Zdravíme z třetího dne v Da Nangu!
Na dopoledne jsme si po včerejším přehřátí naordinovali klidový režim sestávající se z pláže a masáže – Danovi s Helčou už trochu vybledly spáleniny, takže je to možné.
Na pláži nám zkrátí nudu dvě neposlušné postarší turistky, co se vydají plavat do zóny pro surfaře. Plavčíci na ně bezmocně pískají, dámy dál v klidu řádí, smějí se a zápasí s vlnami. Pobřežní hlídka je nešťastná, do vody se jim nechce, tak použijí tlampačovou houkačku. Dámy si konečně všimnou. První se na břeh dostane ta s dekoltem, za který by se nemusela stydět ani Halina Pawlovská, čehož se plavčík zalekne a dá se na ústup. Čekali jsme víc.
Na masáž chtěli hlavně D+H, já už mám beauty okénko splněné v podobě mani pedi, ale nakonec se vydávám s nimi. Vybíráme vysoce hodnocené studio, kde se nás ujímá trojice vietnamek. V kapsách mají zmuchlané naše formuláře. Podle jmen nepoznají pohlaví, takže se nás ptají kdo je kdo. Helčina a moje masérka se té Danové vysmějí, vytáhla si evidentně černého petra. Na formulářích jsme zaškrtli typ masáže – aroma, intenzitu – medium a oblasti, na které prosíme zaměřit pozornost. Začíná to poměrně zostra, masérky si na nás kleknou a drancují nám záda koleny. Mám chuť kňučet, ale takovou radost těm dvěma neudělám. Děkuju bohu, že jsem si nezaškrtla ještě větší intenzitu, už tohle dost bolí. Celou masáž provází nečekané a silné pleskání dlaněmi. Co vás trochu vytrhne z příjemné relaxace je pleskání sousedů na vedlejším lehátku. Masáž je zakončena taháním za vlasy, což si Dan mimořádně užije. Prý má u toho nutkání křičet “jedeš!” Po skončení se Helča s Danem cítí, cituji, “jako znovuzrozeni”, já odcházím spíš jako zbitý pes.
K obědu rychlá Bun cha – bůček, omáčka a nudle, pak rychle na motorky.
Vyrážíme do hor, cílem je Hai Van pass. Cesta nás dost baví, konečně vzrůšo v horských serpentýnách. Dostáváme se do mlhy, je nám trochu i zima, hurá. Můj a Danův stroj krájí zatáčky jako nůž máslo, Helčin prskolet začíná skučet, asi jako když zahltíte zahradní sekačku mokrou trávou. Na Hai Van passu to tedy otáčí a čeká na nás v podniku pod úrovní mraků. My se vydáváme dál z kopce, výhledy nás ale nečekají, na druhé straně hor je horší počasí. Tak si jen trochu zablbneme a točíme uklidňující videa pro naše maminky.
Helču nabíráme, ta nám popisuje zážitky z posezení. Staly se dvě zásadní věci, ve své kávě našla v ledu zamrznutou stonožku a dále opice ukradla dalšímu hostovi kelímek s pitím. Číšník okamžitě naznačil Helče, ať si raději ze stolu uklidí klíče od motorky, brýle a telefon, prý to do ledvinky nikdy nenarvala rychleji. Jednalo se nejspíš o makaka indočínského. Obsluha začala jednat, vydali se za makakem na střechu vyzbrojeni plastovou židlí. Makak po chvíli kelímek odhodil na hosty pod sebou, takže to dobře dopadlo.
Valíme se z kopce, ve městě je pěkný šrumec. Už se dopravou proplétáme jako místní, troubíme, za žádnou cenu nedáváme přednost a myškujeme. Není to vlastně tak děsivý, jak to vypadá, stačí se držet flow.
S Danem jdeme očíhnout inzerovanou pool party na střeše našeho hotelu, nic moc, účastní se jí jen jeden otec se dvěmi dětmi. Výhled je na město je nádherný.
K večeři volíme havajské poke bowl v naší mezinárodní ulici a pak už nasedáme na motorky a míříme k dragon bridge. Já se tentokrát rozhoduju jet formou easy rider, ať si to pro jednou vyzkouším a zdokumentuji jízdu. Dan není moc nadšený, motorka je pro něj prý rázem nestabilní, já si to ale užívám.
Dragon brigde je v sobotu večer velké lákadlo, přesně v 9 večer se má něco dít, davy z širokého okolí se sjíždí, hlava na hlavě. Před devátou nervozita stoupá. V 9 drak udělá čtyřikrát puf puf puf puf, rozpačitě po sobě koukáme. Už jsme trochu zpovykaní, čekali jsme větší show. Drak ještě párkrát pufne a pak si hrdlo uhasí vodou. To je všechno , jedeme radši přes dračí most do baru. Ten se nám moc líbí, hrajou rockový playlist a s Helčou se dostaneme ke kulečníku. Po nekonečně dlouhé bitvě mě porazí a můžeme jet domů.
V naší ulici dáváme další piva, vedle nás sedí Číňanky, co odhazují zbytky kukuřice pod stůl, Dan se pohoršuje. Já se zas pohoršuju nad evropským sedmdesátníkem, co sedí u stolu s mladou vietnamskou slečnou a ne, vnučka to neni. Dobrou noc!