Ok, začínám psát okolo 15té, přičemž se toho mnoho zatím nestalo, dokončím tak události z předchozího dne, klidně tu vatu přeskočte
Řidič jednou zastavil, abychom si nakoupili a došli na záchod, což mi připomíná, že jsme asi ještě nepopisovali obvyklý záchod v menších restauracích / kavárnách / apod. Jdete-li po značce WC, obvykle se na vás bude usmívat minimálně 1 obyvatel domu, ukazovat vám, kudy nejlépe jít a na záchodě vám rozsvítí. Po chvíli vám dojde, že jste v jejich domácí koupelně – záchod, sprcha, umyvadlo, zřídka pračka, pravidelně úklidové prostředky. Kartáčky na zuby v kelímku, včetně zubní pasty typ Jahůdka jsou přítomny vždy. Stejně tomu tak bylo i včera, jen jsme si trochu neslušně nesundali boty při vstupu do prodejny, špatně jsme pak i podali peníze (všichni), tak se divím, že nás nehnali ven.
Další zastávka byla asi jen pro řidiče, zastavil na dálnici, usmál se na mě a šel ven.
Před 11 nás vysazuje u hotelu, vzhledem k jeho zívání a přejíždění z pruhu do pruhu (tipuji mikrospánek) doufám, že se před zpáteční cestou někde prospí.
Čeká na nás hotel, dle ceny by měl být hezký, čistý a klidný, ale ouha. Naše rezervace není v systému, což je pro nervózního recepčního poměrně problém, se kterým si moc neví rady, zběsile si fotí obrazovky rezervace co máme přes Booking.com, opakovaně se ptá, kdy jsme si rezervaci dělali a opakovaně říká, že je problém, že neni v systému. Anež z únavy trochu ujedou nervy a říká mu, že to není náš problém, za mě nevidím důvod nám nedat volný pokoj (na internetu je maj) a toto dořešit ráno, ale chlapík si volá na pomoc kolegyni. My při čekání obdivujeme jednu místní pracovnici, Anež ji tipuje na call girl, já tvrdím pracovnice z masaží, byť uznávám, že je z ní vidět poměrně dost. Odchází se skupinou cca 4 asiatů, dle instruktáže Helči je tipuju na Číňany, kteří před chvilkou přijeli z golfovými bágly. Pravdu měla teda spíše Anež.
Než padneme do postele, tak ještě třídíme oblečení na praní, z džungle to je poměrně potřeba.
V 8.30 nepochopitelně volá recepce s tím, že je s naší rezervací problém (přkevapuvě), že není v systému (překvapivě) a jestli bych se nemohl do 12 zastavit. Už sem v nervu taky a hledám jiné hotely okolo. Jinak máme ale lazy ráno, na snídani jdeme v 9 a mezitím zjišťujeme dosavadní ztráty vybavení – 2 ručníky (ze 2) a 1 bunda (ze 3), vše zmizelo v posledních 3 dnech, jsme ve formě.
Rezervace se našla, Anež se nechce balit a hotel je OK, takže zůstáváme, vyrážíme směr prádelna, půjčovna kol / motorek a pláž.
U kol očíhneme skútry 50cc, majitel ukazuje co znamená semi-automat, obsluha prý nevypadá složitě, asi se potkáme zítra.
Cesta na pláž je krátká, projíždíme promenádu a vybíráme si náš spot, který nakonec holky vyberou s lehátkama pod slunečníky, blízko workoutové hřiště – asi mi chtějí něco vsugerovat.

Pak už válecí klasika – pivo, kokos (nikoliv koks), vlny, spálená kůže. Anež oceňuje, že jsme po 12 (cca) letém vztahu již podruhé na pláži, a to zhruba po půl roce od prvního výskytu – jsem prostě skvělý partner.
Během cachtání ve vlnách Jihočínského moře diskutujem o možnostech trávení dnešního, ale i dalších dnů. Oběd máme konečně Bún Chá, výborný podnik, který bohužel nyní trpí tím, že vedle nich staví dům, bordel jak má být…

Anež jde na mani-pedi, my s Hel se vracíme na draze zaplacená lehátka (celých 40 Kč!), koridor vyhrazený k cachtání je však již plnější, naše beauty odpoledne bude na masáži, mají je tu skoro zadarmo. Při návratu Anežky zjistíme, že málem umřela pri vhození zapojeného elektrického čokla do její lázně na pedikůře, k výboji nedošlo, ani neví, jak přežila. Helča hlásí spáleniny 2. stupně, já nepřekvapivě taky (možná 3), mazal jsem se holt nějak hala bala…again. To jak hala bala moje mazáni bylo se ukáže teprve večer, kdy mám po těle různé rudé skrvny, podle toho, jestli sem tam zrovna mazal, či nikoliv. Anežka má podobný problém, tím že se mazala krémem, tak jsou dokonale vidět prsty na ramenou, kde skončily.

