LogoMakr-1LDIPM

Den 9 – The Mae Hong Son Loop – evropan v džungli

Odpočinkový den jsme strávili hledáním hadů, návštěvou hlavního město provincie a jízdou ve Formuli 1.

Ráno bez budíku, takže využíváme snídani na maximum. Včera domluvený výlet k vodopádům je krátký, není kam spěchat. Anež jde ještě dokoupit nějakou vodu, teplota je opět poměrně vysoko a nevíme, jak moc budeme v průběhu výletu exponovaný slunci. Stezka začíná přímo v resortu, prý s námi půjde některý z místních psů, mají přiléhavý nickname “guide dog”. To mi ihned připomene psa z vinice v Kanadě –  https://baterievtrapu.cz/den-14-vinecko-a-whistler/, ale místní vořech se ukáže jako výrazně větší neschopa. Celou dobu sedí u výlezu na stezku k potoku a čumí za námi, několikrát se ošije a poposedne, víc z něj nedostaneme, ochránce tedy nemáme.

Anežka nabízí zelený banány ze stromu, následně zaplatíme 200 báhtů na osobu za vstup do národního parku a už si to šineme podel potoka do kopce, směr džungle. Přemítáme o hadech, Anežka si zopakovala přírodopis z 5. třídy a jako vždy poučený laik informuje, že v Thajsku je hadů nepřeberné množství, většinou jedovaté a zákeřné. Ale žádný strach, v každý vesnice mají taky machra, který má umíchaný protijed na prakticky všechny jedy. Měříme vzdálenost do místní vesnice. Problém je, že nevíme na kterém konci místní machr bydlí. Taktika je jasná, já sleduji cestu, Anežka okolí (možná jsme si to nedomluvili, ale beru to tak). U cedule “beware of snakes” taktiku upravíme, Anežka radí bambus (je to skutečně multidisciplinární rostlina). Bereme tedy dvě bambusové tyče, každá má jiné použití. Moje bambusová vidlička bude bránit hadovi v útoku na kotníky. Anežka má hůl do špičky, ta bude bodat. Prozatím ale vypadáme jak dva nevidomá na výletu. Alternativě úklidová četa, posuďte sami. Být evropanem v džungli je náročný, jak fyzicky, tak psychicky. Procházka je ale moc pěkná, hlavně první polovina, kde je džungle divoká a živá, vydává super zvuky a je zde příjemný klima. V druhé části je to už vyprahlá výheň, s vodou jsme rázem na štíru. Naštěstí se stezka relativně brzy opět stočí k dalším vodopádům, kde potkáme první turisty dne. Závěrečná část vede po silnici. Je to lokálka obsluhující jednu minivesničku, ale krásný asfalt, tady v tomto ohledu Thajsko výrazně vede, jak v porovnání s Peru, tak Vietnamem.

V resortu nás vítá pes, zřejmě je rád, že zůstal ve stínu, dýško ale nedostane. Rychlá sprcha a skáčeme na korbu směr město. Tady nás překvapí letiště, na které dokonce během oběda přistane (snad i pravidelná) linka – vrtulový ATR z Lampangu. Druhá pravidelná linka pak směřuje do Bangkoku a pokud jsou statistiky z wiki pravdivé, tak za rok 2023 obsloužila ca 19.000 cestujících…kdo by to čekal. Příprava oběda trvá nezvykle dlouho, Anež je nervózní. Po obědě zastávka na kafe, menší projížďka městem (na procházku jsme příliš vyhicovaní), nákup mňaminek a frčíme do resortu k bazénu, kde chceme skouknout Formuli 1 ze Saudské Arábie. Trochu nám nedošlo, že pořad od 15:00 není živě, ale již záznam ze včerejšího večera. Nevadí, stejně chceme slyšet nějaký juicy novinky z telenovely Christiana Hornera. Anež jakožto fanynka Toto Wolffa je za tuto aférku moc ráda, skoro se mi zdá, že to Red Bullu přeje. A následná komunikace s druhou zaslepenou fanynku Zuzkou toto jejich nastavení jen potvrzuje… U večeře se k nám přiválí psisko z rána, teď, když je určitá šance na upadnutý kus tofu od stolu, tak je najednou kamarád…nás už čeká jen Peče celá země (rest ještě z minulého týdne) a spánek před zítřejším výletem, rozhodli jsme se zůstat v naší malé zelené oáze ještě jednu noc…

Dobrou!