Ve prospěch delšího spánku si balí Anež ještě večer, já suma sumárum nemám co balit, takže jen bojuji s nepříliš kvalitním spánkem, a tak jdu ráno na východ slunce na pláž. Vracím se pro Anežku a jedeme na snídaní do Full-fill bistra na ordinérní acaí bowl, dnes jim příprava trvá ještě déle než obvykle, nevadí, máme čas. Vracíme motorku (na který už jezdíme jako místní, tedy s helmou na půl žerdi), dobalíme a jdeme čekat na recepci, neb na odjezd nás mají vyzvednout v 11:00 plus mínus 30 minut. Přesně na čas (10:59, což by se v Peru nikdy nestalo) přijíždí dodávka, ze které vybíhá chlapík a volá na mě Krabi – Ao Nang, já volám airport, tak začne tancovat a láká mě do dodávky…divné, ale zná číslo mojí rezervace, takže bychom měli dojet správně. Ptá se, kde je druhý cestující, Anež se tedy přikodrcá a frčíme pryč. Cestou nabíráme další cestující, nakonec jsou kufry a batohy poházené všude možně, pro případnou nehodu úplná idylka. Ostrov opustíme stejně jako jsme se sem dostali, tedy přívozem a relativně brzy jsme na letišti v Krabi, někteří cestující pokračují dál. Zahazujeme batohy a jdeme projít kontrolou na mezinárodní terminál, za celý den tu budou dva odlety, wow! Během čekání Anežka vyřizuje nákup nového CRM pro autozakladače, já čtu maily, a tak skoro propásneme boarding do letadla, naštěstí to okno bylo celkem dlouhé a jelikož tu opravdu nic jiného než náš neletí, tak si Anež všimne, že se čekárna vyprázdnila, začne panikařit a běží zastavit letadlo, což se jí i podaří.
Dnešní přískok zvládneme singapurským Scootem, menším bratrem Singapore airlines, překvapivě lítá i do Evropy – Berlín + Atény. Letiště Changi nás přivítá stánky na zajištění víz, rychlou kontrolou, která nevyžaduje potupné pohledy ze strany pohraničníka a už svištíme taxíkem do hotelu, toho pravého důvodu, proč jsem do itineráře destinaci Singapuru zařadil. Z bucket listu si tedy odškrtávám Marina Bay Sands, nádhernou stavbu, u které s Anežkou netušíme, jak náročná musela být celá logistika stavby propracovaná a domyšlená. To, že to furt stojí a z toho bazénu voda ani při tajfunu nevyteče je jen třešnička na dortu. Portýr nás vítá s tím, že Česká republika musí ležet někde in middle of Europe (možná myslel nowhere) a jsme jeho první češi v životě, nemáte zač, pane. Paní při checkinu nás pak láká na nové pokoje, kde mají dyson fén, což z našeho páru z očividných důvodů dokáže ocenit jen Anež, Ta už dopředu hlásí, že to určitě nebude airwrap, ale supersonic, což mi sice moc nepomůže, ale jejímu účesu určitě ano a těší se tak, že po skoro 4 týdnech na chvíli zkrotí svojí Barbaru Streisand. Máme hlad, otevíráme tedy Michellina a po jeho stopách dojdeme do Shake Shacku. U něj rozvíjím svůj výborný business plán, dovézt tento fast food do ČR. Máte-li někdo zkušenosti s gastra, hlašte se, bude to hit, že Popeyes bude blednout závistí! Cestou jsme se ztratili pouze párkrát, najít totiž správné dveře, které vedou na poměrně nepřehlédnutelnou lávku, nemusí být tak snadné.
Po večeři míříme do 57 patra, kde chceme skočit do již zmíněného bazénu. Rovnou hlásím, že frčím v županu, i kdybych s ním měl chodit okolo recepce a při čekání u výtahu se potkáme s dalším účastníkem dnešní pool party. Překvapivější setkání je při přestupu v transferovém 22 patře z lokálního do expresního výtahu, kdy naskočím do otevřených dveří přímo k partičce kravaťáků a paních v kostýmech, který míří asi na firemní večírek, pobaví to zjevně obě skupiny. Anežka aby nás přiblížila k nim, tak po telefonu řeší něco se zakladačem, snad nikdo nečeká, že zvládne případnou uvíznutou osobu vyprostit. Nahoře, ačkoliv stále krásných 29 stupnňů klepe Anežka kosu, takže se z bazénu přesuneme do vířivky, odkud je výhled na přístav a parkující lodičky. Jako poučený čtenář Námořní slepoty flexím před Anežkou se znalostmi o důležitosti tohoto kousku země. Ona už dočetla i knížkou koupenou v Pai, takže se k mému kousku asi vrátí. Trochu se producírujeme mezi bazény a fine diningovými restauracemi, které se tak nějak mezi sebou mísí a míříme na pokoj, kde shlédneme dokument o výstavbě tohoto hotelu…no, zajímavý!!! Plány na další dva dny jsou celkem skromné, vstávat se tedy nebude, takže Anežka rozbíjí minibar a míchá Negroni, prý uvidí, jak moc complimentary bylo, chutově je skvělé. Jako digestiv se podává heřmánkový čaj, důchodci se tedy loučí a jdou spát.
Dobrou!












