LogoMakr-1LDIPM

Den 22 – Moab z vrtulníku i koně

Dnes vstáváme až v 8, snídáme ze svých zásob, což je v tomto hostelu velmi příhodné, protože představa snídaně v tomto zařízení je dost nelibá.

Vyrážíme do Moabu a po cestě diskutujeme o fungování větrných elektráren – dle Helči – výrobníků větru. Dan nám vysvětluje, že se nespouští samy když zafouká, ale musí je někdo zapnout. Anežka předvádí pána, který podle ní rozhoduje o zapínání elektráren – olíznutím prstu a nastavením ho do větru, zda fouká.

Včera večer se Helče a Anežce na mobilu zobrazilo zvláštní upozornění „UT Amber: Gry Tyt“ – moc jsme nechápali, co to je, tak to Dan vygooglil a zjistili jsme, že došlo k únosu 3 měsíčního miminka v Utahu a pachatelé ujeli v šedé Toyotě. Dneska nám to upozornění zvoní na mobilu všem a řešíme, že tento systém výstrah je celkem dobře vymyšlený.
Po delší frontě se dostáváme do visitors centra a teď už napjatí jedeme na ono místo. Anežka začíná být nervózní, i když ona jediná by být nemusela. Na recepci se paní ptá „Vy jste Daniel? Měli jste rezervaci na včera a nemohla jsem se vám dovolat, protože to mezinárodní číslo nefunguje. Naštěstí zrovna teď máme taky volno.“ Nojo, ani Dan není úplně neomylný. Jo, poletíme vrtulníkem!

Anežka nás jde vyfotit a my už se skládáme do malinkaté helikoptéry. Pilot sedí k našemu (nebo alespoň k mému) údivu vpravo, na řízení má jenom takovou fórovou páčku, která nevypadá moc bytelně. Ukazuje nám, ať si zapneme pás, zavře nám dveře a máme si nasadit i sluchátka s mikrofonem. Fotíme se jak zběsilí a už startuje vrtule. Po chvíli hladce vzlétáme, že jsme si skoro ani nevšimli. Let máme na 45min nad Canyonlands. Výhledy jsou parádní a pilot s námi dělá různě ostré zatáčky a střídavě se ptá, jestli jsme v pohodě. Vidíme spoustu přírodně vytvořených mostů ve skalách, malých tůní a odpařovací nádrže, které vypadaly jak namalované. Občas to s námi trochu házelo, když přišla malá turbulence, ale aspoň byla sranda. Prolétávali jsme mezi vrcholky skal a někdy jsme měli pocit, že se můžeme i dotknout, jak blízko jsme byli. Pan pilot nám něco vyprávěl a často se otáčel za námi dozadu, až to skoro vypadalo, že nedává pozor na řízení. A musím uznat, že ty sluchátka fakt super těsní. Přistání bylo stejně hladké jako vzlet. Pak pilot zatáhl za nějakou páčku, která viděla na takovém řetízku, tak jsem mu hned vyprávěla, jak to vypadá jako splachovadlo na záchod, což samozřejmě nechápal, protože tady mají takové páčky rovnou na záchodě – šňůrkový systém tu neznají. Dan hned složité vysvětlil a pilota to velmi pobavilo. Anežka na nás už čekala s nažhaveným mobilem a fotila i instaxem o 106.

Loučíme se a jedeme směr koňská farma, ale po cestě stavíme na menší obídek v Mc’Donalds. Čekáme, že to bude jiné než u nás a není. Dokonce nemají ani žádné sezónní nabídky ani nic jiného spešl. Jenom je tu klasický větší výběr pití, jako je tu ale všude.

Z Moabu se proplétáme kopci na ranč, kde já s Helčou máme objednanou 2h vyjížďku na La Sal Loope. Vjíždíme na soukromou prašnou cestu a jsme na místě. Víta nás moc milý pán. Už chápeme, proč dělá jen individuální vyjížďky (kvůli kterým jsme si ho objednali) a proč jsme se s časem museli přizpůsobit my, nikoliv on – pán vlastní 3 koně a má to jako hobby, které mu pomůže zaplatit samo sebe, když on už je v důchodu. Chceme jít na záchod a pán nás vede do kanceláře spojené se sedlovnou. Moc to nechápu, ale v zápětí za pracovním stolem s počítačem rozeznávám WC. Opravdu neobvyklé.

