LogoMakr-1LDIPM

Den 24 – Šnorchlování na 4 ostrovech

Dan panikaří ve vodě, Anežka panikaří v jeskyni

Dan panikaří ve vodě, Anežka panikaří v jeskyni.

Na dnešní den jsme si naordinovali výlet po okolních ostrovech. Complimentary vyzvednutí odmítneme, raději pojedeme po vlastních. K molu dojedeme na čas, ale peněženka zůstala (snad) na pokoji a otočit to již nestihneme. Jdeme k bankomatu, ale fyzickou kartu rovněž nemáme a hotovost nám bez ní odmítá vydat. Achjo. Zkusíme se zeptat ostatních cestujících, jestli nás založí. Zmatky ke komu patříme vyřešíme, peníze nikoliv. Anež se nechce ptát, jede k dalšímu bankomatu, ale vrací se s nepořízenou. Ja zkouším mladý pár s tím jestli mají Revolut, nebo podobnou online platformu a ukáže se, že mají, můj návrh asi i chápou, ale holka se narovinu zeptá, jestli nejsem čech….

Opět platí, že cash is king a jdu nás proto vítězně zapsat na seznam a složit fee za vstup do národního parku.

Dřevěná bárka ma naštěstí stříšku, čul jsem průser, tak jdu rychle zabrat místa ve stínu, ale není nás ani tolik a na sluníčku sedí jen jeden švéd a helmut (oba ale i celkem dobrovolně). Švéd v sobě moc vikinga nemá, za celý den se nespálí ani malinko, helmut dopadne hůř.

Po hodině hlučné jízdy kotvíme u prvních skal – ostrov Ko Chueak. Bereme šnorchl a brýle a šup do vody, jelly fish na obzoru. Jsem trumpeta a první 4 potopeni = 4 loky slané vody, ok, takhle to nepůjde. Anež se mi směje, ze kopu nohama jak ryba ploutví na suchu. Měním taktiku a je to lepší, ale furt to není ono, takže z vody vylejzám dřív než je nutné, aspoň ale dostanu instrukce ohledně jelly fish – ty co jsou tady nejsou nebezpečné (život ohrožující), ale jen ty, jejichž žahnutí bude stačit řešit pomocí aloe vera. 

Další zastávkou je Emerald cave, kterou proplujeme se záchrannými vestami a za svitu pár baterek na opuštěnou pláž. Cestou se prodíráme davy thajců, kteří skandují nějaké říkanky, asi aby nepropadli panice. To se tolik nedaří Anežce, která davy ve tmě nezvládá a je ráda, když se dostaneme skrz. Bohužel to zvládnou i všechny vláčky plovacích vest, a tak tu romantiku o samotě rozhodně nečekejte, ale zážitek to byl moc pěkný. Cestu zpět si užije už i Anežka o trochu víc, stejně jako já další zastávku na šnorchlování u Ko Waen, kde se ze mě stává potápěč. Děti z jeskyně Tham Luang se nemusí bát, zachráním je! Jsme trošku požahaní od medůz, ale erární aloe vera došlo, budeme mazat až doma. Následuje oběd na Ko Ngai, kde jsou dokonce i nějaké resorty, Anež komentuje slovy “tak tady už je totálně h**** na práci”. Následuje polední klid, který trávíme střídavě ve vodě a ve stínu, švéd stále hrdě na sluníčku a stále bez známky zarudnutí. To se už nedá říct o rodince z Polska a dalších účastníků, kteří jsou rudí jak paviáni. Cestou zpátky na Ko Lantu někteří usnou, chvíli podřimoval i průvodce, dýško, asi zřejmě kvůli tomu, dáváme pouze my. Před večeří se jdeme zchladit na pokoj, Anežka ladí funkčnost večerního home office, bude to mít dnes nabité. 

Na večeří nám zavřel oblíbený podnik, tak jdeme o dům dál a je to úspěch tak napůl – hlavní jídla dobrý, dezert špatný, moje pití dobrý, Anežky kafe hrozný. Pláž opět prázdná, asi je po víkendu opice (těch tu běhá poměrně dost). Zklamání z dezertu se snažím spravit nákupem zmrzliny, ledové tříště, nebo smoothie, takže chvíli projíždíme podél pláže, ale nic moc není otevřeno, takže skočím k jednomu zapadlému stánku a zas nic moc…chjo, těším se na snídani! Na cestě zpět řídí Anež, ale nějak se jí moje kila těžko ovládají, tak se brzy vracíme ke standardnímu provozu a míříme do naší kanceláře… 

Dobrou!