LogoMakr-1LDIPM

Den 16 – Antelope Canyon a Horseshoe Band

Ráno jsme si užili opět o něco chutnější snídani než obvykle, slaninku a tak. Posilněni jsme vyrazili do turisty oblíbeného Lower Antelope Canyonu. Prý se jeho návštěvnost rapidně zvýšila po tom, co se fotografie z něj stala výchozím pozadím Windows. Jak později zjišťujeme, máme velké štěstí na průvodce naší desetičlenné skupiny - lehce zavalitého sympatického Indiána.

V kaňónu nám totiž celou dobu pomáhá s fotoaparáty a mobily, abychom měli ty nejlepší snímky – no posuďte sami. Ve skupině s námi je směs národností – Brazilci, Slováci a pár z Las Vegas. Když zrovna nefotíme krásy kaňónu spekulujeme nad tím, zda má blondýnka z Vegas prodloužené vlasy. Doteď nevíme. Jestli ano, je to precizní práce. Trasa trvala cca hodinu a náramně jsme si to užili. Měli jsme štěstí i na počasí, když prší, kaňon se plní vodou a je to nebezpečné. Takhle se tu bohužel utopila celá skupina lidí v 90. letech.

Naše další zastávka, taktéž velmi přelidněná, je americká obdoba vyhlídky Máj – Horseshoe Band. Oproti Máji je řeka Colorado níž než Vltava, svahy nejsou zelené, ale rudé, a jak už jsem psala, je tu více fotících turistů. Musim prásknout na Helču, že zase lezla na kraj, nemohla jsem se na to ani dívat. To ale pořád nebylo nic proti asijatce, které při uklouznutí spadnul ze srázu dolů pantofel.

Další krátká zastávka patřila Navajo Bridge. První postavený most přes řeku Colorado. Docela nás překvapilo, že se tam nachází mosty dva. Jeden starý a jeden téměř identický nový. Opět jsme si zpívaly píseň Mosty a pak i Ruty šuty Arizona Texas.

Oběd jsme absolvovali na krásném piknikovém místě ve vysoké nadmořské výšce v lese v Kaibab National Forrest u severního okraje Grand Canyonu. Potkali jsme tam veverku s krásným bílým ocasem a pak černě opeřeného rozjetého ptáka. Druh by z této fašírky určil těžko i zkušený ornitolog, ale bylo to něco velkýho. Naše cesta do Zionu sice nebyla nejkratší podle googlu, ale Dan jí vybral přes pohoří, ze kterého byly krásné výhledy na okolní démonickou krajinu. V Zionu máme nádherný ubytování, grilujeme na místním plynovém grilu místní hovězí a máme se po krásném dnu báječně.

Anežka

Edit aka Impérium vrací úder: dneska byla rovněž jedna, respektive dvě vtipné příhody, které autorka zapomněla zmínit, hádejte proč asi. Z ničeho nic je v autě ticho, což nebývá obvyklé, Anežka nám posmutněla, slzy na krajíčku. Ptám se tedy co se stalo? „Umřel mi mobil.“ Takto zkroušená je až do další zastávky, kdy se celou dobu snaží mobil oživit, nechápe proč se nenabíjí atd. Najednou se ozve radostné zavýsknutí – Anežka totiž připojovala nabíjecí kabel, který nebyl v elektřině. A když už jsme u toho pomlouvání a práskání – na jedné super vyhlídce, kde byl dalekohled, se Anežka ztratila z dohledu, kdy tu najednou vyskočí přímo pod námi zpoza zídky, až po chvíli jí ale dojde že vlezla do výhledu paní, která zrovna chtěla zkoumat detaily pohoří Grand Staircase-Escalante National Monument a namísto toho měla velký detail Anežky krásné hlavičky…

Panda

edit n.2: Anežka opomněla zmínit zážitek z kaňonu, který na mě udělal velký dojem – náš sympatický průvodce kromě lekcí focení nám předvedl i úžasnou akustiku tohohle místa. Začal různým pískáním a houkáním, které se k nám neslo stěnami a nejpůsobivější bylo, když si několikrát poklepal na hruď a ze stěn se ozýval tlukot srdce, měla jsem z toho husí kůži!
Druhá věc, kterou musím zmínit, je o poznání méně poetická – jsme štěstím bez sebe, že naše dnešní ubytování je prvním místem, kde je záchodová štětka!

Helča