LogoMakr-1LDIPM

Den 13: Arequipa a rafting

Dnešní den začneme poklidně. Žádné brzké vstávání ve 4 hodiny, ale postel, teplá sprcha a hotelová polosnídaně. Hlavním tahákem dne bude rafting po řece Chili River.

Pozn.: foto bude doplněno, čekáme na zaslání od raftařů

Ráno začínám tradičním rozjímáním nad naší dokonalou dovolenou a v mysli mi vyvstává charakteristika peruánských služeb, zázemí, vozidel a tak nějak všeho. Vystihují to tato slova: neutažené, uvolněné, netěsnící, nerovné, hrbolaté, křivé, úzké, troubějící, studené a mnoho dalších podobných. 

V hotelu si dopřáváme skromnou snídani a domlouváme následné kroky a budoucí plány. Chvilku po jedenácté se minibusem vydáváme na rafty. Nejdříve zastavujeme na základně raftingové agentury, kde se oblékáme do slušivých, přiléhavých a potrhaných kombinéz, obouváme jakousi “barefoot” obuv, která ještě po předchozím držiteli nestihla vyschnout, a samozřejmě máme bezpečnost na prvním místě, tudíž kompletujeme vestou a helmou. Při výběru helmy konstatujeme, že Dan nemá až tak velkou hlavu, jak se po světě povídá, elko je mu veliké. V kombinéze bez trička mi zároveň připomíná komisaře Schimanskiho v tílku. Big head syndrom se v zápětí nepotvrzuje ani u Kristýny, tudíž se, plní hrdosti, radosti a očekávání, přesouváme ke zdivočelé řece. Všechny věci necháváme poslušně v autě a opět, jak už je u nás starým zvykem, doufáme, že je nikdo neukradne a zůstanou na svém místě. Zde rovnou uklidním zodpovědné rodiče, vše zůstalo na svém místě a další z našich naivních “doufám” momentů vychází.

Hned na začátku zjišťujeme, že posádku raftu tvoří čtyři kusy a jeden zkušený kormidelník. Rozřazujeme se do čtyřstupů, máme to dobře promyšlené, vodní radovánky si užijeme společně. Bereme pádla a jde se na to. Jméno našeho kormidelníka hned zapomínám, burcujeme se k výkonu společným plácnutím pádel a dostáváme instrukce, které musíme poslouchat, jinak se pěkně vymázneme někde na šutrech. Pokyny jsou jednoduché – seď na boku raftu, pádluj dopředu, pádluj dozadu, nepádluj, chyť se provazu raftu, skoč a schovej se uvnitř raftu, pokud se raft začne převracet, převažuj jej na druhou stranu. Pohoda. 

Zároveň zjišťujeme, že teplota vody je kolem 9 stupňů, takže to bude pěkné osvěžení. Ničeho se však nebojíme, jsme zkušení raftaři, kteří již ve stejném složení zdolali poklidné vody řeky Dunajec v Tatrách. 

Cesta je od začátku zábavná, první studené ošplouchnutí doplňujeme dětskými výkřiky a začínáme pracovat jako dobře namazaný a sehraný stroj. Zpočátku máme drobné podezření, že náš kapitán to moc neumí a má plné ruce práce, aby se vyhnul alespoň jednomu šutru a nevyklopil nás hned na začátku. Později samozřejmě pochopíme, že nám od začátku dopřává zážitky a má to plně pod kontrolou. Zážitek dotváří i pohled na ostatní rafty, např. v jednom místě z raftu za námi málem vyletí samotný kormidelník. S Danem sedíme vepředu, takže si občas trochu lokneme místní “průzračné” vody. To však nijak nekalí naše pózy na foto-checkpointech pro naši vlastní fotografku. 

Dostáváme se do druhé poloviny, kde nám kapitán sděluje, že se jedna o technický a náročný úsek, kde bude třeba ještě “more power”. Celou část suverénně zvládáme, párkrát to napálíme do skály, odměnou nám je přelet dalšího kolibříka nad našimi hlavami (pozn. autora – expert na pozorování kolibříků Tom jej viděl již potřetí). 

Přibližně po hodině sjezdu se dostáváme do cíle, s Danem si vyzkoušíme práci místních v podobě nošení těžkého raftu ve dvou na hlavě a cestu zakončujeme v nedalekém kempu. Jsme prochladlí, ale moc jsme si to užili a stálo to za to.

Copak nás v raftu asi čeká příště? Slovensko > Peru > ???. Snad ne Vltava s pivním soudkem na provázku.

Osobně den zakončuji v posteli na hotelu, jelikož jsem měl tu čest a navštívila mě zimnice. Snad ne žlutá, barvu mám zatím dobrou. To však, bohužel, vede k prvnímu rozdělení party na následující dva dny. Anežka s Danem se vydají na dvoudenní trek Colca kaňonem, já s Kristýnou se vydáme na jednodenní projížďku toho samého kaňonu. Oni jej uvidí hlavně zespodu, my shora. Jsme zvědaví na následné porovnání zážitku. 

PS: Anežce tímto, jménem autora, srdečně přeji všechno nejlepší, hlavně zdraví, lásku a radost do života. 

PPS: Vzkaz pro našeho drahého prodejce SIM karet s datovými tarify, které samozřejmě nefungují tak, jak jsme chtěli a on nám nasliboval > jdi se bodnout. 🫶

Tom

Kdo si hraje (Tom), nezlobí