Ráno – jetlag se nekoná, pohodinda, spinkáme do 8, pak jdeme na palačinky a kafčo, co tu hostel podává jakože “zadarmo”. Dan dyndá na málo javorového syrupu, dávám mu svůj, klasika. Prší.
Jedeme do Banffu k visitors center. Není vůbec tak komerční jako ty americké. Helče se tam líbí kšiltovka, slyšíme o tom během dne ještě několikrát, klasika. Starší paní, vyhlížející zkušeně, nám s instrukcemi prodává bear spraye. Kupujeme dva, já se schovám za Dana nebo Helču, není to úplně nejlevnější sranda. Musím je ještě nějak nenápadně prověřit, kdo má lepší mušku.
Napadnutí medvědem je vzacné, útočí jen, když je překvapen a cítí ohrožení.
Bear spray má cenu stříkat na medvěda ve vzdálenosti max. 3 velkých kroků a jen pokud je na všech čtyřech – tudíž v běhu. Pokud medvěd stojí na zadních – nestříkat, prý v tu chvíli není nebezpečný, jelikož se rozmýšlí. Počkat tedy vždy, až se rozmyslí, jestli bude agresivní, nebo ne. Ok, jasná věc. Zásobník slzného plynu je na 8s. Nemá cenu stříkat malinko ani celé balení najednou. Vhodné jsou třeba dva střiky pššš pššš přímo na tlamu. Aha.
Pak paní popisuje, co už dobře známe, jako prevenci dělat hluk. Paní používá oblíbené ÉÉÉ ÓÓÓ, před horizontem nebo v nepřehledné oblasti. Překládáme si to do češtiny na MÉÉÉĎÓÓÓ, tak snad na to neuslyší a nepřiběhne.
Rolnička je prý “better than nothing” (“lepší než nic” pro neangličtináře) z hlediska vydávání zvuku, lidský hlas je definitely better (určitě lepší). Ohledně rolničky panují spory – někdo tvrdí, že si tento zvuk někteří medvědi spojují s člověkem – tudíž s jídlem a reagují přiběhnutím. Oproti tomu panuje názor, že je to pro medvěda naopak nezvyklý zvuk a běží se zvědavě podívat – co to tady sakra cinká. Teze se tedy shodují v tom, že medvěd není člověkem překvapen – neměl by tedy reagovat agresivně – ale přiláká ho to. A pak nevim co, asi stojí na zadních a přemýšlí, takže nestříkáme.
Pro medvědy je lidské jídlo jako droga, jakmile jednou ochutnají, nemůžou přestat a lezou do kempů. Pak musí být bohužel utraceni nebo převezeni do ZOO. Jak praví místní legenda, mlsný medvěd z Banffu dokonce vlezl do jedné pekárny zadním vchodem, už za to sedí v zoologický. Více o medvědech zase příště.
Dopoledne – škrábeme se na výhled nad Banff. Po cestě potkáváme hodně lidí, jako jediní máme bear spray a oblečení do přírody. Nahoře je krásný výhled na hory, údolí a hrozně dlouhý vlak. Svačíme sušenou slaninu. Svítí slunce.
Odpoledne – zařizujeme si simkarty, já jako jediná i s datama – budu navigátor našemu řidiči. Je to tu celkem složitý, všechny čísla na jméno, trvá to dlouho. Neva, prší.
Podaří se nám přeparkovat na neplacené parkovací stání zablokováním uvolněného místa vlastními těly a nesmlouvavými výrazy. Je nám to trochu trapné, od Dana si ale s Helčou vysloužíme hluboké uznání.
Jdeme se projít kolem řeky. Dan a Helča si máčí nohy. Navzdory předpokladům řeka není studená. Svítí sluníčko, svačíme sušenou slaninu a manu.
Pokračujeme k vodopádům. Všude cítíme trávu. Svítí sluníčko.
Jedeme k Lake Minnewanka. Koupeme se, navzdory předpokladům, je voda hodně studená. Snažíme se vyfotit se zataženým břichem a nedaří se. Svačíme jablka a zkažené mrkve (jak se to mohlo tak rychle stát?). Chytáme sluníčko mezi mračny. Je nám teplo a pak zima. Sedíme na molu a pijem kafe, džus a Dan líže zmrzlinu. Smějeme se neturistickému oblečení turistů.
Večer – hurá do pivovaru. Bereme si naše nové péřovky, ochladilo se. Dan flexí se svojí Ortovox, co stojí jako měsíční nájem garsonky v Praze, my s Helčou vyneseme nejnovější model z kolekce v Decathlonu. Jsme společně s Indy v Banffu jediní, kdo je teple oblečen.
Přejíme se a ochutnáme všechny druhy piva, co tady mají. Pozorujeme ženu jenom v podprsence a kulichu hrající kulečník. Helča najde kešku, vedle stojící taxikář celou scénu s podezřením pozoruje.
Jdem spát.
Anežka
