LogoMakr-1LDIPM

Den 20 – odlet

Poslední pokud poznat Peru, zdárná cesta na letiště…odket!!!

Po dni v autobuse na mě opět vyšel den, který bude spíše nudný, tentokrát i trochu smutný – den odletový.

Ještě krátce ke včerejší večeři – nejsem si jist, že restaurace měla Michellina, každopádně i tak bych jim ho vzal, ceviceh průměrný, kachní canelloni jakbysmet, ani Anežky tuňák nebyl nic extra, nejlepší byly nealko drinky a celkem slušný vína. Zmatená byla i objednávka, kdy karty s nabídkou nám nesli na 3x, prostě Peru…číšníků 999 – jeden specialista na příbory, druhý na nalévání vody, další na předkrmy atd – pracovní síla tu je levná, to bylo vidět i včera v Hotelu Paracas, kde byl personál v přesile.

Největší haló byla ale cesta na jídlo, kdy jsme stihli vystřídat 3 různé taxíky, než jsme se dostali do cíle…šílený.

Ráno si jdu na snídani podle sebe, se zbytkem skupiny se tedy nepotkám. Checkout je ve 12, zajedeme tedy na poslední památku, co jsme v Limě ještě nenavštívili – Huaca Pucllana, kam pojedeme na kole. Tedy asi kromě Anežky, která s aplikací bojuje a prý půjde pěšky. Zachrání ji Tom a tak svištíme všichni 4.

Kikči kolo nejde v žádném stojanu korektně vrátit, limit 30 minut (stejný příběh jako včera) se blíží, nervozita roste. Snad poslední kus se chytne a jdeme s výsměchem místního gangu ke vstupu. Tom mu radí, aby si to radši opravil a držel pusu.

U vstupu prosím 2 lístky, pán (v klasickém modelu – jeden za kasou, druhý vedle kasy co kaučuje toho za kasou):
On: espaňol o inglés?
Já: inglés
On: máte rezervaci?
My: ne, naco?
On: ajajaj
Dramatická pauza
On: máte čas?
My: ne
On: ajajaj – kouknu se kdy máme volno, prohlídka je totiž na hodinu a je lepší mít rezervaci
My: ok
Pauza
On: místo máme ve 12, ale pustím vás na chvilku, abyste si to tu mohli nafotit
….prostě nepochopím, kdybychom to tam následně prošli, tak se vůbec nic nestane, pán na nás zapomnelv moment, kdy dveře otevřel.

Očíhneme tedy rychle toto spirituální místo někdy z 200-600 AD, celkem zajímavý, budovat bych to tedy nechtěl. Díky ušetřenému času se cestou zpět zastavíme na trhu utratit poslední hotový Solíky, co máme po kapsách.

U hotelu parkujeme kola, tentokrát na první dobrou (skoro) a jdeme dobalit, umejt a směr oběd, kde dáváme rituální Pisco Sour a Lomo Saltado (T+K+D), respektive Chaufa (A), odlet se blíží, Tom usíná, možná omdlívá – bůhví… 😀

Při odchodu máme možnost vidět další z plejády zbytečných činností – chlápek, co natírání dlažební kostky asfaltem načerno, přičemž původní barva byla tmavě šedivá
Vyzvedneme tedy zavazadla v hotelu, objednáme taxík (měl mít vše extra), a přijede čínská prťka Jac S3 Black na plyn, tzn. batohy se sotva vejdou do kufru.

Taxik zase jede jako magor, na klíně se mu ohřívá oběd, až řidič vyjekne – aj (podoba s ajajaj u paní v Cusco je čistě náhodná) a vysvětluje že ta pixla je caliente (hot) a podkládá si to ručníčkem, Anežka radeji zavírá oči.

Kikča se snaží získat lepší sedadla v letadle, ale vypadá to, že ji s Tomem naopak rozdělili, cesta začíná dobře.

Na letiště dorazíme v jednom kuse, začínám věřit tomu, že to celý tady přežijeme. Na letišti opět proběhne obalovačka batohů, tentokrát máme kuchyňskou fólii, uvidíme, zda se osvědčí. Posíláme kufry do podpalubí a doufáme že je peruánci neztratí, navzdory katastrofickým zprávám z evropských letišť se obávám spíše startu trasy. Před námi leti let směr Panama, po nás pak Bogota, no vyberte si…

Security check je skutečně jen formalita, paní se těšila na konec směny, tudy by koka sweets prošlo určitě. Navoníme se v duty free shopu a směr salonek, první zkoušíme na lounge key od Mastercard, je dost plný. Druhý, na priority už jen proběhnem, tam není nikdo.

Probíhá píchání injekcí, najednou na obrazovce svítí last call, přičemž je 17.10, odlet má být v 18.00, frantící spěchají domů.

Odlet se i tak zpozdí, prý plná ranvej, každopádně už máme skleničku a je nám to celkem fuk, jediný co nás zajímá je jídlo, spánek a to, abychom stihli přípoj v Paříži…

Večeře výborná, žabožrouti se předvedli, především u vína, kde jim to trochu kulhá jsou záchody…celkem bída. Anežka navíc poté, co mě vyhnala z míst od okýnek, furt vytahuje roletku mezi našimi místy, dík za nic. Zbytek letu je klidný, Anežka prospí ca 6-7 hodin, já koukám na Netflix a plánuji další dovolenou.