LogoMakr-1LDIPM

Den 4.5 – Ha Long Bay

Romantická plavba s miláčkem.

Dobré ráno Hanoi! Noc trošku krušná, Dan rozhodl, že budu spát pod ručníkem a on si vezme pro sebe celou přikrývku a další noc se prohodíme. Ok, asi fér, jen mi byla trošku zima od průvanu z mini okénka do světlíku. Ještě jsme se nenaučili spát pod jednou peřinou. Naštěstí jsme byli dost unavení na to, aby nás v noci nerozhodilo každé spláchnutí, které bylo světlíkem slyšet. Hotel Rose vypadal na bookingu o dost lépe na fotkách, pokoj bez okna a sprcha navazující na záchod nám připomíná některé z lepších ubytování v Peru. Navoněná bída, jak to pojmenoval Dan. Ale tak 900 Kč za tři noci, co bychom chtěli.

Po rychlém sbalení jsme si dali na rohu ulice vynikající Banh mi (typická obložená houska) a už nás přesně na čas vyzvedl řidič pan Čong, který uvedl naše jména a kam se jede. Dokonce před osmou dvakrát volal a halekal Be ready, be ready! V porovnání s Peru pohádková organizace. 

Ranní doprava v Hanoi opět neskutečná, už trochu začínám chápat systém. Všichni se snaží držet svojí trajektorii, nedělají úskoky doprava doleva, řidiči aut a autobusů troubí, aby dali vědět, že jedou, né z naštvání. Na mopedech tu běžně vozí psi a děti, až na bělošské turisty to nikoho moc nestresuje. Ti z Indie mají komparativní výhodu, to jsme viděli na vlastní oči. 

Cesta do Ha Long trvá kolem dvou hodin pohodovou dálnicí. Stavíme u výrobny šperků z perel, Dan kroutí očima a já si kupuju kafe. 

V Ha Long nás pan Čong dovede za ruku k agentuře, kde o nás také vědí, haleluje, a nasedáme na loď. Ta nás doveze k větší lodi a romantická plavba může začít. U vchodu na nás synchronně mávají tři ženy v uniformách, úsměvy od ucha k uchu, další na nás ze schodů hází okvětní plátky růže a dokola opakuje Hello, hello, hello, hello…. hello! Jsem nadšená, že to bude až tak skvělý, jsem nečekala. 

Po krátkém brífinku jsme rozděleni do kajut, máme okno a zástěnu ve sprše, takže paráda. Přikrývka jen jedna, ale to mi je jedno, protože dnes je moje. Můžeš si tu vzít k ručníku navíc župan, bejby.

Obídek je řešen formou švédských stolů, tygří krevety a jarní závitky jsou vynikající. 

Dan ještě ochutná cosi ve tvaru mýdla, chutná to nějak podobně. 

Po O vyrážíme na výlet, menší lodí nás hodí na ostrov Cat Bà, kde navštěvujeme místní krápníkové jeskyně. Průvodce nám vysvětluje, ať jsme hlavně v klidu, z jeskyně zmizeli jedovatí hadi po tom, co tam vybudovali betonové chodníčky. Železná logika, nemáme se teda čeho bát.  Jeskyně jsou moc pěkné a je v nich překvapivě dusno. Z hadů vidíme jen svlečené kůže. Na konci si v pralesním bufetu kupujeme tři plechovky piva do kapes – jsou o 20 000 dongů levnější než na lodi, šetříme tak 60 Kč a máme ze sebe velmi dobrý pocit. 

Zpátky na lodi se vydáme na horní palubu na bar, kde řádí Happy Hour, dva drinky za cenu jednoho, kupujeme tím pádem čtyři. Výhled z lodi je epesní. Druhou rundu dopíjíme na terase naší kajuty a u té příležitosti podlehnu a koupím Pringles od ženy s malým dítětem, které k nám přijede s kioskem na vetché lodi. Aby dosáhla až na horní palubu, má vyrobenou síťku na klacku. Za mě dojemný byznys a zasloužené peníze. 

Před večeří si dopřejeme vířivku, jsme v ní sami, zbytek lodi se účastní kurzu balení jarních závitků, to už jsme absolvovali v Prakulu na Suchdole.

K večeři je pět chodů, řada z nich má konzistenci želé, překvapivě i včetně polívky a rýžových nudlí. Nejvíce mi chutná mořský ďas a smažené závitky. Dan se mi směje, že mám po dni ve vlhku vlasy jak Barbra Streisand, ale spíš mi je jen prostě závidí.

Radujeme se, že se Helča také úspěšně dostala do hotelu a zítra se konečně potkáme. Po véče si vychutnáváme piva z pralesa na terase v kajutě, byl to krásný den, dobrou noc!