Opět mě Dan přemluvil, abych sepsala pár řádků o tom, co pěkného jsme dnes zažili.
Dan ráno opět vyběhl mezi toulavé psy a kohouty a mně tak dopřál prodloužený spánek. Bohužel jsem byla v komátu a tak jsem to za použití mé nové nejoblíbenější aplikace IQ Air nestihla zakázat. Dopoledne jsme se vyvalili k bazénu a užili si ho konečně o samotě.
Před obědem jsme se vydali na cestu směr Pai. Vzduch je těžký, opět projíždíme doutnající krajinou.
Zastavujeme na oběd v restauraci Nongluk u jeskyně Nam Lod, bohužel nejde elektřina, takže se musíme obejít bez vytouženého smoothie. Ale jídlo je vynikající.
Do jeskyně se těším, aspoň se nadýcháme čistého vzduchu. Dešťě nehrozí, tak snad nedopadneme jako fotbalový tým. U vstupu tvoříme trojici s frantíkem, který nás o to prosí, aby měl levnější vstup. Fasujeme místní průvodkyni, je v pantoflích, tak si je na nohou necháváme také. Nedostáváme baterky ani helmy, tak si říkáme, že to bude asi hodně na pohodu.
Je to na thajskou pohodu, uměním chodit v pantoflích konkurují Katarským muslimům. Průvodkyně nás asi pokládá za fyzicky zdatnou skupinu, takže rychle pelášíme po kluzkých bambusových lávkách. Snažím se jí držet v patách, abych viděla na cestu, takže celou dobu dýchám výpary její plynové lampy, pecka. Jeskyně je ohromná, krápníky krásné, průvodkyně nás honí od krokodýla, po slony, přes buddhu k žábě, že z toho máme zamotanou hlavu. O geologii se toho mnoho nedozvíme, prohlídka je koncipovaná spíše jako zkamenělé safari. Lodičkou pokračujeme do druhé jeskyně, kde je více netopýrů než na trhu ve Wu-chanu. A máme tu další výzvu, dostat se do jeskyně přes velmi strmé schodiště bez doteku zábradlí a schodů, které jsou poseté masivní vrstvou trusu. V druhé jeskyni obdivujeme další roztodivné druhy krápníků, tentokrát i dámské prso, a pak nás průvodkyně zase rychle žene zpátky. Druhou jeskyni si příliš neužiju, celou dobu přemítám, jak moc si rozbiju držku na tom pokaděném žebříku cestou dolu.
Po jeskyni sedáme do auta a vyrážíme přes horský hřeben do Pai. V sedle vane čistý vzduch a mají zde velmi bezpečnou houpačku, takovou obdobu čínské politiky jednoho dítěte, když chcete větší počet potomků eliminovat dodatečně.
V Pai bereme levné ubytování, pán na recepci se při pohledu na naše auto s korbou ptá, zda trvale žijeme v Thajsku. Odpověď ne ho celkem překvapí a ptá se, kolik stojí půjčení takového stroje. Dan se pýří a ochotně odpovídá. Společně s chatkou jsme koupili i mňoukající kočku na terase, předpokládám, že zítra mě Dan deleguje na vyřešení této otázky, neměla jsem mu o tom očkování říkat.
Vyrážíme i s naší korbou do města, pán na recepci nám rádi místo, kde běžně parkují vozy zásobování. Pai je párty místo pro mladé evropany na tahu, vídáme jich spoustu opilých, kulhajících, s rukama v gipsu a pouze v plavkách. Konečně kupujeme smoothie a pro změnu k večeři volíme mexickou kuchyni. Mají tu velkou nabídku street foodu, Dan neodolá a kupuje si kokosové palačinky ve tvaru kuličky. Chutná to divně.
