LogoMakr-1LDIPM

Den 31 – Napa Valley

Včera jsem psaní přenechala Danovi, protože bylo jasné, že když jdou na hokej, nemůžu to psát já, která jsem jediná nechtěla (za takový prachy.. no a i kdyby to bylo zadarmo, tak by mě museli přemlouvat).

Já se rozhodla pro knížku. Ale protože jsme na ubytování přijeli brzo, rozhodla jsem se využít hezkého počasí a jít se projít po městě. Helča mi tam nechala nožík, který jsem si ochotně vzala s sebou a měla ho připravený v kapse. Na to, jak město vypadalo na kraji, odkud jsme přijeli, hezky, tak část, ve které jsme byli ubytováni, moc hezká nebyla. Našla jsem na mapě nějaký park a rozhodla se jít k němu. Po překonání první části bloku ulice jsem se rozhodla plán přehodnotit – za hodinu mělo zapadat slunce a po setmění jsem fakt venku být nechtěla a hlavně ty bloky jsou tady fakt obří. Tak že teď obejdu jeden blok (cca 45 min cesty), ale když už jsem byla na poslední části trasy, najednou skončil chodník. Tak jsem to otočila a nebylo to celkové moc příjemné. Jednou u mě trochu přibrzdilo auto a lidé divně koukali – není úplně běžné v USA chodit pěšky.. Po návratu jsem si fakt oddychla a četla si knížku do usnutí. V noci jsem jen zaznamenala návrat skupiny – hlasitější splachování na záchodě jsme ještě nezažili.

Ráno jsem se vzbudila nejspíš brzo, ale protože se mi večer vybil mobil a neměla u sebe redukci na místní zásuvky, tak jsem ani nevěděla kolik je. Kolem 9. už Dan vyhopskal z postele a začli jsme se chystat. Prý máme dnes v ceně snídani. Před 10. jsme naházeli kufry do auta a že jdeme na tu snídani. Přes skleněnou stěnu jsme viděli prázdné pulty a pak jsme si to přečetli – snídaně od 6 do 9. Hm tak nic.. my s Helčou měly ještě jeden donut ze včera a taky jsme měli to ovoce z trhu – jablko tak velké, že já ho zdolala s velkým přemáháním, Helča to po 1/3 vzdala 😁

Jedeme do vinařské oblasti Napa Valley a po cestě zastavujeme, aby Dan mohl udělat online check-in. Zítra už totiž po obědě letíme. První zastávka je u honosného vinařství, které jako jedno z mála je na kopečku. (Překvapivě tu mají vinice převážně v rovině). Vešli jsme dovnitř, ale necítili jsme se tam moc příjemně, protože to tam vypadalo moc nóbl a my zrovna moc nóbl dneska nejsme (Dan se dokonce šel přezout ze svých oblíbených pantoflí). My jsme mezi tím usoudily, že jedeme radši jinam.

Další vinařství moc hezké, ani se tu necítíme tak blbě, ale bohužel na ochutnávky už mají plno, tak dostáváme alespoň trochu Merlotu na ochutnávku a sedíme u rybníčku s výhledem na vinici a paříme se na sluníčku.
Popojíždíme dál a nacházíme nádherný bílý dům – vinařství Chimney Rock. Vystupujeme z auta, já si z kufru vyndávám šaty, do kterých se hned převlékám, protože jsem si před tím taky nepřipadala úplně vhodně oblečená na místní poměry. Anežka s Helčou zjistily, že tady nás na ochutnávku vezmou, ale v tu chvíli Dan zjišťuje, že má v kapse čipovou kartu od ubytování. My s Helčou zůstáváme na ochutnávku a Dan s Anežkou obětavě jedou zpět, vrátit kartu a jen doufáme, že nebudeme platit další pokutu.

