Přílet do Bangkoku byl zdařilý, přistáli jsme jednak dřív, na imigračním skoro nikdo nebyl, takže jsme prošli během 5-ti minut s naším vízem na 30 dnů. Při čekání na zavazadla šla Anež vyzjisti nabídku operátorů a během 30 vteřin se vrací s tím, že má už novou SIM a vše v pohodě běží. To chci taky, ale e-sim, abych mohl případně fungovat i na normálním čísle a v rámci diverzifikace portfolia od druhého operátora, cena stejná, ale berou jen cash, takže sorrry, not sorry, beru stejný deal jak Anež.
Pak už svištíme do podzemí letiště vyměnit báhty, původní domluva zněla – bude vedro, nebudeme to přehánět, vezmeme Grab (asijskej uber). Doláres vyměněný, ale hned vedle je stanice vlaku, hlásím, že se cítím fresh a že do centra dojedeme a taxík vezmeme až tam, ušetříme žejo! Nový deal platí. Cesta je příjemná a rychlá, Anež lituje, že se více neučila thajsky a stále pyšně opakuje fráze a slovíčka ve španělštině, kterými perlila v Peru. Po vystoupení z vlaku upravujeme dohodu – ještě se svezeme metrem a pak už ten taxík fakt vezmem, ušetřili jsme už dost, žejo!
No došli jsme nakonec pěšky, oblečení co jsme měli ještě z letadla putuje rovnou do pračky. Menší refresh, vybalit saky paky, nahodit žabky a pantfole a jde se do města. Vedro je bez batohů a teplasů snesitelnější, ale i tak pocitových 40°C není málo. První zastávka je Lumphini park, takový zmenšený Central Park. Dojdeme si pro kafe a džus (skončíme u toho v nemocnici) a vracíme se do parku si užít pitíčka s výhledem na vodotrysk. Těsně u něj hlásím, že vidím aligátora, skoro 2-metrovýho! To, že to byl varan je vedlejší, toho malýho ptáčka usmrtil rychlým pohybem hlavy tak jako tak. Zde strávíme notnou dobu, bavíme se pohledem na krkavce, jak musí kroutit hlavou, aby se podíval dolu (nebo nahoru?), jak tahá varana za ocas a když nám podél kotníků proběhne kočka, tak Anežka vyjekne na celý park.
Po odpočinku jdeme směr China Town, kde bloudíme po zapadlých uličkách, očucháváme všechny různé krámky a obdivujeme, jak je tady všechno vypíglovaný a čistý. S Vietnamem se to srovnávat nedá.
Obecně je to město takový (alespoň teď a tady) klidnější, nikdo tu moc netroubí, provoz je v pohodě, motorek jak šafránu…očekávání bylo ve větším bordelu…
Všude tu hlásí beware of pickpocket, a tak po zkušenostech z jiných koutů planety dostává Anež v hotovosti jen drobný obnos, o zbytek okradou mě. Snad aspoň ten pas mi nechají. Pomalu se blíží půl 8, na kdy mám jednu pracovní srandu, tak se přesouváme do restaurace, kam dolezeme poměrně splavení. Díky obrázkům si vybíráme vegan / vegetarian verze jídel a k tomu bych prosil jedno pivo. Naštěstí nevím jak to tam paní čepovala, ale zvuky to vydávalo všelijaké, chuť zajímavá, nikoliv však příjemná (diváci Peče celá země narážku určitě ocení). Pro jistotu si před callem ještě objednám cosi, z čehož se ukázal knedliček plněný mákem (nebo sezamem) v kakakovým mlíku, tak se okolí úplně nelíbí, že si z toho děláme menší home office a asertivním způsobem nám dávají najevo, ať si sbalíme fidlátka a jdeme dopr…e
Venku je živo a rušno, přesně opak toho, co bych potřeboval, ale nevadí. Pak už jedeme zpátky na ubytování, Anež jde koupit vody, navigaci nechám na ní, a tak se asi možná stalo, že jsme na ubytování netrefili. I pokud by to byla pravda, tak stejně nakonec sedíme spokojeně zpátky v chládku na pokoji a ještě se půjdeme schladit do bazénku s výhledem, nikde nikdo, zn. Ideál.
Zítra budeme kulturní a to ve všech ohledech, těšte se!
dobrou
Dan
PS: první dietní chyba – konzumace ledu (oba), druhá dietní chyba – konzumace čerstvých rajčat (Dan) -> uvidíme následky