Koně jsme si i samy vyčistily, pán je nasedlal – poprvé v životě zkusím westernové sedlo (!) A naložili jsme koně do přepravníku. Vyvezli jsme se na kopec, kde se od nás oddělil Dan s Anežkou, kteří šli po své vlastní ose a my se vydali na vyjížďku. Březový les, kterým jdeme je nádherný, občas se nám otevře výhled na protější kopce a přilehlý Canyonlands, nad kterým prší – vypadá to fakt moc hezky, ale doufáme, že to nepřijde i na nás. Kevin nám také ukazuje hory sopečného původu, které ale nejsou aktivní. Potkáváme stádo krav a i dvě stáda laní i s malými. Normálně by prý utekli, ale protože jsou zvědaví na koně, tak na sebe navzájem čumíme jak vyvoraní. Pak si vedle nás veselé odhupkají pryč. Po cestě mám možnost si i zacválat, protože Kevin s Helčou jedou napřed a já se peru s Cali, která by chtěla hodně za nima.. a pak frrrr letíme jak o závod.. sice mi vypadla noha že třmenu a flákla jsem se rukou o hrušku, ale super 🙂 ještě nám Kevin ukazuje specialitu Quarter horse – jejich speciální rychlo chůzi. Když už se vracíme zpět, začíná pršet. My s Helčou jsme si ani na rady Kevina nevzaly mikiny a začíná nám být dost zima. Na konci jsme úplně promáčené a promrzlé, takže se jdeme schovat do auta. Cestou zpátky potkáváme Dana s Anežkou, kteří nás mají vyzvednout.
Jedeme jen nakoupit a na ubytko – dneska jsou to takové chatičky v kempu, ale moc hezké. Každá má svůj název, ta naše je Bank a hned vedle je Saloon. Sprchy se záchody jsou společné pro 5 chatek a jsou moc pěkné. Teď už si akorát k véče ugrilujeme.

Kačka

edit: Tahoe, náš věrný člen týmu měl narozeniny (svým způsobem). Stalo se tak včera 25.09.2019 někde mezi Hite a Blanding, kdy dosáhl na krásných 30.000 mil. Myslím, že jsem jeho poslední, maximálné předposlední posádka před odchodem do půjčovacího důchodu, tak dodatečně přejeme vše nejlepší.
edit2: Koně máme s Anežkou rádi akorát tak v podobě Kotbulär (masové kuličky) z IKEA, takže nás výlet nezlákal, což nás sice o něco ochudilo, ale máme medvěda! A ne jednoho, ale hnedka 3 – mamku s dvouma prckama. Štěstí se na nás usmálo, když šly holky na koníky, tak nás pan Kevin poslal o další ca míli směrem na Warren lake, kde bylo několik krásných plácků na kempování (většina ale rezervovaných!), jedna chatička na pronájem a krásný horský jezero s jednou (viditelnou) kačkou. Chtěli jsme si udělat menší výlet, ale poté co Anežka zcepeněla jakmile nám cestu zpřekřížil had a na nejbližší kopec to bylo stejně min 3 míle (+ 3 míle zpět) jsme s jistou dávkou nadhledu (rozuměj strachu) řekli: „zajedem jinam“ a to se ukázalo jako super rozhodnutí. V autě jsme zjistili, že nikam nezajedem, neboť benzínu máme tak akorát na navrát k nejbližší benzínce (Chevy si k těm narozkám dopřává pořadné porce galonu benzínu), tak jen na neutrál sjíždíme z kopce, když najednou vidíme na cestě 3 medvědy co začnou utíkat pryč, rychle žhavíme GoPro, druhý GoPro rovněž ale myslím, že jsme to nestihli. Zastavíme, pozorujeme méďu, oni si nás rovněž řádbě očíhli, nevypadalo to, že by z nás měli strach. My v bezpečí auta si to také užíváme a děkujeme pánu bohu, že jsme je nepotkali při pěší vycházce.