Anežka si našla zase nové hobby – tsunami a jelly fish (medůzy), zase to všechno načetla… Jednak dělá chytrou, jednak je podělaná až za ušima z každý průhledný hmoty v moři a sebemenšího otřesu půdy. Když už jsme u čtení, dostal jsem za úkol přečíst alespoň jednu knihu, časopis se prý nepočítá, tak jsem během toho válení slupnul Námořní slepotu z edice Deníku N – dobrý kousek. Zase to vrhne stín pochybností nad způsobem výuky v českých luzích a hájích, ale jinak v pořádku. A když už jsme u toho čtení, Anežka mě šikanuje s tím, abych vyjmenoval knihy, které letos přečetla, stačit budou prý dvě…jednu jsem vypotil a zbytek šel hůře…nápověda nebyla vždy ku prospěchu.
Zpátky k programu – byli jsme na pláži. Poměrně dost. Jsem již poučen a chráním se před sluncem lépe. Byli jsme na kajaku, ale na slavnou Railay beach jsme nedopádlovali, vystrašilo nás množství medůz utahující smyčku kolem naší bárky. Byli jsme na night marketu, ale nic extra se o něm říct nedá, nabídka standardní, prostředí překvapivě přímořské. Resort má svoje mouchy, například systém práce s ručníky. Nebo absenci opalovacího krému. Nebo snídaně. Ale je tu krásně. Bohužel tu nejsme samotní homolkovic.
Vyrazili jsme i na moto výlet a to byl tuze dobrý nápad. Dostali jsme funglovku Grand Filano a opět u mě vyvstala otázka, proč jsem si ještě ty papíry doma neudělal a takovou nějakou udýchanou herku nepořídil. První zastávka – Nong Thale byla rozpačitá, špinavé jezero, kde se prý můžeme koupat…asi něco jako naše putování za vodopády v Utahu před 5 lety… Druhá zastávka – Mirror lake dopadla skvěle. Našli jsme restauraci, takže oběd. Při něm Anežka merčí pohybující se kajaky na jezeře, tak pak jdeme podle šipek a najdeme půjčovnu kajaků, což nás naláká. Takže pádlujeme. Na stojaté vodě nám to jde líp. Jezero je plné, více, či méně viditelnými stromky a pařezy, instrukce jsme ale dostali zřejmé. Zajíždíme do džungle / lesa, kde je příjemně a kde Anežka skáče do vody. Já si blbec plavky zapomněl vzít, takže mám jen mokrou prdel. Na závěr dostaneme trochu ananasu a svištíme vstříc další zastávce – vyhlídka Din Daeng Doi. Jedeme k ní z kopce, což je divný. Je tu ale parkoviště, nahoru se musí po svých, cena je 50 TBH na osobu. Ale, je možnost jet auten za 80 TBH na osobu. Po chybě s procházkou před vyzvednutím motorky, kdy jsme se cestou museli zchladit v krámu 7/11 už nepanikaříme a objednáváme cestu nahoru autem. A byla to jízda, málem jsme skončili ve srázu, pán to neměl úplně najetý. Výhled parádní, klučina co jel s námi vytahuje blogísek a jde si to kreslit, to už se nám čekat nechce, takže zpátky k autu, pán nás hodil a klučinu tam nechal..sorry bro,
Cestou zpět narazíme na shluk lidí u kraje cesty, zvědavě zastavujeme a vidíme menší lokální trh. Evropani tu jsme jediní, záruka kvality. Nabídka zajímavá, ceny oproti ostatním trhům maximálně 1/4 (například minikoblížek, který na trhu na Koh Samui byl za 20 TBH (12 Kč), tak tady je za 5 TBH a u ostatních produktů podobně, mango sticky rice je za 20 TBH, ale už jsem je na trhu viděl i za 160 TBH.
Předposlední zastávkou je budha…no, ty náboženský svatyně nám moc nejdou a nebaví nás… Každopádně dáme tu západ slunce a vyrážíme do města. Tam dáme už druhý západ slunce s pivem v baru. To nám jde líp. Večeře je formou night marketu. Nejvyšší čas vyzvednout věci z prádelny a hurá k přívozu, který nám ujede, ale rezervujeme fleka na dalším, tzn, máme trochu času, tak jdeme ještě do baru na poslech hudby a fotbal…
Dobrou & dobrou

















