LogoMakr-1LDIPM

Den 8 – Icefields Parkway

Dnešní den nacvičujeme cestování turistů z Asie. Máme před sebou jenom 80 km cesty a hromadu zastávek v rámci oblasti Icefield parkway. Ráno po čtyřech nocích opouštíme náš krcálek a vydáme se na snídani opět do místní pekárny. Společnost při jídle nám dělá strašně vyžraná straka. Nic jí nedáme, i když dobrého toho máme dost – například bezkonkurenční chocolate hazelnut croissant.

Teplota na autě ukazuje 3 stupně celsia, shodujeme se, že to jsme čekali na vrcholcích hor, ne dole. Taky jsme nečekali, že ty péřovky budeme mít na sobě POŘÁD. První zastávka je vyhupsnutí a focení Herbert Lake, pěkný, barva normální.

Dále se přesouváme k Bow lake, kde máme v plánu výlet kolem jezera a k vodopádu. Pěkně fouká a je klendra. Cesta vede podél břehu, vítr tvoří vlny, připadáme si jako u moře. I vstup do vody vypadá přívětivě, Helča už avizuje, že tam cestou zpátky skočí. Voda je nádherně modrá, průzračná a zatraceně studená.

Vodopád je celkem dlouhý, ale ne tak jako včerejší Takakkaw. Helča hledá kešku, hint k ní je „pod šutrem“. Díky za nic, šutrů tady totiž pár je. Už to skoro vzdává, ale nakonec najde podezřelou láhev Nalgene, všichni se radujeme. Už jsme zmrzlí, vydáme se na cestu zpět k autu a Helča do jezera opravdu hupsne, dokonce udělá pár tempíček. Trochu se bojí pokuty za odhalování na veřejnosti, ale s Danem jí uklidňujeme, že to platí asi spíš pro onanisty na dětském hřišti.

Pokračování blogu až budeme na wifi nebo síti. Tu následující dva dny na ubytování v divočině nemáme, ale nebojte, žijem. Ozýváme se z visitors centra Columbia Icefield. Sněží a je kolem nuly, stejně tak zítra, bude legrace.

Zatím ahoj Anežka

Pokračování z wifi v pubu…

Dále míříme na Peyto Lake, což je místní highlight. Bohužel nás zarazí závory CLOSED, později zjišťujeme, že je tam zákaz vstupu až do října. Dost nás to mrzí, protože to tam má být dost pěkný. Z nouze cnost se vydáme na procházku k Upper Waterfowl lakes, jdem na lehko, dokonce jenom s jedním sprejem na medvědy.
Předposlední zastávkou je kaňon řeky Mistaya. Kaňony to my mužem, Helča zas leze hodně na okraj, ale mlčím a snažím se nehysterčit.

Těsně před ubytováním jsme se šli podívat na Saskatchewan river crossing, obrovský brod řeky, pořád vyhlížíme wildlife a nic. Čteme si informační cedule o Indiánech a osadnících, Dan má chuť zhlédnout film o Indiánech, Helča navrhuje Pocahontas.
Ubytování je ve stylu 90. let, s velikostí postelí si ještě pohoršíme, máme 120 + 90 cm. Zase si mě přehazují jako horkej brambor, tentokrát prý budu spát vedle Helči, snad aspoň na 120.

Zjišťujeme, že nemáme k dispozici síť ani wifi, Pocahontas nebude. Vyrážíme do civilizace do Icefield center, na wifině zjišťujeme vše potřebné, hlavně počasí. Má sněžit, o ou. Dan lituje, že s sebou nemá podvlíkačky, já a Hel naštěstí joo.
Jdem se najíst do místního dinneru, nejvíc divný místo, co má celoročně po sezóně. Teď sedíme v pubu pod hlavou bizona, dávají fotbal (ten americký), tady se nám to líbí.

Anežka