Aplikace hlásí “hazardouos” podmínky, tak začnu den krátkým výběhem k vodopádům, potkám i jednoho dalšího běžce – je to blázen! Na snídani míříme do stejnýho podniku jako včera, tak moc si nás získal. Dnes jsou podmínky skutečně nejhorší za celý pobyt na severu, viditelnost je několik stovek metrů. Anež tedy nasazuje roušku, já sem hrdina a jdeme na slíbený výlet. Vzhledem k počasí rušíme výměnu korbiče za motorky a jedeme hezky v autě s filtrem, který šetří naše citlivé nosánky a čisťounké plíce. V celém kaňonu (nebo spíš na římsách nad kaňonem) jsme sami, omladina ještě vyspává včerejší párty a starší mají rozum, aby sem v takových podmínkách lezli. Ono celkově, už jsem to párkrát zmínil, ale to místo tady je super, je tu taková zajímavá kombinace lidí, chutí, vůní, společenských a kulturních vrstev, že by to vydalo na samostatný článek. Na ulici tu potkáte lidi naboso v plavkách, jak přeskakují odpadky, v horším případě hady, kteří se vrací z jungle tubing party (láká nás to) a jsou buď spálený od sluníčka, opilí, nebo oboje najednou. Je tu poměrně slušná komunita hipie, kteří tu mají prodejnu dobrý trávy na každým rohu (jak je to s tím zákazem drog v Thajsku?), často doplněnou o magic cookies, kratom pivo a podobný, povedený kombinace. Vedle toho se potuluje pes, nebo vodní buvol, většinou jen loudí kus žvance, ale jinak vás mají v paži. Velmi často potkáte taky lidi, kteří mají, jednu a více končetin v gipsu a k tomu strupy pokrývající větší, či menší část těla. Kdepak k tomu asi přišli? Ve všech vegan kavárnách a bistrech pak najdete osobu s otevřeným Macem, jak buší do klávesnice, viděl jsme lidi programovat weby, dělat copywriting, ale i stříhat video. Aby to bylo kompletní, tak tu najdeme i několik jednotlivců s Balenicagou, nebo sneakerskama Loro Piana.
Po krátké procházce míříme na jahody, já jahodový shake, Anežka chce jahodový kafe, ale prosím bez ledu a zmrzliny (nějak jim tu nevěří). Paní se jí vysměje, ale kafe udělá, nakrájí do něj jahody a vesele podává s výrazem “enjoy”! Míříme na další bambusový most – Kho Ku So a Pam Bok vodopád, poprvé jedeme po rozbité silnici, takže i vzdálenost 7 km překonáváme skoro 20 minut. Vybírá se zde vstupné, poslušně platíme a jdeme se projít. Anežka poprvé podlehne, hází donate do připravené kasičky a bere si žrádlo pro rybičky, se kterým pak chvíli zlobí. Skoro jako když chtěla želvu, o kterou se dodnes zodpovědně a láskyplně stará. Procházíme jednotlivé lávky a špekulujeme, jestli to má, nebo aspoň někdy mělo jiný účel, než přilákat turisty, aby si tu koupili kafe a zmrzlinu. Na nic nepřicházíme. Pobyt venku nás vyčerpává, jedeme tedy hodit chill k bazénu, na ulicích panuje klid, všichni dbají na doporučení IQAir, Anežky největší kamarádky.
Čas oběda propásneme, ale v Om Garden (ano, také podruhé v řadě) na nás počkají, dnes mi udělají radost, když Pavlova je stále k dispozici a je to řádná porce, kvalitou lehce nadprůměr, hlavní chod byl lepší. Tématem diskuze jsou +/- cestování ve dvou, zpětnou vazbu chceme zapracovat do dalších zážitků. Posledním cílem dne je čínská vesnička Santichon položená nad městem, kde má radost hlavně Anežka, neb jednak vidí v provozu místní typ houpačky (sestup z ní již raději nenatáčíme, nikdo si sice zuby nevyrazil, ale nebylo to pěkný). Zároveň je tu možnost střelby z pistole a kuše. Já jako pacifista odmítám, ale princezna si jde za svým, paní na ní volá, ať kouká nejdřív zaplatit. Dál ale sedí na bobku, pro ty peníze si ani nedojde, peníze musí jít za ní. 6 šípů je za 50 báhtů…to je víc, než jsem dával za fried rice, nebo pad thai…střelba nám moc nejde, Anežka trefí ze 4 pokusů terč 2, já na tom nejsem o moc líp. Vylezeme na originální, přemístěnou čínskou zeď (tak určitě), ze které je krásný výhled jednak na celou vesnici, tak okolní kopce. Půjčení šatů již nezvládneme a Anež jen lituje, že si svoje koupené krmení s sebou nevzala, je tu zase tůňka plná ryb. Cestou na ubytování posloucháme podcast Ve vatě na téma: “Co můžou mladí dělat, aby v důchodu neživořili? Tři malé kroky, co pomůžou.” A přesně podle předpokladu a informace od moderátorky dostaneme depresi, když si na portálu IDA – Informativní důchodové aplikaci necháme spočítat naše předpokládané důchody, určitě v tom musí mít chybu. Ostatní rady jsou knížecí, k srdci si je tedy nebereme, yolo!
Ani večeře není příliš zajímavá, nebo jiná, než předchozí zábava – různé druhy street foodu, za mě dnes jasně vyhraje Pag Jog (netuším o co se jedná a Google moc nepomáhá). Závěrečná návštěva baru, je už jen pro formu a sledování sestřihů z historie tenisových turnajů masters…