Ráno mě nevzbudili muezíni, ale hlasité houkání lodi, jelikož se Bospor zahalil do hustého mlžného oparu. Nasnídaní jsme sedli na tramvaj a dojeli do Bazaru – na místní obrovské tržiště, které je plné oblečení imitujícího luxusní značky a místních suvenýrů. Bohužel nemáme na nic z toho v našich batozích místo, nějaké nádobí bychom jinak do výbavy brali.
Z trhu jsme se vydali k mešitám, Modrá mešita je z důvodu rekonstrukce zavřena a Hagia Sophia by jednu, minimálně zvenku, potřebovala.
V kavárně si dáváme sladkosti a čaj, opět se jedná o zelené, extrémně sladké kousky.
Kvůli mlze nejede trajekt do Asie, alespoň myslím, pán u vstupu říkal “closed” a mával rukou nad hlavou. Ale poradili jsme si, svezl jsme se tramvají k přístavišti na druhém břehu řeky. Ten má také zpoždění a u vstupu se dějí zmatky, ale nakonec se nalodíme.
V asijské části Istanbulu je krásně slunečno. Pobřeží je přeplněno lidmi, co si užívají sobotu a spousta místních tu rybaří. V literární kavárně si dáváme turecký čaj, sluníme se a pak procházíme ovocné a rybí trhy. Danova pokožka se nelítostně pálí.
Zpátky do Evropy jedeme zase lodí, tentokrát volíme horní palubu a užíváme si výhledy. Na večeři zamíříme do fancy restaurace na nábřeží poblíž hotelu, kde máme schovaný batoh. Jídlo je vynikající, sdílíme carpacio, tzatziky a hummus, falafel baští Dan sám.
Večer vyrážíme na letiště, celkem třemi linky metra a cestou zkušeně dobíjíme naší lítačku – zůstatek na ní nám na konci vyšel 0,6 TL, z čehož má Dan velkou radost a rázem se cítíme jako místní. Nakonec jsme na začátku o peníze nepřišly, automat nám nevracených 50 TL na kartu nabil, takže Istanbul nemáme zkažený.
V metru poctivě shlížíme propagandistická videa s Erdoganem a už se těšíme na komunisty do Vietnamu.
Na letišti hned míříme do salónku, kde si dopřáváme sprchu a trochu spánku. U gatu nám paní kontroluje víza, ještě že se nakonec i Danovi podařilo prolomit hranice socialistické republiky Vietnam . A pak – hurá na letadlo.
Z Istanbulu si krom krásně stráveného dne odvážím i dva nepříjemné poznatky
- Matky s hodně malými dětmi nebo samotné větší děti tu vyjídají odpadkové pytle z restaurací, asi se jedná o uprchlíky. Kontrast životní úrovně jednotlivých obyvatel je tu značný.
- Semafory tady nic neznamenají, chodci se vrhají bezhlavě mezi auta, i s kočárky napřed, ve kterých mají děti. Řidiči troubí a vzájemně si nehezky nadávají.