LogoMakr-1LDIPM

Den 14 – Grand Canyon

žádné houbové plantáže se na něm zatím nerozléhají, tak usuzujeme, že bude ještě poživatelný. No co v nejhorším se poděláme všichni 😂 Stavíme na benzínce pro doplnění vod a holky si kupují kafe. Helča kombinuje asi 3 příchutě a Anežka po chvíli jízdy v autě prohlásí "asi si budu muset převlíknout tričko" - polila se kafem 😂

Dorazili jsme na parkoviště, jdeme obhlédnout místní visitors centrum a my s Helčou si skoro kupujeme plyšovou sovu a orla jako batohy 😂
Anežka si konečně převlékla tričko a museli jsme si vzít i mikiny, překvapivě je tu dnes celkem chladno a fouká vítr. Shuttle busem jedeme na přestup na další bus, kde se nás nějaká paní z Polska ptá, odkud jsme. Busem jsme jeli cca 70min a dorazili jsme na konečnou zastávku Hermit’s rest (poustevníkův odpočinek). Vyrážíme na cca 4h procházku.
Výhledy do Grand Canyonu jsou opravdu impozantní. Občas zahlédneme i části řeky Colorado, která se kroutí kaňonem. Turistů tolik nepotkáváme, protože po cestě jsou zastávky busu a řidiči vždy upozorňují na vyhlídky, a že další bus jede za 8min, takže většina lidí je jen na vyhlídkách u zastávek a jinak cestují busem – tím líp pro nás. V půlce cesty jsme zastavili na svačinu, ale nejdříve jsme museli najít takovou vyhlídku, kde nikdo nebyl a kde byla lavička směrem do údolí. Potkali jsme totiž hodně laviček, před kterými stal strom, nebo které byly otočené jiným směrem, než kde byl výhled. 😔
Po cestě se neděje nic zvláštního, jenom Helča pořád hraje mně a Anežce na nervy, když chce fotky na výběžcích skal. A my se fakt bojíme, že sletí! Jediné co Anežku uklidňuje, je skutečnost, že kdyby Helča opravdu spadla, tak ji bude moct říct „Já jsem ti to říkala!“. Vystupujeme z busu dřív, protože chceme koupit známky na pohledy, ale pošta zavírá v půl 4. A my dorazili ve 4., Smůla. Vedle je další krámek se suvenýry, tam jsou ale jen v nějakém automatu a kus za 2 dollary, ne díky, koupíme je jinde.
S Helčou jdeme na záchod a v jedné ze dvou kabinek se nám namane pohled hodný nejhorší noční můry. Další příchozí do fronty varujeme slovy „tam fakt nechceš“, ale stejně jim to nedá, aby alespoň nenahlédly – znechuceně ustupují a kývají, že to opravdu nechtějí 😂
Znovu nastupujeme do busu, řidič se nás ptá odkud jsme a hbitě odpovídá „ahoj“. Myslím, že podobně nás pozdravili už v LA na ulici. Na parkovišti opět lovíme značky dalších států. Konečně máme i seznam a značky fotíme, abychom se nemuseli dohadovat, co už jsme viděli a co ještě ne. Ale Hawaii ani Aljašku asi neodlovíme ☹️
Ještě popojíždíme autem na další vyhlídky, potřebujeme totiž instax fotku. A taky ještě vidět Grand Canyon z jiného úhlu. Stavíme tedy na Grand view point a Desert view.

S holkama jsme zjistily, že máme všechny opálené kraťasy, takže ještě jednu fotku do albíčka a teď 2h na ubytko. Akorát máme hrozný hlad a po cestě nic není, tak až na místě.
Po cestě jsme asi vjeli do jiného časového pásma, takže když se probouzím z krátkého chrupnutí, jsem dost zmatená – na mobilu mám 19:45, ale na přístrojové desce auta je 18:45 a sluníčko už je zapadlé.
Dojeli jsme do Page a našli jsme fastfood Sonic. Nejde si objednat normálně u okýnka, ale musí se autem zaparkovat u tabule s nabídkou, kde se zmáčkne tlačítko a spojí nás to s operátorem.. pak nám poslíček donesl naše jídlo k autu, ale šli jsme si sednout ke stolečkům, co měli venku. Zajímavé, že nemají vnitřek restaurace ani normální pulty k objednání, ale venku stolečky mají. Přinesli jídlo všem, ale moje v tom nebylo. Dan s Anežkou si prozíravě dali burger, ale Helča si objednala hot dog, jenže jí najednou dali na výběr z možností, které nechtěla a tak zvolila plain – což byl párek v suché housce! To nechceš. Ještě že dostala k hranolkám tatarku 😂. Po tom, co mi konečně donesli můj box kuřecích nugetek s cibulovými kroužky a bramborovymi kroketkami, tak jsem zjistila, že je tam navíc opečený toast (?), ale chybí omáčka, která k tomu měla být.. takže jsme museli otravovat znovu.. nakonec jsem dostala dvě BBQ omáčky, takže si Helča mohla dotunit svůj hot dog. Jo a všichni jsme si dali citronovou limonádu, ze teré se nám stáhla huba, jen co jsme si cucli – přeslazený nesmysl. Pak se k nám přišli nějací lidé zeptat, jak si tam mají objednat, ale radši nakonec odešli.
Teď ještě nákup ve Walmartu (kdybych to věděla, nic si v tom fastfoodu nedám 😁) a na ubytko.
Kačka
edit: pokusím se vysvětlit jak je to s tím časem, neb je to dost divný – Arizona kde nyní jsme má standartně UTC – 7 (tedy když je v Londýně 12.00, tak tady mají 05.00) a zároveň Kalifornie a Nevada kde jsme byli mají UTC – 8, ale nemají zde letní čas (myslím že to nazývají jako daylight saving time), který ve zbytku USA normálně platí. Tudíž by zde měl být stejný čas jako byly dny předtím. No ale je zde území původních obyvatel z kmene Navajo, kteří přejímají ten daylight saving time (letní čas) a u nich je tedy o hodinu více než v okolních státech, ale i než ve zbytku Arizony. No a zjevně jsme dnes projížděli přes jejich území, tak nám tam skákal čas tam a zase zpátky (aktuální čas byl 20.11 a čas příjezdu byl 19.27…). Abych to vylepšil, chceme si projít Antelope canyon, který spravují Navajové a musí se dělat rezervace na konkrétní hodinu (vstup za 55 – 80 $ na osobu), tak doufám, že nepřijdeme o hodinu později.
Panda