Po dalším kokosu a kolečku ve vlnách sedáme na kolo na okružní jízdu – cíl v podobě sochy na obzoru mineme, třeba zítra budeme mít více štěstí. Poflakujeme se jednotlivými ulicemi a vidíme opět konec školního dne základky, přičemž je 17.00 hodin. Začátek výuky je většinou mezi 7-8 ráno. Ale nebojte, vietnamské děti nejsou ve škole celý den, na oběd, zhruba mezi 11 – 13.30 (14.00) děti šupajdí domu na jídlo a domácí práce. U ústí řeky Hân obdivuji já vietnamku, co vleze do špinavé řeky, jen aby si udělala fotku se západem slunce – pijavic se evidentně nebojí. Měla by. Pánové na pangejtu zase obdivují A + H na kole. Postupně se proplítáme odpolední špičkou okolo Euro pub a Euro village a na hotel jdeme pro sprchu a trochu energie.

Anežka plaší, že bych si měl koupit panthenol, tak po energetické pauzičce jdu směr mini-market (neúspěšně) a lékárna, kde dostanu ohromný balení aloe vera. Jakmile jej vynesu ven, ihned se všichni začnou matlat po vzoru vietnamců, kteří na ulici prakticky žijí. Hlavně, že sem ten spálenej já.
K večeři je zcela výjímečne singapurská kuchyně, jsme totiž ve velmi kosmopolitní, rozuměj turistické oblasti, kde najdete vše – od hot dogu, přes pizzu, vegan, libanon, šakšuku, indii, řecko, mexicko, až právě po Singapur, kde si dáme velmi dobrou večeři, moje Singapurské nudle pálily asi až příliš, byť jsem paní říkal, že nic moc, max průměrně pálivé – chtěl bych vidět plnou verzi.
Po večeři si holky vydyndali Irský pub, když je přeci ten Zelený čtvrtek. Jdeme tedy za roh, kde já málem upadnu z ceny piva – 260.000 dongů za pintu, happy hour jsme nestihli. Kdo to ale snese ještě hůř, je pán (cca 55 let), který cestou na bar spadne, do cesty se mu nějak připlete sklenička o kterou si pořeže ruku a stojí s krvavým šrámem na baru, asi furt čeká na pivo, krev kape na podlahu. Vedoucí směny ho ale vezme pryč, vrací se s pytlíkem prášků a obvázanou rukou. Pivo dostane na účet podniku. My sledujeme australské ragby (jo, to na kulatým hřišti, co vypadá jak famfrpál) a UFC. S holkama vedeme hlubokou debatu na téma MMA, box a podobně – i Karlos by záviděl.
Jelikož dáme za 3 piva 3/4 mega, tak další pivo s díky odmítáme a jdeme do města obrazit další podniky. Zprvu se moc nedaří, tak Anež aspoň objedná drink z lisované cukrové třtiny. Pak se diví, že to je moc sladký….
Na pláži to žije trochu víc než ve městě, takže najdeme podnik s fatboy polštářema, kde si objednáme místní signature koktejl – Blue Danang. Ušel, ale na Share Tiki Tiki nemá. Chvilku konverzujeme s čínany vedle, kteří nam nabídnou cigarety. Samozřejmě odmítáme, budou určitě prošpikované čipama, štěnicema, a tak vůbec. Když zjistí, že jsme z ČR, tak googlují co to je. Zeman a jeho epizoda s krtkem asi tak hlubokou stopu v srdci soudruhů nezanechala. Zároveň by nás ale zajímalo, co tam vlastně o nás píšou, z rozsypanýho čaje poznáme jen vlajku.
Okolo půlnoci se pomale odebíráme do hotelu, cestou ještě obdivujeme jednu sausage party u pláže. Na jednu dívku, připadá zhruba 15 kluků – to už jsem někdy viděl.
PS: masáž s Hel jsme odpískali, vzhledem k naší rudé pokožce. Lávové kameny by se mohly ohřívat o nás, nikoliv naopak.

















