V minulých dílech jste četli
• Dan má covid 19
• Dan nesmí do kuchyně a do obýváku jen výjimečně na tiskovky vlády a Výměnu manželek
• V kuchyni s Helčou konečně objevujeme věci na svých místech
• Pociťujeme příznaky Covidu? Nebo ne?
• Děkujeme Netflixu za kompletní série Glimorových děvčat. Znamená to pro nás hodně.
Včera jsme se s Helčou domluvily, že vstaneme před sedmou, abychom zodpovědně dodržely dvě hodiny bez čistění zubů, jídla a pití před testem. Přesto byla Helča překvapená, že mě v 6:45 v koupelně vidí a posměšně poznamenala „Tys fakt vstala, jo?“. Nechápu proč.
Taky jsme si malovaly, jak se krásně na testy a z testů projdeme, jak budeme kličkovat ulicemi a aspoň se provětráme, tak nás ranní déšť moc nepotěšil.
Na testy jsme do Vojenské nemocnice dorazily na 9:00, bez fronty jsme šly hned do odběrného vojenského stanu, kde jsme se nahlásily a byly nám provedené výtěry z obou nosních dírek. Bylo to hodně hodně nepříjemné na rozdíl od sestřičky, která úkon prováděla. Zasmála se dvěma Helčiným ranním gagům, „Anež, mám tě držet za ruku?“ a „To je divný mít tu roušku takhle pod nosem, jak to tak někdo může nosit normálně?“. Mám pocit, že si obojí na tuto nekomfortní situaci připravila předem jako Marek Eben. Já nic připraveného neměla, tak jsem celou dobu mlčela, a pak jsme šly.
Cestou domů jsme sdílely pocity bolesti z výtěru a trochu jsme si zakličkovaly.
Taky jsme se smály a divily sólokapru z Blesku o Prymulově randeti v restauračním zařízení, dneska se nic jinýho neřeší.
K snídani zase buchty, musela jsem včera zdělat zbylý droždí, protože je to vzácnost. Dan mi je se zbytky čichu a chuti pochválil, hlavně ořechovou náplň.
Přes den probíhalo HO, zpestřené nerezignací a příjezdem Rohlíku. Přijel pozdě, ale za to bez tašky s mraženými malinami.
Máme zase spoustu ingrediencí na spoustu Danem vymyšlených jídel. Jsou jen dvě možnosti, buď budou chutný, nebo budeme mít s Helčou negativní testy a Dan zůstane v karanténě.
Jako odpolední dezert jsem na rychlo udělala Pavlovu, včera jsem si stihla usušit korpusy ze zbylých bílků z buchet – přece to nevyhodim. Taky mě hodně začalo bavit řešit pokojové rostliny, už sleduju i skupiny GREEN SWAP na Facebooku a zjišťuju, že nutně potřebuju monsteru. Kdo jí nemá, jako by nebyl. Ještě jedna pandemie a začnu dělat košíky z pedigu a sošky z keramiky.
Těšili jsme se na večer ve znamení cvičení jógy a kyblíků z KFC (1+ 1 za 50%). Dan pak na ně viděl v televizi reklamu a říkal „Jé koukněte, akorát je máme.“ Ujistily jsme ho, že to není náhoda.
Od půl sedmý jsme měly domluvený call s holkama, Álou a Šárou. Šárka namalovaná jak do divadla, Ála vždycky dokonalý vlasy a nehty, a z Baterií volal Návrat do reality. Kvůli hovoru taky to zpoždění s blogem, jestli to někdo čtete?
Spoustu lidí nám píše (Péťa), jestli bychom mohli zveřejňovat recepty. Můžem, o víkendu bude času až až.
Hezký lockdown přeje
Anežka
Recept na Pavlovu
Suroviny na korpus (cca 7 ks minidortíků)
- 4 bílky
- 240 g cukru krupice (ne jiný, s moučkou to jednou byla katastrofa)
- špetka soli
Postup na korpus - na pečící papír si vytvořím tužkou kolečka (já mám pomocný hrnek s průměrem cca 7 cm), abych měla všechny korpusy stejně velké, správně by se neměly příliš nafukovat, tak mezi sebou nepotřebují zas tolik místa, pečící papír otočím, aby se mi tužka neobtiskla
- bílky šlehám se špetkou soli v dokonale čisté míse (nesmí být mastná, můžu vytřít octem) do pěnovitého stavu – ne do úplně tuha (bílky jen zbělají a naberou trochu vzduchu), skoro na maximální otáčky – průběžně konzistenci kontroluju – ale jednou jsem to přešlehala do skoro tuha a nic se nestalo 🙂
- pak za stálého, stejně rychlého, šlehání přisypávám pomalu cukr, po lžících, nechávám zašlehat
- nechám šlehat dokud směs není tuhá (když vyndám metlu, neteče z ní – ani pomalu, pevně drží tvar), konzistenci opět průběžně kontroluju
- hned naplním pytlík a řezanou špičkou tvořím korpusy, nejprve zatočím jednou vrstvou dno, začnu šnekem uprostřed, pak plynuje přejdu na obvod, kde vytvořím stěnu ze 2 až 3 zatočení, nemělo by se to moc bortit, směs musí být dostatečně tuhá
- v troubě suším při 80 °C, já mám na své troubě program sušení, který odvádí vlhkost, vyzkoušela jsem i program horký vzduch, kdy jsem průběžně troubu otvírala a otírala zkondenzovanou vodu ze stěn a dvířek trouby během sušení, délka sušení závisí na velikosti – trvá to i přes hodinu (radši více, než méně)
- pusinky během sušení nemění tvar a nebobtnají, jsou stále sněhobílé
- výsledné korpusy musí být na povrchu tvrdé, uvnitř můžou být trošku vláčnější – aby se rozplynuly na jazyku, hned po sušení se blbě odlepují, musí se počkat
Suroviny a postup na krém - 200 ml smetany ke šlehání
- 125 g mascarpone (nebo i víc)
- lžička cukru moučky nebo víc podle chuti – pozor ale, korpusy už jsou hodně sladké
=> smetanu vyšlehám do polotuha, pak přidám mascarpone stejné teploty a trochu osladím, vyšlehám do tuha
Suroviny a postup na malinové coulis - 150 g malin (čerstvé nebo mražené)
- 30 g cukru
=> maliny s troškou vody přivedu k varu, 5 minut vařím a pak přepasíruju přes jemné síto, osladím podle chuti (klidně, ať je to kyselé, korpus je hodně sladký) a nechám vychladit
Zdobení například - čerstvá máta
- borůvky, maliny, limetka – cokoliv kyselého je supr
- oříšky, hořká čokoláda, karamel
Kompletace - na krém používám stejnou řezanou špičku jako na korpus, ať je co nejméně patrný přechod
- pokud korpusy přesuším, je dobré je nechat naplněné v ledničce krémem i coulis, krásně se zvláční, coulisem při podávání přelévám
- v ledničce Pavlovy vydrží tak dva dny, nechávám je jen naplněné krémem případně coulis, bez zdobení