LogoMakr-1LDIPM

Den 18 – Resortní profíci

Říká se, že konzistence je klíč k úspěchu, tak sice se zpožděním, ale přece doplňuji den 18, den krásný.

Ráno se podařilo vstát velmi brzo (před východem slunce ne, ale i tak brzy) a rovnou objednáváme buginu k parkovišti, kde rychle vyrážíme na naší udýchané krasavici směr hory. Cestou tankujeme plnou (2 litry) a už jedeme džunglí, kde je klima příjemnější, než u moře. Cestou potkáváme několik potulných psů, ale žádný si na nás nechce smlsnout jako ten, kterého jsme včera omylem vyděsili, když jsme zajeli do špatné, do jeho ulice. On na oplátku vyděsil nás.

Po prvním větším kopci tuším, že až na vrcholek nedojedeme, vezeme si s sebou moc kil, nebo moc málo koní pod kapotou, a to jsme ještě dnes Nesnídal(i). I tak ale zkoušíme s rozjezdem jeden opravdu prudký sráz vyjet. Plný knedlík, snížit aerodynamický odpor, Anež se pevně drží, skoro nás odpichujeme nohama a byť skůtr kvičí, tak sviští a jsme na vrcholku. Z motoru jde ale menší obláček, je rozžhaven. Dojedeme tak pouze na první viewpoint, na kterém posnídáme. Návrh na dokončení kolečka Anež odmítá, spustíme se zpátky z kopce, v resortu na nás čeká ta pravá snídaně, teď už spíš brunch, možná i oběd. Brzdy testujeme stejně, Anež hlásí, že kdyby jela sama, tak by to určitě vyjela lépe, asi mi chce naznačit, že to na snídaních přeháním se slaninou. Teplota okolí za ty dvě hodiny vyskočila do nepříjemných hodnot, slunce praží, provoz je silnější, rádi tedy parkujeme a voláme si buginu. Opulentní žranice se koná, pak přijde dopolední šlofík před tím, než vyrazíme k vodě. 

Na odpoledne jsme se přihlásili na 45 body weight, logicky předpokládáme, že bude v posilovně, tak tam dorazíme a jsme s jedním starším britským párem přesně 4. Cvičitel nikde. Paní volá na recepci, kdy někdo přijde, prý nám hned někoho pošlou. Po dalších pár minutách s Anež prdíme na lekci a cvičíme sami, podle sebe, podle nálady (druhý den mi už Anež nepoděkuje). Zhruba po 30 minutách přijde pohůnek s dotazem, jestli jsme tam na lekci, tak že ta probíhá jinde, u boxerského ringu, venku….! To s díky odmítáme, dokončíme si tu parádu tady, v hezky klimatizovaném prostředí. Anežka kritizuje architekta, který do posilovny navrhne skleněné stěny, blbou podlahu, a tak vůbec. Po odcvičení zpátky do moře, kde se nechtěně staneme svědkem žádosti o ruku (ne mojí), kterou Anežka mladému páru málem zkazí, když za nápisem “Marry me” pobíhá v plavkách, ze kterých jsou moc dobře vidět včerejší spáleniny a dělá kraviny.

Včerejší plán, prodloužit si pobyt o další noc padne, když nám sdělí, že můžeme samozřejmě zůstat, ale cena bude cca 2x vyšší než u dosavadních 3 nocích. Jen se zasmějeme a vyrazíme do městečka, dnes máme v plánu se válet v sandbagu na pláži u ohnivé show. Večeře je typicky thajská – primeburger dostojí svému názvu a s Anežkou se trochu zprasíme. V baru na pláži nakonec nestojíme ani moc dlouhou frontu na místo, objednáváme drinky a vodnici, show začíná za chvíli. Trvá skoro 40 minut a je to super strávený večer. Chceme ještě stihnout projít cetky na nočním trhu, ten má ale zavřeno, takže jen bloumáme ulicemi.