Dneska mě neminulo velmi brzké vstávání, abychom si stihli užít grandiózní snídani v našem hotelu ještě před výletem. Nabídku popíše zítra Dan, já na to dneska nemám.
Cílem výletu je dnes Cu chi – oblast významné tunelové sítě z období vietnamské války, kterou vybudoval Viet Cong pod téměř celou zemí. Doporučuji vygooglit obrázky, co všechno byl Viet Cong schopný pod zemí skrýt – sklady munice, ložnice, nemocnice, studny a samozřejmě odstřelovací body.
Máme dnes štěstí na průvodce, jedná se o jednoho mladého a zapáleného učitele historie, jehož babička se přidala k odboji. On sám odsloužil u armády pár let na vojně, dosáhl hodnost seržanta. V dodávce po cestě na místo nám stihne velmi stručně nastínit historii Vietnamu, kterou popisuje jako převážně válečnou. Navzdory očekáváním považuje za větší záporáky Čínany a hlavně Francouze než Američany. Historii bere hodně zeširoka, má nad očekávání dobré znalosti i ohledně historie Evropy a Ameriky, nejen Asie. Tasí na nás pojmy jako sedmiletá válka, boston tea party, mnichovská dohoda…Všechno souvisí se vším.
V turistickém týmu máme ještě 3 Indky a 3 Australany.
První zastávka je ve výrobně předmětů s ozdobnými prvky ze skořápek vajec a perleti. Projdeme si proces výroby, je to teda piplačka a přitom taková blbost. Nic nekupujeme, ale celkem o tom uvažujeme.





Po zastávce se už věnujeme pouze samotnému Ho Chi Minhovi a vietnamské válce. Průvodce Ho Chi Minha zbožňuje a naopak namíří všechny hnojomety na Francii. Samozřejmě historii podává ze své perspektivy, neliší se ale příliš od té naší. Popisuje, že jeho babička nebojovala ani tak za komunismus, jako za svobodu své země – Vietnam Vietnamcům. Vypráví i o zvěrstvech, co se tu děly. Samotné americké vojáky ale omlouvá, necítí zášť – vina je na straně politiků a velitelů, ne na těch, co plnili rozkazy.
Přijíždíme k tunelům, jedná se o hojně turisticky navštěvované místo. Náš průvodce je ve svém živlu. Ukazuje nám z dálky neviditelné příkopy a smrtelné “primitivní” pastičky, které byly v džungli nastražené na nepozorné Američany. Ve všech způsobech zabíjení si libuje. Pastičky sází na americkou “lidskost/náturu” poraní jednoho vojáka, ostatní ho v tom ale nenechají, záchrana zabere čas i pozornost a při tom je Viet Cong postřílí všechny. Pobaví nás obrázky za nimi, veselé Američany chytající se do pastí. Také procházíme kolem kráteru po zásahu bombardéru B-52, pěkná ďuzna. Američani z Cu Chi vytvořili měsíční krajinu, shodili zde neuvěřitelné množství bomb, to si taky vygooglete. Dále průvodce popisuje, že téměř každý Americký voják byl kuřák – Vietnamci je z tunelu snadno ucítili a následně postříleli – smoking kills bitches.
Trošku nás začnou otravovat Indky, všechno, ale opravdu všechno, si nahrávají na go pro a na telefony, z blízka točí obličej průvodce a z nějakého důvodu i ty naše.






Pak už se vydáváme ke střelnici, kde si můžeme vyzkoušet za poplateček pár polo a automatických pušek. Rány šílený, vstávají mi z toho vlasy hrůzou. Helča a Dan jdou střílet, já vynechávám, nemám z toho moc dobrý pocit. Prý zkusili AK 46 a M16, Helču AK pěkně koplo do ramene. Pocity ať sem prosím kdyžtak dopíší, prý to bylo “divný”.
Po střelnici se jdeme prolézt tunelem. Nejméně sportovní Indka vzdává dopředu, dobrá volba. Tunel je děsně malinký, i pro Vietnamce, tak si to představte, a je v něm horko a těžký vzduch k padnutí. Úžasný zážitek, Vietnamci mají svůj komunismus opravdu zasloužený. Druhou nejčastější příčinou úmrtí v něm byla malárie (po zranění z boje). V tunelech se dá narazit i na škorpiony a hady. Druhá středně sportovní Indka vypadá na konci, jak před infarktem. Je tak vyřízená, že nemůže skoro ani vylézt.











K obědu dostáváme vojenskou stravu – tapioku s cukrem a je to moc dobrý.
Závěrem si jdeme vyzkoušet tajný úkryt. Hezká zábava, po kterých se na našich zpocených tělech usadí na dlouhou doby zbytky listí. Díru zkouší i nejvíce sportovní Indka, dolu je to hračka, ale přitáhnout se zpátky rukama nahoru jí dá zabrat, zbylé kámošky samozřejmě vše pečlivě dokumentují.









Po výletě jsme si dali dlouhého šlofíka a pak vyrazili do města. Nejprve jsme na prohlídku zamířili do japonské čtvrti, která v tuto odpolední hodinu byla dost mrtvá, nikde nikdo. Otevřeno mělo pár masážních studií, masérky před nimi v houfech seděly a nudily se na telefonech. Všechny měly šaty s vyzývavým výstřihem. Nejsme si tedy tak docela jisti, co všechno obsahují inzerované služby jako “six hands massage” a “warm bamboo stick massage”.
Z japonské čtvrti vedly naše kroky opět na trh, kde jsme asi hodinu a půl diskutovali s prodávajícími ohledně cen suvenýrů pro naše drahé příbuzné a kamarády. Danovi došla čistá bílá trika, takže si usmlouvá dvě fešná značková Balenciaga a Nike. Nákupy levných fejků se mu očividně zalíbí, zírám, pořizuje ještě supr dupr žlutý The north face duffle back. Už se děsím, že mi za zády velkoryse koupí kabelku od Prady. Nutno uznat, že Vietnamci mají některé fejky opravdu povedené, nejspíš to tu opravdu šijí ve stejných fabrikách jako originály. Ledvinka od Fjallraven Kanken, kterou pořizuje Helča, budiž důkazem.
Trh nás zase splaví, je hrozné dusno a tak opět volíme sprchu na hotelu.
Poté si dáme večeři v hipster podniku s názvem Mamas kitchen. Moc dobré, ceny našponovanější, než jsme ve Vietnamu zvyklí. Ještě se nám poslední večer nechce na kutě, tak bereme taxík znovu do japonské čtvrti s cílem najít hezký bar a dát si pár drinků nebo piv. Ale ouha, japonská čtvrť se navečer proměnila v red light district po vietnamsku. Na ulicích je plno spoře oděných holek. Opět nám není přesně jasný koncept, zda se jedná o čistokrevné bordely nebo holky slouží jako společnice pro zajištění co největší útraty zákazníků na baru. Každopádně ani jedno z toho pro nás není, rozhoduju v tomto případě i za Dana, proto míříme do nejbližší hospody mimo čtvrť, kde den pár pivy zakončíme.