LogoMakr-1LDIPM

Den 29 – Victoria peak, West Kowloon & Temple Street Night Market

Snaha Anežky vyhnout se Disneylandu poprvé.

Navrhoval jsem jít v Hong Kongu do Disneylandu (když jsem si následně přečetl recenze, tak jsem již od nápadu opustil, ale doma jsem to neříkal, půjde z toho něco vytřískat), a jelikož se Anežce moc nechtělo, tak byl jasný deal – naplánuj co dělat jiného, pak Disneyland nebude.

Po vydatném spánku míříme do prádelny s uzlíčkem věcí, které potřebujeme na zbylé dny a na snídani, která je zpravidla západní, rytmus knedlíčků a polívek k snídani nám prostě nejede. Pokračujeme směr Hong Kong park, kde obdivujeme želvy a Anež posílá pozdravy její želvě do akvárka, ta má ale ještě zimní spánek. Dojdeme k Peak Tram – něco mezi tramvají, zubačkou a lanovkou, na kterou se stojí poměrně fronty, ale vlastnictví karty Octopus umožní jednu frontu, na lístky, přeskočit. Hned vedle stojící katedrála St. John nás toliko nezaujme. Drápeme se do prudkého kopce a vzhledem k velkému dusnu si gratulujeme k vynechání nápadu jít to celé pěšky. Nahoře je klasické boží dopuštění, všichni míří na vyhlídkovou terasu, přidáváme se tedy k výrazně menšímu skupince (jednotlivci), kteří hledají cestu na Victoria Peak, na kterou po pár minutách a nějakém menším převýšení doskáčeme. Výhled je pěkný, především na jižní část ostrova Hong Kong, který je rovněž plný vysokých paneláků se severní částí je propojen metrem a tunelem, počasí nám dopřálo trochu víc, než včera. Jdeme do místních zahrad, kde potkáváme hodně skupinek místních na pikniku, ale jelikož opětovně tečeme s časem a k jídlu ani pití s sebou nic nemáme, tak pokračujeme na okruh, který už jsem zapomněl jak se jmenuje, ale jsou odtamtud skvělé výhledy na část Hong Kong Island a poloostrov Kowloon. Anežku se mi podaří vyprovokovat k provedení shybu, před tím, ale musí odložit každý jeden gram přebytečné hmotnosti, takže kromě kabelky sundavá brýle, boty, ponožky, div že si nechala oblečení. Z procházky jsme lehce ucaprcaní a jdeme se tak povozit na jedné z hlavních atrakcí – Central-Mid-Levels Escalators – údajně nejdelší eskalátory na světě, kde mám pouze jeden problém. Jedná se o soustavu eskalátorů, ani jeden z bloků určitě nebude nejdelším, ale zajímavé to bylo, o tom žádná. Čas na oběd, čas na dalšího Michellina. Už jsem to určitě psal, ale opět hodnotíme jako nezasloužený, chutově dobrý, ale na zadek si z toho nesedá ani Anež, ani já. Pokud tyhle podniky mají Biba, případně hvězdu, tak prosím, začněte ty ocenění sypat v Praze z helikoptéry po pytlích.

Po jídle je čas na kulturní zážitek a míříme proto do relativně nového Hong Kong Palace Museum vybudovaném na vytvořené části West Kowloon. Cesta je komplikovanější, ale museum je minimálně z venku pěkný. Anežka kupuje pouze výstavy 1-7, ta kvůli které sem jdeme, dočasná ve spolupráci z Londýnským muzeem, tedy od Bocelliniho po Gogha je ale extra, naštěstí jde dokoupit vevntiř, těsně u vstupu. Beru to jako klamavou reklamu, Gogha měli právě 1x, větší část byla nezajímavá a jen s velkým počtem lidí. Trochu si tu připomenu knihu od pana Etzlera v situaci, kdy se tak postavím kousek od zábradlí, aby se na obraz mohl koukat třeba více než 1 člověk, vedle mě stojí ještě jedna paní. V tu ránu přifrčí oprsklý obyvatel z Číny, zde v HK jen na návštěvě a postaví se jakože přímo, asi 10 centimetrů přede mne. Zaklepu mu na rameno s tím, že se omlouvám, ale jestli by se nemohl postavit bokem, že jsem se na ten obraz taky koukal. Pán něco zadrmolí, otočí se a přitom mi šlápne na nohu, což mě už nas…, tak ho pošlu dopr…, teprve pak se omluví a jde pryč. Celkově je ale muzeum pěkný, vnitřní prostory jsou velmi dobře připravený (překvapení), a tak tu nějakou chvíli strávíme. 

Venku se odehrávají nějaké slavnosti, tak se přidáme k davu a jdeme si dát pivo na pobřeží. Jakmile si sedneme, tak se značná část lidí okolo zvedne a odejde, přičemž máme 3 vysvětlení:

  • Štítí se nás, nebo jsme na místě, kam nesmíme
  • Sundali jsme si boty a smrdíme
  • Náhoda

Válíme se tedy až do setmění, kdy vyrazíme směr noční trhy a večeře. Cesta opět není snadná, probíhá tu celkem masivní výstavba, takže se chvilku motáme než najdeme správný tunel a nadchod, který nás provedou správným směrem, cestou chvíli obdivujeme místní krasobruslaře (zatím se ještě učí, Plujščenko je ve vývoji). K večeři je další Michellin, tentokrát to vyšperkují tím, kdy nás posadí ke zdi, zřejmě to je místo na hanbě, kam posílají klečet děti na hrách. Zkoušíme další hnědý pokrm, ale zážitek na delší dobu z toho věru není. Procházíme tedy raději zpátky na trh pokoupit nějaké kraviny. Všimnu si stánku s frontou u sladkostí, to musíme vyzkoušet. Fuj, to bylo tak dobrý, až jsme to vyhodili. Více nás zaujmou místní lehké ženy a jeden pán, co evidentně chce využít jejich služeb, ale bojí se, že ho sleduje manželka, otáčí se každých 5 metrů a slečnu žene před sebou, jakože spolu vůbec nejdou. Několikrát zabočují do menších a menších uliček a byť se snažíme, tak nám zmizí z dohledu. Chuť na pivo po dnešním kousku Tsingtao už není, takže míříme zpátky do hotelu…

Dobrou!