřeba (náš vůz je totiž natolik utilitární, že nemá ani toto počítadlo, zřejmě aby vás nerozptylovalo od řízení). Je mi jasný, že to je údaj pro všechny z vás naprosto klíčový, poděkujte mi až po návratu. Bohužel na pumpě si nemůžete tankovat sami, takže když zahlásím diesel, nedojde mi, že mě má paní za bohatého evropana a šoupne nám tam prémiové palivo, cenový rozdíl je poměrně značný (30 TBH / 1 litr pro obyč vs 42 TBH / 1 litr za spešl), tak snad to aspoň vůz ocení. Každopádně na dosavadních 700 km jsme spotřebu měli zhruba 8 litrů na 100 km, vzhledem k profilu a tonáži auta to beru jako akceptovatelné, chcete-li příjemné (btw. už se moc těšíme na finále Peče celá země).
Kdo mě zná, tak ví, že cesta je cíl, a proto poslední úsek, ve kterém je dle všech triček prodávaných v Pai přesně 762 zatáček si užiju. Je nádherný (výhledy dnes nejsou veskrze žádné, rozptylové podmínky jsou velmi, velmi špatné), zábavný a nechápu, že jej Anežka celý pročte…pravidla bookclubu jsou neúprosná, furt se bojí, že ji zbytek vyloučí. Jsem rád, že náš Mad Barzzz klub je mnohem liberálnější a při neúčasti se dočkáte maximálně nějakého videjka, jsme holt vyspělejší. Až tu pojedu příště, samozřejmě již na motorce v období dešťů, tak to bude eňo ňuňo.
Čas vypadá dobře, tak Anežka přes whatsapp domlouvá avizovaný kurz vaření, vybírá věci, které chceme vařit (oba budeme mít jiná jídla). Cena v porovnání s Prakulem je směšná – 800 TBH. Pickup z hotelu nepotřebujeme, sraz je tedy až v 15:10 na Ruamchok marketu. Trochu máme hlad, takže Anežka vybírá místo na zastavení, oko jí padne na nějakou organic farmu, zde by mohl nakupovat i Sonnentor. Obsluha je pomalejší, ale jídlo velmi dobré, já mám rejži s čímsi + proteinový drink, Anež bere jen polívku s vidinou větší konzumace na kurzu. Pokračujeme na trh, kde jsme dřív, tak si jej procházíme sami a kupujeme slušivé věci, určitě se budou hodit a pani má ceny rozumné. Maso skladují pod rotujícími hadry hezky v teple, Anežka doufá, že její kuře na kurzu nebude odsud. Na čas přifrčí autíčko s dalšími 4 účastníky – 3 němčouři, kteří nechápou, proč umíme německy + 1 novozélanďanka. Ta německy neumí. Na trhu nám popíšou několik druhů ovoce, kupujeme doporučený druh jablka (zas tak dobrý nebylo) a nějaké další mňamky, na Durian si netroufneme.
Kurz je relativně fajn, ale moc vaření tam nebylo, spoustu věcí již připravili, do polívky tom yam pak sypeme bujón, stejně jako u Anežky “vývaru”, rýže a těstoviny už jsou připravené. Reálně nás nechají na čtvrtiny pokrájet chilli, na polovinu rozříznout rajče, zamíchat curry pastu a podobně. Velmi povedená je ještě exkurze do jejich zahrádky, kde ochutnáváme spoustu bylin. Postupně tedy “uvaříme” (v závorce jsou známky 1-5, kdy 1 nejhorší):
- papájový salát (4)
- Massaman curry s kuřetem (5)
- kao soi (1) – ani za mák se nepřibližuje onomu z Hmongské vesnice, na který hnedka lákám obyvatele NRW, aby si tam zajel
- Pad thai (4)
- Smažený jarní závitek (5)
- Vývar se skleněnými nudlemi (3)
- smažené kešu s tofu (3)
- Tom yam polívka (2)
- Černá lepivá rýže s pudingem (4)
- Lepivá rýže s mangem (4)
Jak je dobrým zvykem u těchto aktivit, velmi se spřátelíme s ostatními účastníky, loučení je tedy srdceryvné. Ubytování nakonec volíme v rezidenčním komplexu, které mají společné prostory – bazén, posilovnu, coworkingové prostory, zasedačku, recepci a možná ještě něco. Všude ale visí cedule, že to není možné pronajímat na den, nebo týden, což Anež znervózňuje. Já říkám, že s našimi dvěma dny ani do jedné kategorie zákazu nespadáme, hoď se do pohody holka. Každopádně tyto komplexy trendují v celém Thajsku, v Bangkoku jsme v něm bydleli rovněž, tam to byla společnost Circle, tady je to Astra, kdy jen v ulici kde bydlíme, sem na 500 metrech napočítal 3 takového molochy od stejného developera. Jsme najezení až až a je i celkem pozdě, takže jdeme jen vyzkoušet bazén a dokoukat seriálové zpracování záchrany 13 kluků z jeskyně v oblasti Chiang Rai, neodpustím si – bylo to ku*va hustý a nechápu… Jednak, že to ti kluci přežili tak dlouho a jak to pak ti vojáci, cave diveři a celý ansámbl dobrovolníků realizovali…
Dobrou!
