Snídáme v místní Bear’s Paw Bakery (u medvědí tlapky) a vyrážíme na 50 minut dlouhou cestu autem k Miete hot springs, které jsou bohužel zavřené.
Dle komentářů z Alltrails čekáme na cestě hodně lidí, ale opak je pravdou, nahoru na Sulphur jdeme sami. 700 výškových metrů zdoláme rychle, i když Dan i Helča tvrdí, že z nich teče studený pot. Dan má trochu rýmičku, takže se hodně pozoruje. Nahoře šíleně fouká, ale výhled je nádherný. Vidíme až na konec Rockies na rovinu a představujeme si, jak šíleně je dlouhá. Kolem dokola vidíme hluboké lesy, představujeme si, kolik kojotů, vlků, medvědů a cougarů v nich asi žije. Po cestě dolů už pár lidí potkáváme, medvědy naštěstí ne.
Dole si čtu moudra o místní geologii a termálních pramenech, Dan s Helčou už pospíchají pro kešku u bývalých lázní. Vede k nim pěkný chodníček, byly zrušeny v roce 1985 z důvodů nestabilního podloží. Helča kešku naštěstí najde. Místo je to krásné, takhle kešky mají fungovat, jinak bychom ho neviděli. Ze skal vidíme a cítíme vytékat sirné prameny, kouří se z nich. S Helčou se svlékáme a jdem je okoštovat, když nám oficiální lázně zavřeli. Prameny jsou hrozně horký, naštěstí se horká voda míchá se studenou potoční až na jednu tůňku, kde je voda vařící. Namočený části těla máme pěkně červený – hlavně nohy a zadek, a je nám krásně.
Cestou zpátky do Jasperu ještě stavíme u dvou kešek, jednu u písečných dun najdem. Mnohem zajímavější je ale Elk pasoucí se u cesty. Napočítali jsme, že čtrnácterák. Krom jelena pozorujeme i pána, co nám přijde trochu jako místní vožungr, který se k jelenovi přibližuje, tleská na něj a snaží se mu pomoci přejít silnici. Přijde nám, že elk přecházet nechce a na pána prdí – chce si prostě žrát trávu blízko silnice, to je toho. Trochu si říkáme, jestli nebudeme svědci agresivního střetu, telefony máme připravený. Nadržená frustrace jelena se ale nakonec neprojeví, ach jo, toho mohl být plný kanadský youtube. Kousek dál se pasou laně, Helča navrhuje, že jim o nich zpátky půjdem jelenovi říct – asi moc koukala na reality show Indian Matchmaking – kdo nezná, důrazně doporučujeme.
Dan nám navrhuje jet se podívat ještě na ledovec Edith a my souhlasíme. Později pochopíme proč – vede k němu krásná horská serpentina, pro řidiče zážitek. Pokud ovšem křečovitě nedodržuje povolenou rychlost (50km/h) jako ten před námi – Dan nahlas vzdychá, tohle si chtěl trochu užít.
U ledovce jsou všude nápisy, že je nebezpečné chodit k jezeru, protože do něj může spadnout lavina ker z ledovce a způsobit povodňovou vlnu. Dan nedbá a přinese nám zespoda spadlou kru. Když s ní běží nahoru, ledovec nahlas puká, skoro jako ve filmu. Na ubytku dneska pereme a dáváme bazén, vířivku a saunu. K večeři volíme All you can eat v indické restauraci za 20 babek, s předložením vakcinace se můžem posadit. Jsme tu asi jediní z Evropy, celý zbytek osazenstva je indický. Jeden člověk přebírá a vybírá naan placky holýma rukama, trochu nás na ně přejde chuť a snažíme se je pak brát zespoda. Tak proto se v Indii tak šířil covid! Ne to se omlouvám, pán byl výjimka, zbytek restaurace si placky nandavá způsobně kleštičkami. Dan se u pálivého jídla potí a tvrdí, že je to tak přece běžný. Nikdo jiný se v restauraci nepotí. Když řeknu, že mě to taky palí, opáčí mi “počkej zejtra”.
Už předem víme, že All you can eat je nebezpečná věc, hrozí nekontrolované přežrání – a přesně to se taky stane. Oproti zážitku z pražské Pasta Fresca si pro dnešek necháváme Indii v žaludku, úspěch.
Odvalíme se na pokoj a zejtra hurá mezi medvědí hovna.
Pusu Anežka
