LogoMakr-1LDIPM

Karanténa – Den 3

22.10.2020 Dneska je nuda… S jedním velkým ALE!

Na té karanténě něco přece jenom je. Vstávat do práce na osmou je mnohem jednodušší, když to máte 0,5 metru z postele, cesta totiž nezabere tolik času a zlidštění se dá úplně vypustit. To, že snídám v práci, se netýká jen karantény. Každopádně vstávat v 7:56 do práce je příjemné, ovšem pro Anežku ani tohle není přijatelná doba probouzení (pamětníci si vybaví její problematické vstávání na dovolené v USA) a vznikají první teorie o její přehnané únavě.

Skutečně je dneska nuda. Dan, ačkoli ho dnes bolí hlava, si do ložnice přenesl starý pracovní stůl, protože pracovat z postele už ho neba. Já jsem se naopak přesunula do postele, protože neumím sedět jako člověk a u stolu už nevím, jak si sednout. Ke všemu v kanceláři nemám běžně příležitost pracovat v leže, tak tuhle možnost využívám dokud to jde. Práce nám vůbec neubíhá, jsme nesoustředění a máme čas se více pozorovat. Anežka je skutečně hodně unavená, všímáme si toho všichni, nevíme ovšem, zda to přisoudit jejímu celoživotnímu spacímu problému nebo propukající nemoci. Já mám chvílemi zvláštní pocit po těle a z formuláře na tvorbu metadat mi přecházejí oči. To bych ale docela po celodenním koukání do počítače chápala a divné pocity pokožky přisuzuji začínajícím proleženinám.

Příjemným zpestřením byl oběd, který jsme si objednali v dejvické restauraci U Veverky (ano, reklama natvrdo!) a fakt si pochutnali. Je to tak, chuť ani čich nás ještě neopustily. Odpoledne se vleče a po pracovní době se s Anežkou vydáváme aspoň na zahradu, jakože se postarat, ale ve skutečnosti prostě chceme ven.

Než se tam ale vydáváme, svěřuje se mi Anežka, že má pocit, že na ní něco leze. Oplácím jí její upřímnost a přiznávám, že se mi dnes dýchá špatně. Přitakává a ukazuje na problematické místo, které se shoduje s mým. Máme tedy buď příznaky covidu nebo paranoi, to se uvidí zítra. Shodujeme se, že jsme v pr***i. Pokud budeme pozitivní, znamená to jednu strašnou věc – coviďák už od nás nebude muset být izolován a tím skončí naše dýchánky s jógou, dívčími filmy/seriály a pomlouváním coviďáka. Najednou už nám pozitivní výsledek testu nepřipadá tak lákavý.

Začínáme tedy už trochu plašit a zítřek minimálně přinese odpovědi, které teď chceme. Zatím se uklidňujeme výbornou večeří (mac&cheese), jógou (bez coviďáka pochopitelně) a hydratačními pleťovými maskami (díky Pavlovi s Carlem). Protože pokud máme být pozitivní, tak hlavně na mysli 🙂
Helča