Starší paní, která nás ochutnávkou provedla je moc milá a jde jí výborně rozumět. Ochutnáváme 1 růžové a 4 červená vína a k tomu dostáváme výklad. Když končíme ochutnávku, chceme si ještě se skleničkou sednout ven, protože ještě cca třičtvrtě hodiny musíme čekat na odvoz, ale je nám řečeno, že to nelze. Tak nakonec kupuji s sebou flašku, ale platí Helča, které na kartě po platbě zůstává $0,47 – jak o prsa asijské ženy. Milá paní nám dala ještě trochu růžového do společné sklenky (ano, společnou skleničku jsme měly celou dobu ochutnávky, protože i tak byla degustace dost drahá) a mohly jsme si s ní jít sednout na křesílko před budovu. Dan s Anežkou dojeli, ale bohužel jsme je musely zklamat, že si tam nemohou dát ani skleničku. Tak jsme se aspoň vyfotili u vinice a jeli do města na oběd.

Dneska Fast food In-n-out – výběr nás překvapil: burger, cheeseburger, dvojitý burger a hranolky nebo celá menu. Takže není potřeba dlouho přemýšlet. V tu chvíli se spouští náš check-in a Helča ještě před zakousnutím do burgeru vítězně potvrzuje. Taky je dost zvláštní, že mně, Danovi i Anežce už dneska nemá fungovat tarif, ale zatím nám běží, i když omezeně, data.

Přesouváme se do centra města Napa, po zaparkování navštěvujeme místní Public market, kde se nám moc líbí, neboť jde o halu, ve které jsou stánky s jídlem, pitím, knihami, čokoládou, vínem atd. Plus mezi tím v prostoru jsou regály se zeleninou a ovocem. Na chvíli trochu litujeme, když procházíme okolo stolečků a nakukujeme lidem do talířů, ale my s Helčou orodujeme, že Dan stejně chtěl do daného fastfoodu a že jsme alespoň neměli problém s výběrem jídla.
Procházka městem skýtá hezké vyhlídky – úchvatný vlak, zajímavý pivovar, kam vlezeme, ale vůbec nevíme, na co se nás ptají, tak se jenom rozhlédneme a zase pokračujeme. Tady bych se dokonce nebála jít na procházku sama! Pokračujeme přes most na promenádu u řeky. Lebedíme si, jak je to tu moc hezké a pak se shodneme, že to je hlavně tím, že je to dost evropské 😁 nakonec jsme zakotvili u Napa Mill (mlýnu v Napa) na skleničku, aby z toho i Dan s Anežkou něco měli. Helče paní dolila z nové flašky, kterou otevřela a ani neočuchala korek – tsss!

Ale každopádně je dost zajímavé, že dříve jsme v každé hospodě kvůli jednomu pivu museli ukázat pas, ale tady přijdeme do vinařství a nalejí nám ani se neptají, tak nevím.
Jedeme, vám, našim drahým, ještě nakoupit nějaké dárečky – musí to být dnes, abychom zvládli správně všechno naskládat do kufrů (někdo to možná bude mít na více pokusů a nebo bude muset obětovat nějaké jetější boty a rozloučit se s nimi, aby se mu vše do kufru vešlo, nebo aby nepřesáhl limit).
Přijíždíme na hotel, vyprazdňujeme Chevyho – hořčice a kečupy a další zbytky vyhazujeme, Anežka rovnou do koše odkládá boty se žralokem – neměly zpáteční letenku. Dan půjčuje ruční váhu na zavazadla a jdeme zkusit natlačit všechno do kufrů. Dokonce i Helča s nejmenším kufrem zvládne všechno natlačit. Váhou se nemá šanci přehoupnout přes 18kg, ostatní snad zvládneme limit do 23kg.

Nějak jsme se na tom balení zasekli a teprve po 21.h vyrážíme na véču – poslední společnou. Dan to uhrál na Wing stop a vybral dobře! Křidýlka dělají i bez kostí a máme na výběr ze dvou omáček a jednoho dipu. A mají fakt dobrý hrancle – trochu nasládlé. Dneska jdeme spát přežraní. Ale ještě po zaparkování cídíme Chevyho vlhčenými ubrousky na prdel, protože byl docela zadělanej.
PS: na webu je nová sekce „Slovník“, kam jsme zapsali nejvíc používaná slova a fráze.
Kačka