Dnes je ten krásný den, kdy se naše cesty spojí a vznikne souvislý popis událostí, ale to ještě předbíhám…
Ranní lekce tai-či se úplně nepovedla, nevstali jsme. Ale i tak za ráno nebudu pochválen, neb když spustil motor okolo 6:20 a začala se vytahovat kotva, usoudil sem, že v tomto kraválu se spánek odehrávat nebude a zapnul jsem fén, abych vysušil mokrý plavky z vířivky před tím, než půjdeme na kajak – nechci zápal plic. Fén zřejmě nebyl úplně nejtišší, po sprše sem dostal pojeb, je vidět komu záleží na mém zdraví a komu na malicherném spánku.
Snídaně byla ok, klobásky bezpohlavní, phò dobré, smažené nudle vynikající. V 7.25 už pan Minh svolával zájemce o kajak, přes původní ostych jsme se oblíkli do „plaveckého“ a šli nato. Projížďka super, jedna skoro kolize s cizí posádkou (jejich chyba). Počasí nás v závěru vyhnalo s intenzivnějším deštíkem a před povinným check-outem v 9.30 jsme tak ještě stihnuli pivo, pomlouvání ostatních lodí a jejich kapitánů z naší terásky. Jak už ostatně víte, je tu zima, takže na konci se Anež choulí pod peřinou, vykukuje jen hlava, péřovka alert!
Následuje brunch (myslíme, že většině návštěvníků by prospěla dietka) a v 11 skáčeme do lodičky směr přístav, kde na nás, při troše štěsti bude čekat odvoz směr Hanoi.
Byl tam ❤️ Sice to nebyl Mr Cong, ale byl tam Mr. Cuong. Už zdálky jsme si padli do oka, když volá: „Dan, Dan.“ Ještě víc se usměje, když vidí, že jsme ready: „Nou luggage? Jump in my friend.“ Chlápek za ním troubí souvisle a jak už víte – toto je zřejmá informace ‚uhni‘.
Nabíráme další turisty a svištíme směr Hanoi, před usnutím Anežky ještě rozebíráme organizační schopnosti Vietnamců, jsou totiž fenomenální (& klepu na dřevo).
Zastávka na benzínce a nákup mňamin – jsme srabi a berem jen to, co poznáme, Helča se mezitím probouzí z bezvědomí a jde bloudit ulicema.
Okolo 15té se šťastně shledáme x tisíc (vygůgli si sám) km od domova přímo před hotelem, kde kupodivu náš pokoj, respektive věci v něm zůstali bez poskrvny, já ty naše veksláky – ubytovatele snad i vezmu na milost. Míříme na prohlídku vojenského muzea, královské město vyměníme za pagodu a jen okolo něj proběhneme. Kde se ale zdržíme, je Ho Či Minhovo mauzoleum. Nejprve okolo SK amabasády hledáme vchod (na foto se kvůli vojákovi se samopalem nezmohu), následně projdeme rámem a kontrolou, skoro jak u (Z)emana na hradě.
https://jetencurakjesteprezidentem.cz/
Pak si už jen děláme fórky z lajdáckýho hlídače, který má roušku na půl žerdi a místo vyprsenýho postoje se rejpe špičkou nohy v písku, bambitku má mimo dosah. Další si zase hraje s rukavicema, které má tak, že dáte ruku v pěst, a teprve potom je navlíknete, mácháte jak děcko a smějete se tomu, jak lítaj ve větru. Poslední pak zase honí pendrek, pověšený na větvi stromu, ale když se zakoukáme do brány co hlídá, tak hnedka ukazuje „tudy nee“. Komunismus jak má být – dej blbcovi funkci a on jí splní ne na 100, ale 110%.
U pagody přichystáme na Anež léčku – přejdeme přes frekventovanou cestu s Helčou rychle a necháme ji hledat si vlastní cestu, což nemá slečna ráda. Zároveň nechápeme ten bizár co tu mají, kombinace vkusu a nevkusu (plastový bambi u keře, plesnivý pomela zavěšený v hnusné igelitce na stromku, obří strom v infantilním květináči, apod.)…asi jsme měli jít na to Královský město.
Cestu zpět si zpříjemníme workoutem, fotbálkem s místním děckem a úprkem před smradlavou stokou, Anež ihned navaluje, místní trh plný vůní, masa a spousty dalšího ale zvládne z plezíru.
Hlásí se hlad, a tak A cestou zpět kupuje cosi smaženýho a následně vidíme mini pajzlík plný lidí s příznačným názvem Bum bo nambo a byť cena je vysoká (70.000 VND ~ 70 Kč), tak do toho jdeme, volba výborná
Míříme opět na Train street, pivo na terase s výhledem na vlak nás baví, navíc Hel to ještě neviděla. Tentokrát to máme z 1. patra, na vlak si i tak můžeme skoro šáhnout. Dnešní čekačka byla výrazně delší, na druhou stranu nám dala prostor domluvit plán na dalších pár dní a hledat způsob, jak se do zítřejšího cíle dostat. Pokud recenze nelžou, tak to bude zřejmě jeden z úhelných kamenů pro verdikt nad Vietnamem, čujeme scam, ojeb a podvod, berte to jako teaser na zítřejší článek od Vy víte koho (nápověda – čeká nás (snad) dlouhá cesta někam).
Uspokojeni průjezdem vlaku, jdeme směnit dongy namísto bezcenných dolarů a hledáme bar na další pivo. Místo baru skončíme v cukrárně / kavárně a cestou nakoupí Anež ledvinku a ponožky, vše originál Niké.
Aby toho nebylo málo, tak si přes whatsapp dopisuju s různými společnostmi, které by nás mohly, ale taky nemusely zítra vyzvednout, platbě předem se bráníme. Pokud zítřejši pick up (6:30 be ready my friend) dopadne dobře, nebo alespoň komicky, tak zveřejníme vše.
