Ranní vstávání máme s Danem hodně tvrdé – po třetí hodině nás vyzvedává tradiční turistická dodávka a vyrážíme směr Colca Canyon. Celou cestu jedeme po asfaltu, dosud nevídáno. Arequipa je asi o něco bohatší region než Cusco. Po čtyřech hodinách jízdy a po lehké snídani zastavujeme na výhledu Cruz del Condor, kde opravdu pozorujeme kondory, nad Colca Canyonem nádherně plachtí s plně rozevřenými křídly a hledají mršiny. Letáky u výhledu potvrzují, co už víme od holanďanek z dodávky – v lednu se v Colca canyonu ztratila dívka Natacha z Belgie, od té doby se pohřešuje. Urban Legend praví, že tu byla na výletě s chlapcem bez cestovky, během cesty se rozešli a ona pak zmizela, snad se mi nestane nic podobného, radši dneska nebudu Dana moc dráždit. V devět hodin si kupujeme bambusové hole a vyrážíme na cestu, je nás 10 + průvodce. Mladý pár Američanů ze San Francisca, co skončili v práci, aby mohli cestovat – něco jako dovolená se v Americe nevede. Mladý pár z Milána, mladá Francouzka z Paříže, mladá Kanaďanka, mladý Harry Potter v dresu Manchester City a cca 55-60 letá učitelka Caroline také z Anglie. Opět je tu tedy dost jednotlivců, což nás v této zemi překvapuje. Průvodce bojuje s angličtinou, oslovuje nás Maj frends nebo Pumas.
Hned zkraje stavíme a průvodce nám dlouze vypráví o Colca canyonu a o tom, jak je tu lehké přijít k úpalu. Stojíme takto asi půl hodiny na přímém slunci, je asi 35 stupňů a slyším syčet pálící se Danovu alabastrovou pokožku. Po chvilce začne česky nadávat, stejně mu asi všichni rozumí. Z dlouhé chvíle šermujeme bambusovými holemi, průvodce nás okřikuje – Guys please dont fight. Caroline z UK se s dikcí britské královny zeptá na Toilet ethicet during trek, průvodce odpoví, že může čůrat kde chce, a můžeme jít.
Valíme se z kluzkého kopce do útrob kaňonu. Klesání je to úmorné, přes 1000 výškových metrů v prachu a vedru. Dolu k řece dorazíme jako první a čekáme na zbytek. Postarší Caroline z UK přijde celá špinavá a pomlácená, cestou hodila asi hroznou držku, má šrámy na rukách, nohách i na hlavě. Průvodce vyndavá poloprázdnou lékárničku a vše dezinfikuje, k tomu mumlá něco o coca leafs. Pak přijde italský pár, Italka se motá a nevypadá vůbec dobře, cestou zvracela. To je teda parta. Ital Italce tahá za ucho batohu, aby jí odlehčil, Dan se na to nemůže koukat a nabídne se, že jí batoh ponese. Italka nabídku přijímá, já jí ještě dopuju magneziem, hroznový cukr odmítá. Naštěstí to je k restauraci, kde máme oběd, jen půl hodiny po rovině. Průvodce kluše vpředu, zdravotní stav Italky neřeší, asi tuší, že na to je jeho lékárnička stejně krátká.
Servírují moc dobrou bramborovou polívku a masovou směs s vynikajícím avokádem. Při obědě Dan ostatním vypráví o Salkantay Trek, trochu to dramatizuje a po tom, co Italce táhnul batoh, platí ve skupině za ultimátního siláka. Všichni k němu vzhlíží s obdivem v očích, Dan si tuto roli viditelně užívá.
Za 15 solů (cca 90 Kč) si s Harry Potterem a Pařížankou kupuju kafe a to se teda pěkně napálíme – dostaneme instantní Nescafé. To snad nemyslí vážně, vždyť tu káva roste podél cest jako plevel. Italce se udělá líp, uff. Po O klušeme do kopce a z kopce asi 2 hodiny k tábořišti. Cestou s Danem na chvostu jistíme Lady Caroline, aby zas nespadla nebo aby jsme o to alespoň nepřišli. Lady Caroline se pasuje do role jednočlenné vyšetřovací komise, na konci výletu o nás ví úplně všechno.
Tábořiště nás mile překvapí, po Salkantay Trek máme jen ty nejhorší očekávání. Dostáváme vlastní chatku s normální postelí, záchody ujdou a je tu bazén s malým vodopádem z teplých pramenů. Ten využíváme a pak už jen chillíme u piva s Italy a Američany, porovnáváme zdravotní systém, vzdělávání a stravu. V kempu hladím potulné psy, už ztrácím veškeré zábrany.
Harry Potter se lehce zruší pivem a pak cosi španělsky pořvává, příliš se to ale neliší od jeho běžného chování. Využívá své dobré španělštiny k žoviálním promluvám ke všem místním, dokonce u toho i jako jižan řve. Jako Brit se narodil ve špatném těle.
K véče je bramborová polévka a kolínka s brambory a zeleninou. Všichni se ošíváme, Italka s nakrčeným nosem označí pastu za overcooked.
Jdeme si lehnout velice brzo, ráno vyrážíme v půl páté, abychom se z kaňonu vyškrábali, ještě než začne pálit slunce. V noci se vzbudím, psi štěkají, vzpomenu si na ztracenou dívku a tak čurám hned vedle rohožky, na dlouhou cestu k záchodům nemám odvahu.