LogoMakr-1LDIPM

Den 28 – Yellowstone vol.2

Karel Gott" aneb "dobré ráno" v podání Kačky. Vzbudili jsme se do pohádkově zasněženého kempu a s ničím jsme nespěchali. Na spotify jsme stáhli playlist Goťáka a vyrazili zimní krajinou vstříc národnímu parku Yellowstone.

Dan tvrdí, že koukal Chevymu na vzorek pneumatiky a měl by trochu toho sněhu zvládnout. U bran parku nám rangerka z budky vysvětlila, že naše možnosti jsou omezené, kvůli sněhu je velká část silnic uzavřena. To nám trochu narušilo plány a donutilo improvizovat. Místo do Canyon Village jsme vyrazili na sever směr Norris a Mammoth Hot Springs. Naší první zastávkou byly vodopády Gibbon Falls, kde jsme se s Helčou koulovaly, Dan s Kačkou dělali, že k nám nepatří. Po dlouhých dnech v poušti máme radost z každého vodopádu, ve kterém je voda. Dále navštěvujeme Artists Paintpots, kde obdivujeme bílé bublající bahno, malý gejzír a horký bazének, který Helča trefně pojmenovala jako „na každou svini se vaří voda“. Velikost měl tak akorát pro jednu až dvě vybrané osoby.

Po krátké procházce jsme se rozjeli směr Mammoth Hot Springs – a jako bychom jeli do Mordoru, před námi černočerné mraky. A takyžejo, zasáhlo nás těžké sněžení. Vedle silnice kráčel bizon se zasněženou držkou, uplně bez nálady. V Mammoth jsme se nejdříve vydali do visitors centra, kde jsme se dozvěděli šťastnou novinu, že cesta do Canyon Village je znovu průjezdná. Jelikož pořád silně sněžilo, prohlídku Mammoth Hot Springs Terraces jsme odložili na po obědě. Do žaludku jsme poslali svorně kuřecí řízek a hrancle. Přestalo sněžit, a procházka po přírodních terasách se stala příjemnou.

Trošku zmrzlí jsme naskákali do auta a vyjeli do Canyon Village, což bylo 43 mil. Pár mílí před cílem jsme na pláni viděli spoustu provizorně zaparkovaných aut, asiaty s obrovskými objektivy a stativy. Koukali jsme, kam všichni koukaj, v dálce se rýsoval obří hnědý hřbet zvířete. Bizon, napadlo nás, ale proč tolik povyku? Já jsem v hnědé tečce viděla medvěda, Kačka mě podpořila, Dan otočil auto, dojeli jsme zpátky ke skrumáži lidí, zaparkovali a už to bylo jasný – grizzly. Napjatě jsme ho sledovali z bezpečí auta a zuřivě fotili. Méďa se začal rychle přibližovat. Někteří lidé znervózněli a skákali zpátky do aut, ale pár skalních fotografů zůstalo venku. Zalezli až když je zahnalo auto rangera „get in the car!“. My jsme si zatáhli okýnka a považovali tak otázku bezpečnosti za vyřízenou. Ten medvěd byl fakt obrovskej, líně se kolem nás procházel, zaujal ho jen projíždějící žlutý náklaďák (nás taky). Pak si lehnul do křoví a bylo po vystoupení. Že to byl grizzly jsme poznali snadno, jeho vzezření máme detailně nastudované ze všech visitors center. Black bear má jiné uši, nemá tak výrazně vystouplé lopatky na hřbetě u předních tlap a hlavně není tolik agresivní.
V Canyon Village jsme prošmejdili a vybrakovali gift shop a vyrazili na několik vyhlídek na kaňón, řeku a obří vodopády. Výlet jsme zakončili tradičně Inspiration pointem, byla už pěkná zima.

Zpáteční cesta se nesla ve znamení hledání medvědů a dalšího jsme skutečně viděli. Na protějším kopci daleko za řeknou, mezi stromy, no už jsme ho ani nefotili, Káťa dokonce nevylezla z auta. Silnice byla opět obsypaná turisty, my jsme byli zmlsaní a už jsme to tak neprožívali. Pak jsme viděli řadu bizonů a laň. Co jsme neviděli, je poznávací značka West Virginie. Mě osobně tahle hra už moc nebaví, asi značku koupim v nejbližšim giftshopu a namontuju jí tajně na nejbližší auto. Aspoň bude pokoj.

Anežka