LogoMakr-1LDIPM

Den 26 & 27 – Singapore again

Korzování okolo hotelu, deštný prales, čínská čtvrť, akvárko a trocha umění.

Ráno začínáme zjištěním, že jsem si hodili asi nejlepší chrupku ever, což má za následek googlovaní značky postele a povlečení s dovětkem, že nám 180 cm šířka postele už asi nestačí. Přeci jen vstanu o trochu dřív než A., tak získaný čas investuji do výběhu parkem a kromě dobrýho pocitu při doběhu to byl dneska strašně blbý nápad, dusno, horko a vlhko jako kráva. Pokoj je moudrý jak klobouk z Harry Pottera, a tak při mě při mém příchodu nevítá standardním způsobem, díky čemuž Anež pokračuje ve spánku.

Jak jsme říkali, tak šetříme, máme proto sazbu bez snídaně, a tak vyrážíme na průzkum okolí. Tam, po krátkém výběru hodinek od Patek Philippe Nautilus, u kterých se řídíme radou “když se musíš ptát, tak na ně nemáš” procházíme přes Helix Bridge na promenádu, kde mám vyhlídnuté acaí k snídani a i když bylo z plastu, tak bylo skvělý. Procházka nás vede i podél trati F1, ale probíhá tu čilí stavební ruch, a tak je našemu zvídavému oku zatím skryta. Pokračujeme přes Jubilee Bridge do Merlion park, k soše Merlionu, do určité míry symbolu města, u kterého to podle toho vypadá. Pokračujeme okolo pozůstatků koloniální epochy dál, pryč z finančního districtu, směrem ke staré čtvrti, kde jsou nízké, maximálně 2patrové domečky s úzkými uličkami. Na downtown se ale vracíme pro oběd, do jednoho z Hawker center, kde já volím podle Michellina Biba a vybírám tak mezi Mee Soto a Mee Rebus. Byl to rébus, ani jedno netuším co je, tak beru Rebus, což se ukáže jako zahuštěný vývar z krevet. Extrémně pálivé cosi jsem si, tentokrát, se štěstím dal do mističky vedle, takže pusa mi neupadla. Anežka volí vývar z krevetovými knedlíčky. Že by ji to vystřelilo z trenek se říct nedá. To ani ostatně ani mne, Michellin to tu rozdává na potkání, asi je to zaplacený…

Po obědě šup zpátky na hotel, čeká nás bazén a drink, časově tak jako tak tečeme. Na střeše lituji spálené spolubydlící, někteří by mohli zapalovat olympijský oheň. Ještě jsme nebyli ve špičce lodi, tak se tam s župany vydáme a je to pohled k popukání. Jednak při cestě tam opět zabloudíme a jednak je to veřejnosti přístupný prostor, kam si jde koupit lístek, a tak tu jsme jak pěst na oko. Aspoň si ale prohlédneme pořádně tu trať k formuli a Singapurský stadion.

Další zastávkou jsou opět Gardens by the Bay, míříme na exhibice Cloud Forest a Flower Dome…další botanická. Zajímavý. Mlžení, tedy zalévání rostlin, Anežce zničilo účes, opět bude muset zlobit s fénem. Rozkvetlé sakury víceméně proběhneme, neb princezně je tu zima (24°C – v Praze umře) a jedeme směr čínský čtvrť. Tam vidím zmrzlinu z durianu, to musím vyzkoušet napadne mě, kór když stojí 1,5 SGD (tedy zhruba 25 Kč). Má lehce hnilobnou chuť. Anežka mi pak odmítá dát pusu. Divné. Na jídlo jdeme opět podle Michellina a zase…jako dobrý, ale za mě nezasloužený….rozhodně neporovnatelný s tím, co musí pro ocenění předvádět restaurace v ČR (nebo jinde). Po cestě zpátky chceme navštívit kasino v hotelu, což není tak snadný, jak by se mohlo zdát. Projdeme přes 3 kontroly, všechny tedy kontrolují úplně to stejný a jsou v rozmezí cca 2 minut. Kde je ta pověstná efektivita a přidaná hodnota? Už i rozumíme, proč má ten hotel kde bydlíme zhruba 10.000 zaměstnanců při cca 3.000 pokojích… V kasinu bohužel zase nvyhrajeme ani dolar, Anežka jen nevěřícně kouká na částky, které skáčou na obrazovkách beden a jak tam šoupou lidi jednu bankovku za druhou. Pochopení má prý trochu pro ruletu, o něco větší pak pro poker, vše ostatní by v rámci své woke culture zakázala.

