Ráno zjišťujeme, jestli jsme si s hotelem koupili i snídani, pátráme v resortu, ale nic moc, kromě nějakýho čaje a kafe nevidíme, tak se ptáme pana provozního, který zrovna něco klohní. Snídaně jsou, tady si vyber…a jen tak mimochodem, je to za 150 báhtů na osobu…krádež! Výměna pohledu s Anež, jedeme jinam, mám v merku jeden čupr vegan podnik s acaí, kde si objednáváme na hipstery dvě různé misky (Anežka ořechovější, já ovocnější, avotoast, kombuchu a mandlový mlíčko…planeta skáče rozkoší…
U snídaně hodnotíme +/- posledních 3 generací (ne náhodou tam všechny v tom podniku byly zastoupeny) a vyrážíme na výlet k místnímu budhovi. Vede tam pár schodů, úplně nesplňujeme dresscode, naštěstí se to tu moc neřeší, boty ale vzorně sundaváme. Pán za námi jde v ponožkách už na schodech. Následně podnikneme menší okružní jízdu po okolí a před obědem se deme vyvalit k bazénu, kde nepřekvapivě opět prohrávám souboj se sluníčkem (jen trochu, atomovou elektrárnu bych dnes nenabil), můj albín děkuje za aloe vera. Na oběd vyrazíme dle doporučení od anglického důchodce. Ten zde žije s mladou thajskou ženou, která dře na jejich kávové plantáži, zatímco on provozuje digitální nomádství. Včera u něj Anežka doplňovala zásoby kofeinu a posílal nás do podniku Om Garden. Než nám podnik doporučil, tak se ptal, jestli jsme bohatý nebo chudý, tak říkáme, že tady bohatý, doma chudý, ale jídlo za 55 Kč je za nás v cajku, chutově naprosto skvělý, děkuji zpětně za hint. Mrzí mě pouze, že mangovo-mučenková pavlova už došla (za tu tu chtěli nekřesťanských 30 Kč), bojím se pouze, že o tom Anež ještě párkrát uslyší.
Odpoledne opět chill u bazénu a na západ slunce vyrážíme na Pai Canyon, spolu s většinou místních návštěvníků – angličanů, američanů, němců a holanďanů s věkovým rozptylem mezi 15-20, často se divím, že některým ty motorky vůbec půjčí. Je tam tak trochu mačkanice, zítra sem vyrazíme přes den, abychom si ty skály prošli bez lidí. Dlouho jsme nejedli, takže míříme opět na walking street, kde máme rande se streetfoodem, nejdříve jdeme na Guinesss (Anež) a Strawberry mead (Dan), pak postupně zkoušíme jarní závitky, falafel, khao soi, coconout ice cream s různými příchutěmi sticky rice a mangem a něco, co sice nevím jak se jmenuje, ale chutná to výborně – něco jako sladký čínský knedlíčky s arašídy a borůvkovou marmeládou, překvapivě to chutná i Anežce, která nad mými výběry většinou ohrnuje nos. Chvíli ještě na ulici posedíme, ale chceme dneska sjet záznam z Událostí, komentáře, kde měl být Zeman s Klausem. Pro Anež neuvěřitelný, že ta fosílie (vyberte si dle libosti), se vzpamatovala a žije…
Dobrou
