Je možné, že jsme právě v polovině výjezdního zasedání, celkem to sviští. Dnes je potřebný přesun ze severu Thajska na jih, což jde udělat několika způsoby, pěšky (viz vagabundi na cestách), autem (korbič by to určitě zvládnul), busem (jak klimatizovaný, tak jen s tzv. Fensteranlage), vlakem (s postelí i na pryčně), nebo letadlem.
Zabaleno máme z večera, je tak možné vyspávat do růžova. Vrácení auta máme domluvené na 10, cestou se zastavíme v kavárně, která je přesně pro nás – Forever young (nepřekvapivě tam nebyl ale vůbec nikdo). Bereme smoothie z řepy, zelí, mrkve a podobné, Anež tu hitparádu kazí cappuccinem. Na letišti jsme přesně na čas, stejný klučina, opět s rouškou auto pozorně zkoumá. Žádný nový škrábanec nenajde, takže vrací zálohu a loučí se s námi. Když mu popřejeme hezký den, tak se zarazí. Odevzdání batohů, při kterém dostaneme překvapivou informaci, navštivte salonek. Anežka tomu moc nevěří, tak vybírá místo k snídani, ale jdeme to zkusit a skutečně nás dovnitř pustí.
Nakonec, není o co stát…
Kontrola rychlá, odlet načas, přestup v Bangkoku svižný, přílet na Koh Samui dle letového plánu. Kufry vyzvedáváme pod bambusem v letištní hale co nemá ani stěny, nádhera. Taxíky tu mají monopol, Grab sem nepouští, tak jsme nuceni zaplatit nekřesťanskou sazbu za pár kilometrů, ale pěšky se nám nechce.
Je to náš první společný pobyt v resortu u moře, takže se dopouštíme první chyby, když zahlásím, že nepotřebuji guiding tour skrz resort, že si to projdu sám. Paní se zhrozí a běží pro buginku, kterou nás po resortu povozí. Jdeme na pláž, potkáme další buginku, a když jim řekneme, že nejdeme jen do restaurace, ale na pláž, tak opět hlásí, že to je daleko a berou nás, jedeme asi tak tak 15 vteřin, ok…
Moře teplý, ale postupně se ochlazuje vzduch, takže se tu chvíli vychillíme a na večeři se dostaneme až později. Z nabízených podniků vybereme kantonsko-indickou fůzi, ale zřejmě se rozcházíme v tom, co je a co není fůze. Anežka poslouchá cizí rozhovory a říká, jak je super, že češtinu nikdo neumí a češi toliko necestují, takže ti nikdo nerozumí. Zároveň dodává, že jí štve, že si nás často pletou s ruskými občany, což zrovna tady není překvapivé, nepotkali jsme jich tu málo. Dopouštíme se chyby házení všech do jednoho pytle. U jedné rodinky děláme výjimku, od pohledu se zdají sympatičtí…
Dobrou!!!
PS: ty opakující se videa na koncích nejsou znamekm žádné obsese, ale neschopností práce s wordpressem / elementorem a nedostatkem mozkové kapacity daný problém nyní řešit…