K snídani jsme si dali neopečený toastový chleba s burákovým máslem a jablko a už v 8 jsme vyrazili směr Yosemite Valley. Po cestě jsme narazili na obchodní zónu, tak jsme se vydali hledat jednorázový gril. Ve Walmartu ho neměli, tak jsme koupili jen chladící box, ale jídlo ne, když jsme neměli gril, na kterém bychom to udělali, tak pak přejezd do místního OBI, tam jsme našli grily a pak zase zpátky do Walmartu pro jídlo 😅
Na dnešek nemáme zarezervované žádné ubytování, takže po cestě Anežka hledá na bookingu možnosti. Našli jsme super ubytování v chatkách nebo stanech s postelemi, shodli jsme se, že i za dobrou cenu a jdeme do toho. Jenže vyhledávání bylo až na další měsíc a na dnešek je už obsazeno. V nejbližším okruhu je ubytování buď nechutně předražené, nebo obsazené. Varianta, že budeme spát v autě, začíná být čím dál tím reálnější. Jenže ve dvou by to asi šlo i celkem pohodlně, ve 4 už těžko.
Jenže jsme zrovna vjeli do Yosemite Valley, kde nikdo z nás nemá signál, takže ani nemůžeme hledat žádnou jinou alternativu. Příroda je tady fakt nádherná, ze začátku akorát hodně spálených stromů, ale pak úžasné skály, údolí a jezera. Dneska ale nestavíme ani na focení ani na vycházky, to máme v plánu na zítra. Taky jsme dostali hlad, ale tady žádný fastfood už nehrozí, tak jsme si udělali jenom sváča pauzu a jako králíci chroupali mrkve, papriky a rajčata. Furt nechápu, jak můžou být ty Američani tak tlustí, když my tady snad zhubneme, když jsme v podstatě dva dny bez večeře a dneska bez obědu 😆
Vyjeli jsme z Národního parku, chytli jsme na chvíli signál, ale ubytování jsme nenašli, tak jsme se rozhodli, že teda přespíme někde v otevřeném kempu v autě. Budeme ale muset dát jídlo z auta ven někam, kam se nedá dosáhnout rukou, protože jsou tu medvědi. Nicméně zatím pokračujeme dál do Bodie – Ghost Town, opuštěného města, kde se dříve těžilo zlato.
Cesta začala být divná už ve chvíli, kdy navigace hlásila, že místo, kam chceme jet, není přístupné autem a že takový kousek pojedeme hodinu. Pak jsme sjeli z normální silnice a pokračovali jsme po prašné a kamenité cestě. Nikde žádné auto, nic. Začalo to být trochu nepříjemné a začalo to připomínat nějaký horor – třeba jako Hory mají oči.. Čtyři mladí lidé na cestě, která vede do města duchů, kam podle navigace ani není možné dojet, bez signálu, nikde ani živáčka.. čekali jsme, kdy na nás vyběhne nějaký bandita a nebo kdy píchneme kolo. Každopádně ta cesta byla velmi intenzivní (video bude možná doplněno).
Nečekali jsme, že to místo bude mít takovou duši. Nakonec jsme tam strávili něco přes 2 hodiny a fakt nás to uhranulo.
Jedeme zpátky a řekli jsme si, že budeme stavět u každého ubytování, co potkáme a zkusíme se ptát, jestli nemají volno. A hle! Hned u prvních (fakt pěkných chatiček s úžasným výhledem), jsme měli štěstí! Já s Helčou sice budeme spát na matraci, ale vyspíme se!!! Teď už si jdeme jen rozehřát jednorázový gril a dát si pivo.
Kačka
Ano, v 7 ráno sem vykazoval jisté známky nervozity, všechno ale bylo způsobeno tím, jak opět buchty mrhají časem na spánek (především když můžou spát v autě nebo doma, že). Chtěl bych také zdůraznit to, kdo se snažil najít ubytování na 07.10. – 08.10. 😂. Díky Anež, hlavně ta diskuze o tom, jestli tam nebude zima…
Nález ubytování bych ohodnotil pojmem „vyhnout se kulce“.
Panda
PS: včerejší statistické okénko jsem nezvládnul díky adaptaci na místní čas. poměry – zítra se s dnešním dnem určitě polepším…tak slibuji