LogoMakr-1LDIPM

Den 3 – Hanoi sneak a peek

Hanoijský maglajz troubícím skůtrem.

Pokud ještě nemáte bordel v tom, kdo kdy odkud píše, tak se v tom ještě chvíli povrtáme, třeba odpadnete. Po nastoupení do letadla jsme překvapení, že sedadla jsou poměrně větší, prostoru máme dost a i možnost sklopení je značná, záhadu jsme vyřešili až v pozdější fázi letu. Anež po jídle okamžitě odpadne, mě se to již daří méně, výsledkem je rozdílný stav body battery (97: A vs 48: já) v Garmin Connect. Odměnou mi je výhled na masiv Everestu, otázka je, jestli se někdy přiblížím víc (mrk mrk)… Před přistáním je snídaně, stejný hnus jako na trase Praha – Istanbul, beru jen sýry a ovesnou kaši. Při přistání rozebíráme kontrast mezi letišti v Istanbul a Hanoi, kdy Anežka překvapeně hlásí- vždyť tady taky žije hodně lidí, ale nakonec to bylo tím, že jsme nejprve viděli domácí terminál, mezinárodní byl schovaný. Na imigračním jsme mezi prvními, za námi se tvoří fronta jak z našeho, tak ale i dalších letadel, které zrovna přistávali, ale měli pomalejší přistavení schodů / chobotů. Vidím avizovanou stanici poslední záchrany, kterou jsem nemusel využít – Visa counter, ale nechápu pak tu komedii při odletu… Na batohy chvíli čekáme, můj přijíždí se srolovanou pláštěnkou, asi návštěva od celníku, drogy neobjeveny. Následně jsme fascinováni efektivitou místního prodejce sim karet On: „My friend, here“ Já: „Do you have Vietel sim card?“ On: „Yes, here for 15 usd unlimited data for 30 days, perfevt for you my friend.“ Já: „Ok, I will take two of them.“ On: „Your phone my friend.“ cca 30 vteřin On: „Here, you can go.“ Se slzou v oku vzpomínáme na studentíka v Peru, milýho tlouštíka v Oaklandu, ale i ukecanýho Evropana v Kanadě, kteří na podobnou operaci potřebovali vždy minimálně 20-30 minut. Objednáme Grab (místní Uber) a za nekonečného troubení se poklidnou jízdou šineme zhruba 30 minut do hotelu, který na fotkách vypadal skvěle, recenze měl velmi dobré, no, asi si je psal sám. Zkusí klasickou fintu, že cena na Booking.com je za jednu noc, že to je omyl, říkám polaďte si to jak chcete, ale tohle je fixní cena za 3 dny, pro jistotu rovnou pod pultem hledám další ubytování v okolí (a je jich dost). Nakonec ale dostáváme kobku bez okna, sprcha splývá se záchodem Peru revival jak vyšitý. Převlíkneme se a vzhůru do víru velkoměsta, ale nakonec stihneme jen šílenou, byť perfektně komercialonalizovanou Train street. Pokud na ní chcete vlízt, tak buď jen v doprovodu místního obyvatele co vás zavede k některému z barů, kde si dáte na místní poměry předražený pivo za 40.000 dongů (ca 40 Kč), nebo musíte prchat před pískajícím strážníkem s pendrekem.

Orientace v ulicích tu má tři pravidla, aspoň doufám:

  • silnější pes xxx
  • buď předvídatelný
  • očekávej neočekávatelné

Návštěva paláce literatury se nepovedla, měli zavřeno. Večeře je u místních s různými druhy dimsum knedlíčků, sladkou polívkou s tofu a kokosem a pandím bubble tea, nestojí nic, jen přednášku od Anež, že špatně podávám peníze, bez respektu a že tímto si Pavka omotal okolo prstu našeho nevlídného vietnamce z Baterií… Už jen zabalit na dvoudenní výlet a šup do postele, od čtvrtečního rána se mi kupí spací deficit, na párty tu ještě bude čas.