Budíček byl dnes někdy ve 2, možná ve 3, bůh, respektive Anež ví – nějak usoudila, že bude dobré obmotat mojí hlavu voliérou, takže si zahrála na pavouka, kterých bylo ve sprše / u záchodu plno a mě měla za svou kořist. Ráno jsem pochopil, že ona si vše hezky zarovnala za postel, aby se k ní nedostali broučci a komáři, ale mě fakt jen omotala škebli. Prý neměla čočky. Tak určitě. Druhý budíček bylo sluníčko a pár motorek, to už ale bylo o půl 8, takže jsem vylezl a šel si něco šudlat, Anež očíhla resort a zase šla spát. Snídaně podobná jako večeře – “fried rice, no meat, tofu please” Sledujeme odjíždějící dvojici (asi otec se synem, syn jasný digitální nomád, otec nejspíše francouzský důchodce) na silných motorkách a dělníky, kteří budují sprchy k našimi chatičkám…tak třeba za rok.
Domluvíme trasu směr Mae Hong Son (hlavní město stejnojmenné provinice), kde i záhy rezervujeme ubytování. Cesta je klidná, jsme tu prakticky sami, jedna z výhod “pálící sezony”, viditelnost je dnes horší než včera, ale dýchá se v pohodě, Chiang Mai bylo někde úplně jinde. Silnice se opět klikatí v prudkých kopcích, nikam nespěcháme, takže jedeme 30-50 a kocháme se. Pobaví nás protijedoucí dodávka z Rumunska, která nastartuje vědomostní kvíz – jak daleko je Bukurešť a kudy bys tam jel. Trasu (země po cestě) jakž takž zvládnu, vzdálenost jsem vedle jak ta jedle.
Oběd je ve vyhlášeném podniku, takže “no meat please”, mangový džus je super (to mi zase bude po návratu chybět), na jedné farmě chillíme v poli, sledujeme místní Taylor Swift v zácviku a kupujeme jahody, které baštíme na jednom z nejlepších výhledů na celé trase (obvykle tu jsou fronty, ale díky / kvůli vypalování) tu jsme jen ve 4.
Do cílové destinace to už je kousíček, na recepci nás překvapí fotka Brandželíny, jsou tu eko friendly, tak snad dostaneme jejich pokoj. Paní se ptá po zavazadlech, batohy se asi nepočítají. Jdeme k bazénu, který se postupně plní dalšími turisty, je tu relativně plno, všechno severoameričany / evropani, celkem změna v porovnání s Chiang Mai hotelem. Válíme se tu až do západu slunce, nejvyšší čas na večeři! Tam, trochu i v návaznosti na diskuzi boomer vs snowflake probíráme hříchy mládí a naše šikany, přijaté i darované. Dezert v podobě smaženého banánu s medem se princezně jeví jako prasárna, tak jdeme raději domlouvat plán na zítra
