Na cestu jsme si dali s Anež menší předsevzetí: půjdeme alespoň 3x běhat, takže využíváme jet lagu a po 6té se oblíkáme do sportovního a naprosto vylidněným New Yorkem si uděláme pomalý výběh, u kterého jsme udělali pár chyb:
-
- nejsme moc aklimatizovaní
-
- neměli jsme nic k snídani
-
- furt je poměrně hic….
Sraz máme v 8:15, takže se s Peťou potkáme se zpožděním ve výtahu, Petr na nás již čeká v lobby…
První cíl dne je Socha Svobody, kde se nám podařilo uzmout i lístky do koruny, prý to je stráášně těžký tam vylízt, a tak po opakovaných prohlídkách všeho musíme vše co máme zamknout do připravených skříněk a s bezpečnostní instruktáží od místního rangera (ostrov i socha je Národní park) jdeme šlapat po úzkých schodech, takový užší Petřín. Nahoře je hic větší než venku (v létě tam bývá okolo 45 stupňů celsia, okýnka nejsou větší než dlaň a otevřít moc nejdou, takže vzduch tam honí vnitřním systémem ventilace, ale na klimošku se zde, z nějakého důvodu vyprdnuli. Litujeme, že se již nedá jít přímo do pochodně, je vidět, že tam vede nějaký žebřík, určitě by tam byl lepší výhled.
Na Ellis Islandu procházíme expozicí po stopách uprchlíků, kde nás pobaví způsob jakým testovali schopnost číst, zjišťujeme, že neúspěšných žadatelů o udělení povolení ke vstupu bylo méně než 2% (nějak se mi to furt nezdá) a hledáme bankovky z Rakousko-Uherska, případně Československa, které uprchlíci vyměňovali přímo na Ellis Islandu ve směnárnách. Jsme rozdělení na dvě skupinky – kulturní barbaři, tedy ti, kteří chtějí co nejdříve odejít, abychom se mohli jít najíst (once again) a nerdy, kteří by naopak rádi v prohlídce pokračovali dalšími expozicemi. Ctěný čtenář nechť posoudí, kdo patří kam.
Jako vždy vyhrávají barbaři, takže utíkáme na loď a brzy se cpeme streetfoodem v Battery parku, dáváme rychlý refresh na hotelu, na odpoledne je v plánu pochodové cvičení. Začínáme v oblasti Wall Street, kde projdeme několik hlavních lokací, jako je NYSE, Federal Hall, Trinity Church, apod. Po mém menším navigačním selhání u Brooklyn Bridge se dostáváme na správnou promenádu, přičemž odpočítávám minuty do toho, než se pozvracím po pití vody z pítka, která měla být pitná, ale když ji následně Anež chtěla natočit do lahve, tak vzhledem k její zelenohnědé barvě vodu vylila a lahev rovnou vyhodila. Na mostě nejvíc frčí písnička New York od Alicia Keys (to čumíte, co!), při které vás natáčí na mobil na rotujícím podstavci, kde byste měli s sebou libovolně mrskat do rytmu hudby a vznikne z toho úchvatný počin do rodinného alba, zde v galerii bohužel nenajdete, byť jsme byli poměrně blízko…
V Brooklynu se jdeme posadit na Pebble Beach, odkud se kocháme panoramou Mannhattanu. Pak se v nás ozvou naše shopaholické geny, a tak naskakujeme na metro (zatím nám vychází náhodný výběr náhodných vlaků, které zrovna přijedou do stanice, ale předpokládám, že se nám to nemusí podařit vždy) a jedeme směr Century21. Tady jsme poměrně zklamaní, byť nedocházíme se zcela prázdnýma rukama, a tak se jdeme aspoň najíst do Chinatown, kde na doporučení Pupíka, po kterém jsem chtěl 1-2 tipy na dim sum knedlíčky dostal seznam zhruba 30 míst, kde byl sice 1 podnik s dim sum, ale pak taky hromada dalších barů, restaurací, muzeí, parků a samozřejmě workout spotů, kam máme jít vystřihnout muscle up… 🙂
Restauraci najdeme, ale s výběrem to poněkud přeženeme, mysleli jsme, že čísla u jídel jsou informace o alergenech, ale jednalo se o počet knedlíčků. Nakonec to nějak splácáme, především kvůli tomu, že venku se spustila příšerná průtrž mračen a přísná paní vedoucí nekompromisně vykopne ven každýho, kdo nekonzumuje. Pro jistotu si dám i pivo (mmch bylo příšerný, díky Anež za nevarování) a ven vyjdeme až po dešti. Už jsme poměrně unavení, tak uděláme menší okruh a zaplujeme do dalšího podniku, tentokrát v Itošce na drink, kafe a dezert (neptejte se, proč cpeme další jídlo, hlady to určitě nebylo).
Máme dost, a tak jen dolezeme na metro, dojedeme na hotel a na místo párty v přilehlém Irském pubu se přesuneme do postele a jdeme spát, ráno nás čekají výhledy a trocha historie….