LogoMakr-1LDIPM

Den 6 – Yoho NP: Emerald lake, lovení medvědů & déšť

Vyspal jsem se! Anežka uklouzla před japkáčema! Helča si dala pivo! Hledání Vy víte, koho pokračuje! Pršelo! Sněžilo! I tak by šel shrnout dnešní, spíše nudně – odpočinkový den, ale pojďme popořadě a vraťme se k tématu spaní...

Jestli jsou tohle standartní manželský postele, tak rozumím podílů rozvodů na tomhle kontinentu. Každopádně tímto ještě děkuji buchtám, že proběhla postelová škatulata, vyspal jsem se skoro dorůžova, byť to Anežka po probuzení komentovala „si nějakej zmuchlanej“. Vítej v mým světě, zlatíčko.

Ráno začalo neobvykle, jako první vstávala Anežka, s Helčou si myslíme, že opět neposlouchala večerní hlášení a neví, že dneska na žádný shuttle nejdeme. Při snídani si dáváme chleba s burákovým máslem, když si jdu namazat druhý krajíc, zjistím, že je chleba plesnivý, Anežka tedy svůj díl vyhazuje, Helča také nic neměla, pro můj princeznovský žaludek je již pozdě, potíže čekám za 3, 2, 1…
Anežka testuje venkovní teplotu otevřením dveří, nesetkává se to s nadšením, balíme více a jiných vrstev, sluneční brýle samozřejmě s sebou! Ano, prší, sněží (jen ve vyšších polohách) a je zima.
Prvním cílem dne je visitor center (rádi otáčíme zavedené pořádky a nechápeme proč jít nejdříve do visitor center, a pak teprve do parku, když takto můžeme v centru flexit, kde všude jsme byli a co jsme tam viděli). Za moc ale nestojí, nesouhlasím s Anežky hodnocením, za mě jsou tyto centra horší než v USA, ale i proto, možná právě proto se rozhodnu je podpořit a nakupujeme kravinky. Rovněž oprášíme naši frázi „I’m hungry“, potkali jsme je v centru.
Vstříc našemu cíli – Emerald lake v národním parku Yoho vyrážíme před 11. Cesta s menší, poučnou zastávkou u známých Spiral tunelů, které zde po vzoru ze Švýcarska postavili, aby usnadnili provoz vlaků, zabere jen chvíli. Tunely a obecně ta cesta je asi pozoruhodná, ale z vyhlídkové plošiny není vůbec vidět, inspiraci jsem tedy nenačerpal. Mnohem více tak obdivujeme koryto řeky Yoho, která si razí cestu napříč celým údolím, na jaře, když tu taje sníh, to asi bude slušný hukot. Krátce před cílem nás ještě upoutá Natural bridge – most, který si vytvořila řeka ze skály sama. Anežka říká, že až tu budeme příště, tak z toho bude soutěska, já říkám, že to tu paninko už nebudete.


U Emerald lake se rozhodujeme pro výlet, u kterého je napsáno – „no elevation gain“ (žádný stoupání) a spolu s důchodci a párem otužilců obkroužíme celé jezero, cestou obdivujeme Emerald glacier, Emerald peak, Emerald lake, Emerald lodge, Emerald river (myslím, že téma názvosloví jsme již rovněž jednou probírali, chtělo by to trochu invence). Cestou nic kromě lidí nepotkáme, Anežka tak alespoň pro radost uklouzne 4 japkám rovnou do náruče a já šlápnu do jediné kaluže na celém šutru. Na konci měla Anežka slíbené kafe, takže si dáme menší snack s pivem, a i na to kafe nakonec dojde, i když capuccino to prý nebylo (mimochodem musíme uznat, že vlastně všechny piva (s výjimkou některých z tasting setu v Banffu) byla popravdě dobrá)).
Úkolem pro zbytek dne je už jen ulovit medvěda (na fotku, samozřejmě), vyrážíme tedy nazdařbůh prérií, tedy pardon průsmyky, když tu náhle skončíme ve skiareálu, kde buchty obdivně bloudí po záchodech a já uvažuji, zda nevyužít služby lanovky, neboť píšou, že z ní je vidět grizzly skoro každý den. Poučen českou politickou scénou ale nevěříme každému slibu, a tak raději pokračujeme v hledání na vlastní pěst, perfektní dokumentace z našeho honu je ve videu (pokud se podaří vložit, v opačném případě zůstane jen v paměti účastníků zájezdu). Dopadli jsme jak sedláci u Chlumce, a potupně se vracíme do ubytování, kde míříme opět do místních Spa poprat se o místo ve vířivce s rodinkou helmutů a dalšími malými parchanty.

Plán na večeři byl už dva dny jasný – místní nádražka, která měla v pondělí a úterý zavřeno, kam půjdeme stylově – pěšky. Holky cestou brblají cosi o incestním vrahovi, v nádražce pan vrchní usazovač zas cosi o rezervaci – tu nemáme – tak zas oni nemaj místo… Špatná nálada (u mě a Há) se prohlubuje, Á adoruje sama sebe, že si prozíravě dala před cestou chipsy. Jako záložní plán volíme jednu z restaurací našeho resortu (bydlíme totiž v místní verzi Kempinskiho, restaurací máme několik) a ejhle – místo bude, ale až tak za 30 minut. Co v té další restauraci? ptám se. Prý taky tak 30 minut – kanadský sport čekání na žvanec nás sice nebaví, ale poslušně čekáme a nakonec si dáme všichni celkem obstojné jídlo, během kterého nás vystraší pronikavý zvuk sirén, hlavy dáváme pod stůl čekajíc bombový útok, ale nakonec se ukázalo, že jen lokální vláda (provincie Alberta) vyhlašuje od 16.09. 00:01 nové proticovidové opatření, místní tamtamy říkají něco o uzavření hospod. Pro jistotku domlouváme postup pro případ uzavření hotelů, Anežka navrhuje stan, holce už to chuděrce moc nemyslí, nebo aspoň zapomněla, že si zhruba před hodinou stěžovala na „ku*ňa zimu“. Realističtěji se jeví změna letenek, případně výměna Hybriďáka za obytňák, no uvidíme, jak to vlastně dopadne…
Dobrou noc = Dobré ráno pro vás…


panda