Jdeme tedy pryč s tím, že možná bude bazén, snažím se i nalákat na posilovnu, určitě tu bude dobře vybavená. Bohužel po zapnutí televize začne hrát známá znělka z Peče celá země (z Jižní Afriky), a tak má Anežka o programu na večer jasno. “Míchá” negroni, natírá spálená ramínka aloe vera a ulehá k televizi….já jdu tedy zkoušet místní mučírnu sám, z ní pak na sebe s Anežkou máváme přes ulici. 

Další den už jdeme vyzkoušet hotelovou snídani, podle rady jdeme před 9, abychom se vyhnuli frontám, což u slečny A vyvolá trochu mrzení. Snídaně je ale opět skvělá, vzpomínáme u ní (asociaci už si nepamatuji) na dobu, kdy jsme u babičky (každý u své) chodili na kostkový cukr – já do špajzu, Anežka brala jen ze stolu. Hodnotíme i hotel, jak Anež poznamená, v nich to umíme, v resortu se ještě máme co učit. Hodnocení je pozitivní, byt pokud bychom bydleli v původních pokojích z roku 2010, které ještě neprošli renovací, tak bychom mluvili jinak.

Jdeme zabalit, domlouváme úschovu zavazadel a možnost večerní, předodletové sprchy (nabízí i celodenní přístup do všech prostor, což s díky odmítáme). Pak jedeme busem na rybičky, do akvária S.E.A. na ostrově Sentosa (ten funguje jako prostor pro volný čas, jsou tu, kromě jiného Universal Studios, vodní parky, pláže, letecké simulátory a podobné blbiny). U rybiček prodávají zmrzlinu, tak se zakoukám, zamyslím a zakopnu, Anež má hnedka lepší den. Z akvárky jdeme na jídlo (Anež) a zmrzlinu (já) a posedět na pláž, opět s výhledem na malé a velké lodě proplouvající přístavem. Ten je extrémní, táhne se víceméně odnevidim do nevidim, přes celé pobřeží Singapuru. Nastal čas dostát slibu a zajít taky na kulturu, Anežka si vybrala národní galerii, tak to jedeme prubnout. Cestou mi zase zlepší den ona, když si při výstupu z metra dá do nosu o držadlo, které tu visí proklatě nízko. Galerie stojí za prd, jednak je poloprázdná, nesmyslně poslepovaná a byť jsou některé avizované, tak v realitě nejsou ještě otevřené… Lepší část nastane, když se nám svojí přítomností už podruhé během této dovolené podaří narušit někomu svatbu / námluvy svatby. Koukneme tedy na fotbal, který se hraje na plácku před galerií a byť z dálky, tak jasně vidíme, že ten fočuš hrajou buď bláznivý evropani, nebo afroameričani, místní vědí, že v 40°C se prostě nic dělat nemá.

Poslední procházka městem vede k Raffles hotelu, další pozůstatek kolonizace, a pak už směrem k hotelu, kde trošku mateme portýra s naším šaškováním se zavazadly, ale pak jdeme pro domluvenou sprchu. Dostaneme tedy jeden ze starých a asi vyřazených pokojů, který funguje jako adhoc sprcha pro podobné případy noční odletů. Hotel nakonec konečně opouštíme a míříme směr letiště, které chceme trochu prozkoumat, především jeho část Jewel, která se dá snadno popsat slovy “co to zase, do prdele, je”. Odlet máme někdy v 6 ráno, jdeme se tedy přesunout do sálonků, případně merčíme možnost hotelu přímo v terminálu…